Devatenáct chutí Laponska podruhé

 Devatenáct chutí Laponska podruhé

Všem mým čtenářům, kteří nemají po ruce naučný slovník nebo těm, jimž nebylo dáno se ve školních osnovách dočíst o Laponsku, se na vědomost dává, že to je neskutečně úžasné místo, které stojí za návštěvu. 

Nedělní ráno je trochu mráčkovité, ale jinak příjemné. Z Trondheimu jedeme na sever.

Stiklestad aneb trocha norské historie nikoho nezabije ani do třetice všeho dobrého.

Dnes jsme v místním kostele svědky křtu malého človíčka, ale tenkrát (před 996 lety) tady lidé umírali a teklo hodně krve.

Kostel Stiklestad, podle mnohých stojí přesně na místě, kde padl Olaf.

Stiklestad je poutní místo a významná historická vesnice v Norsku, v kraji Trøndelag, proslulá jako místo bitvy u Stiklestadu dne 29. července roku 1030, kde padl král Olaf II. Haraldsson. Není patrně významnější místo v norských dějinách.

Obec je plná svatého Olafa a zmíněné bitvy. Malý problém je, že většinu informací ohledně života a smrti sv. Olafa nelze ověřit. Tudíž se objevují také spekulace, zda se vůbec bitva skutečně odehrála tak, jak se uvádí.

Řežba téměř 20 000 mužů by měla zanechat mnohem více archeologických nálezů, ale ve Stiklestadu se toho moc nenašlo. Lze se také dočíst, že král byl zavražděn, a to buď vlastním lidem nebo se jednalo o přepadení.

Ale takové názory nemají moc šancí uspět, jelikož se jedná o svatého a ten přeci nemůže zemřít obyčejnou smrtí, nýbrž ve slavném boji za křesťanství.

Jedeme údolím Verdalu k hranicím, kudy (opačným směrem než my) putoval Olaf s armádou o síle 3600 mužů k centru království, když předtím překročil hory ze Švédska.

Cestou pozorujeme zajímavé peřeje i vodopády.

Jedeme krásnou přírodou, která na rozdíl od lidí nezná hranice. A my bychom je také skoro nezpozorovali. První hraniční přechod, kterou při našem letošním putování překonáváme, je mezi Norským a Švédským královstvím.

Tentokrát se nacházíme na méně frekventované silnici č. 72 v nadmořské výšce 435 metrů.

Opouštíme Kongeriket Norge aneb Norské království a vjíždíme do Evropské unie. Norsko sice na rozdíl od Švédska není členem Evropské unie, ale díky Skandinávské unii lze cestovat přes hranice bez obtíží.

Není tady žádná celní budova, místo celníků tady vládne klid a pohoda. Nikdo nás nezastavuje a na nic se neptá. Přesto zastavujeme na menším parkovišti a jdeme se projít. Prohlížíme si informační cedule a hraniční kámen.

Vodopád Tännforsen je největším a nejsilnějším vodopádem ve Švédsku. Nachází se na řece Åreälven na západě země.

Vodopád má výškový rozdíl 38 metrů a jeho šířka činí téměř 60 metrů. Největšího průtoku dosahuje v květnu, kdy taje sníh v oblastech, které odvodňuje řeka. Průtok v té době bývá okolo 400 m³ za sekundu.

Vodopád Tännforsen a jeho okolí jsou vyhlášeny jako přírodní rezervace, jelikož zde díky vysoké vlhkosti roste mnoho vzácných rostlin, které se v těchto zeměpisných šířkách běžně nenacházejí.

Krátké představení vodopádu: https://youtu.be/A6qrR-aVACo

To se občas stává, že když míříme na sever, jedeme na jihovýchod. Ale netřeba propadat panice. To jenom je tady hodně kopců, řek i jezer a málo silnic. Brzy zase nabereme ten správný směr.

Je nejvyšší čas na dobrou kávičku, proto zastavujeme ve městě Åre, kde navštěvujeme kavárnu a ochutnáváme dobrotu, která se jmenuje Kardemumma.

Město Åre se řadí mezi největší lyžařská střediska ve Švédsku.

Může se také pochlubit bohatou historií, která sahá až do středověku, kdy byla osada důležitým poutním místem. To dokládá například zajímavý kostelík na okraji města.

U dveří visí klíč a upozornění, že návštěva je možná od osmé hodiny ranní do osmé večerní. Tak proč nevstoupit.

Na další cestě nás doprovází déšť, tudíž volíme zastávku ve městě Järpen. Zde se nachází podniková prodejna Lundhags, výrobce špičkového outdoorového oblečení. Jsme ve Švédsku, a tudíž mají otevřeno také v neděli.

Příjemně nás překvapuje oddělení outlet, kde jsou slevy od padesáti do osmdesáti procent. Samozřejmě nakupujeme, jelikož takové kvalitní věci za úžasné ceny bychom u nás nepořídili.

Asi pět kilometrů jihovýchodně od obce Hammerdal nacházíme bez problémů ubytování v jednom příjemném domečku.

Drsný a krásný region. Na lidi zde žijící čeká divoká příroda hned za dveřmi.

Na nebi převládají mraky, teplota osm stupňů podle pana Celsia a fouká silný vítr. Zde poprvé zjišťuji, že ani takové počasí komárům nevadí a naopak mají radost z návštěvy, která sem zavítala. Já z nich už tak nadšen nejsem.

U jezero Hammerdalssjön to vypadá jako na pobřeží moře: https://youtu.be/4aGU4I6iZBI

*

Předchozí povídání – Devatenáct chutí Laponska poprvé: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/2026/10/devatenact-chuti-laponska-poprve-vsem.html

Následující povídání – Devatenáct chutí Laponska potřetí: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/2026/10/devatenact-chuti-laponska-potreti.html

*