Procházka po národním parku České Švýcarsko

Při letošním prázdninovém putování jsme se zastavili na jeden den v českém nejmladším národním parku, kterým je České Švýcarsko. Založený byl v roce 1990 v návaznosti na sousední německý národní park Saské Švýcarsko. Název patrně pochází z 18. století, kdy sem přicházeli první poutníci, básníci i malíři. Obdivovali vysoké pískovcové skály, stolové hory i kaňony. Romantičtí krajináři z drážďanské malířské akademie přirovnali divokou zdejší krajinu ke Švýcarsku. Myšlena tím byla určitě celá tato kouzelná oblast na území Česka i Německa. Krajina se totiž rozkládá bez ohledu na geopolitické problémy. Byla tady dříve než lidé a tudíž ji takové malichernosti nezajímají. Krajina své dějiny počítá v milionech let, proto si může dovolit pro člověka nevídaný luxus - být bez hranic.

Jedná se o málo zalidněnou oblast (po Šumavě je to druhá největší lesní plocha bez lidských sídel) plnou míst s extrémně členitým a občas těžko schůdným terénem. Ale možností k návštěvě této kouzelné krajiny je celkem dost. Jedno zdejší místo jsme si také my zvolili pro rodinný výlet. Auto jsme zaparkovali v obci Jetřichovice nedaleko od bývalého objektu zotavovny a vydali jsme se po červeně značené cestě (součást Evropské dálkové trasy E3).

Mírné stoupání se střídalo s převýšením značným. Přibližně po necelých dvou kilometrech se nám nabízí první zajímavé zpestření dnešního výletu. Je potřeba však vyšlápnout nějakých 250 schodů.

Mariina skála (Marienfelsen) nebo také Mariina vyhlídka je mohutným blokem tvrdšího pískovce odolávajícího zvětrávání více než okolní masiv. Vrchol byl v 19. století zpřístupněn schodištěm a stal se tak vynikajícím vyhlídkovým místem. Zpřístupňování území a stavby podobných zařízení prováděli tehdejší majitelé panství, případně členové horského spolku Gebirgsverein. Vrcholek Mariiny skály byl rovněž strážním stanovištěm protipožárních hlídek. Lesní požáry jsou dodnes největším nebezpečím ve zdejším těžko přístupném terénu, kde sebemenší nedbalost a nepozorné zacházení s ohněm může být příčinou katastrofy.

Mariina skála asi nejznámější a také nejoblíbenější místo turistických výletů v Jetřichovických skalách. Tento skalní výběžek se svou nadmořskou výškou 428 metrů je hlavní dominantou okolí Jetřichovicemi. Dříve se jmenoval Velký Ostrý (německy Grosser Spitziger). Skalnatý vrcholek byl v roce 1856 přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Na vrcholu skály je postavená dřevěná bouda, která zde stojí od roku 2006, kdy nahradila předchozí. Tu zničil v roce 2005 požár vzniklý následkem nedbalosti návštěvníků. Z vyhlídky je nádherný kruhový výhled na všechny strany. Lze odsud vidět například Růžovský vrch, Studenec, Vilémininu stěnu či další skály Českého Švýcarska. Populární je zde pozorování západu slunce.

Následuje opět chůze, převážně do kopce. Asi po jednom kilometru se nacházíme u rozcestníku, který oznamuje, že k další zajímavosti je to 200 metrů. Neváháme a jdeme. Vilemínina stěna (německy Wilhelminenwand) je vyhlídkové místo v nadmořské výšce 422 metrů.

Také odtud je úžasný výhled do kraje, na centrální část Labských pískovců i na vzdálenější vrcholy Českého středohoří. V okolních lesích, většinou uměle založených, převažuje podíl nepůvodní borovice vejmutovky. Jméno Vilemínina stěna nese vyhlídka od 19. století, kdy byla oblast součástí panství Kinských a vyhlídka byla pojmenována po kněžně Vilemíně Kinské (rozená Colloredo-Mannsfeldová, 1804-1870), která byla manželkou Rudolfa knížete Kinského (1802-1836). Následně zde byl zde postaven altán v podobě poustevny vyzdobený křížem.

Další kilometr a půl jdeme převážně opět do kopce, stále po červené značce. Rozcestník, ke kterému přicházíme, nám sděluje, že se nacházíme 100 od místa nazvaného "Rudolfův kámen". Šipka je sice doleva, ale spíše by měla být nahoru. Že nás čeká zajímavá věc, potvrzuje také upozornění "náročný výstup". Není o čem uvažovat.

Trochu jsme se zapotili, po cestě jsme museli zdolat nějaké schody, umělé stupy a také žebřík. Trochu exponované to je, ale dá se to zvládnout. Odměnou nám jsou opět zajímavé výhledy. Jedná se o půvabné a svým způsobem jedinečné místo.

Rudolfův kámen (německy Rudolfstein) zvaný a na mapách označovaný také Ostroh je vysoký pískovcový kopec v nadmořské výšce 484 metrů. Po zdolání vrcholu Knížetem Rudolfem Kinským, majitelem panství Česká Kamenice, byla skála přejmenována z Vysokého kamene (Hohestein) na Rudolfův kámen. Později zde nechali vybudovat dřevěný přístřešek. Na skále je nápadné zbarvení některých ploch. Jedná se patrně o proželeznění, které zde vytváří zajímavé výkvěty.

Po sestupu (je možná náročnější než výstup) následuje chůze stále ještě po červeně značené cestě, avšak již z kopce nebo po rovině. Po jednom kilometru jsme u místa nazvaného "Pohovka". Namlsání předchozími lahůdkovými místy a výstupy jsme zde trochu zklamáni. Nikam se nedá lézt a moc toho k rozhlížení také není.

V tomto místě opouštíme červenou značku (dále by se došlo k Šaunštejnu a Malé Pravčické bráně) a pokračujeme po zelené. Cesta vede převážně lesem. V jednom místě se zastavujeme a prohlížíme si na skále umístěnou Kesslerovu desku. Rudolf Georg Kessler byl lesní správce a v oblasti Jetřichovicka se zasloužil o stavbu mnoha cest.

Na závěr našeho putování se nám nabízejí zajímavé pohledy na některá místa, která jsme dnes navštívili. Po dvou kilometrech se okruh uzavírá, přicházíme k rozcestníku. K autu nám zbývá asi půl kilometru.

Člověk může navštívit stovky rozhleden či vyhlídek. Avšak takové, jejichž návštěva se mu vryje do srdce, těch tolik zase není. A jednou z nich určitě bude buď Mariina skála nebo Vilemínina stěna či Rudolfův kámen, dost možná všechny. Výlet to nebyl dlouhý, co do počtu kilometrů, ale trochu náročnější vzhledem k převýšení.