Po(d)vodňoví politici

Tak zase přišly povodně. A odnesli to nejvíce obyčejní lidé, někteří bohužel již poněkolikáté. Byli tací, kteří věřili, že opatření, jež se provedla například od povodní v roce 2002, je ochrání. Ale tady více než jinde platí ono známé: "důvěřuj, ale prověřuj". Úředníci, odborníci i politici utratili desítky miliónů, ale není, kdo by je kontroloval. Komise k tomu určené jsou sestavovány politickými stranami, a tudíž nemohou kritizovat fakt, že je potřeba, aby něco zbylo do stranických pokladen. Osobně pochybuji, že se po letošních povodních něco změní. Rozjede se známý kolotoč mezi ministerskými úředníky, politiky a spřízněnými firmami o slíbené státní peníze a související lukrativní zakázky.

Povodně a podobné změny počasí zde ale byly odjakživa. Zhruba od poloviny minulého tisíciletí se objevují záznamy v kronikách, ze kterých je jasné, že se střídalo období povodňového klidu a doba povodní, jež trvala vždy přibližně 30 až 50 let. Během této doby se lidstvo kromě občasné "větší vody" potýkalo s opravdu velkou povodní zhruba po 11 letech. Již v polovině devadesátých let minulého století upozorňovali někteří nezávisní odborníci (ti, co nezískali grant od nějaké firmy, politiků nebo ekologického sdružení), že se určitým způsobem začíná měnit klima Evropy a může přijít právě zmiňované období povodní. Nikdo je však nebral vážně a dodnes patrně nebere.

Lidé se v minulosti s povodní vždy dokázali nějak vypořádat, někdy v klidu, jindy vypukly nepokoje. Dost záleželo v dřívější době na postoji vrchnosti a v letech nedávných na reakci politiků. A jaká že byla tentokrát? Opět jsme slyšeli a viděli, jak se politici předhánějí ve svých prohlášeních i činech. Jeden nabízí stamilióny, druhý své zbrojnoše, třetí létá helikoptérou. Všichni přece potřebují být viděni, nejlépe na hrázi nebo u stavby protipovodňové bariéry. Je to žádoucí, volby se blíží. Politik nemůže plánovat a vymýšlet dlouhodobá opatření proti povodním, ten potřebuje být při příštích volbách úspěšný. A když už by snad měla na někom ulpět vina, tak se začnou vymlouvat na kompetenční spory a chybějící podpisy. Nebo to svedou na meteorology.

Povodně jsou sice globálním jevem souvisejícím se změnou podnebí. Ale je potřeba se na ně dívat také lokálně. Někde prudce zaprší a již se zvedne hladina určitého toku. Je to proto, že pro současnou krajinu je charakteristická snížená schopnost zadržet srážkovou vodu v místě, kde spadne ve větším množství. Koryta řek se narovnávají (jejich délka se zkrátila o třetinu), břehy betonují, ruší se lužní lesy, malé rybníky, jezírka a pole se osévají po spádnici. Regulováno je okolo 90% toků. Když se člověk rozhlédne pořádně okolo sebe, nestačí se divit, kolik plochy je vybetonováno, vydlážděno nebo vyasfaltováno. Prostě se dělá vše pro to, aby se voda nevsakovala a přirozeně neztrácela, nýbrž aby se hromadila a tekla v plné síle i velkém množství k vesnicím a městům. Náchylnost k povodním je tudíž větší.

Přemýšlím, co zajímavého asi vymyslí a udělají politici po letošních povodních. Patrně zakotví do listiny základních práv paragraf na to, aby měl každý občan právo se svobodně rozhodnout, zda chce či nikoliv mít své povodně. Nebo schválí zákon o vyjednávání speciální státní komise erudovaných úředníků s přírodou a počasím o budoucích povodních. Nic rozumného a hlavně potřebného bychom ale od nich čekat neměli.