POČÍTAČ DO PARLAMENTU

Volby by měly určit nejschopnější skupinu osobností, tj. malé množství lidí, kteří by se co nejlépe starali o zbývající velké množství občanů. Toto však ztrácí smysl v okamžiku, kdy ti, co vykonávají pomoc, spotřebují většinu z vybraných prostředků pro vlastní účel a na potřebné nezbude.

Děs a hrůza se zračí v očích politiků velkých stran, když vidí zájem občanů o nově vzniklá uskupení a osobnosti. Argumenty ostřílených politiků, že nové strany a noví lidé usilující ve volbách o hlasy nemají patřičné zázemí a zkušenosti, bychom měli brát s rezervou. Mají totiž na mysli, že politik bez zkušenosti si nahrabat do vlastní kapsy co nejvíce a v co nejkratším čase do politiky nepatří. Je to jasné. Poslanci jsou jenom dočasně, ale občany po zbytek života. Politikům nejde o to, jak efektivně budou peníze daňových poplatníků využity, ale o to, aby dostatečná část těchto peněz skončila v jejich kapsách.

Ve volebních slibech však tvrdí něco jiného a jsou v šoku z toho, že by je snad lidé nezvolili. Nemohli by pak efektivně rozjet ekonomiku, kterou předtím několik let efektivně utlumovali a nemohli by přijmout neodkladné zákony, které předtím celé roky odkládali. Zkušeně však patrně po vzoru Švejka konali věci, které se dělat nesmějí, ale mohou. Občas i takové, které se nesmějí, ani nemohou.

Podle průzkumů vzrostl v poslední době počet lidí nespokojených s fungováním demokracie v Česku a tak jsem zvědavý, jak se to ukáže v následujících volbách. Asi moc ne, lidé jsou znechuceni a k volbám nepůjdou. Častý je také argument, že si nemohou vybrat z nabízených jmen. Což takhle kdyby kandidoval za nějakou stranu superpočítač. Nejvýkonnější počítače již v minulosti porazily ve vědomostních soutěžích nejúspěšnější účastníky. A odborníci, které je sestrojili, slibují, že již brzy by měly být schopny porozumět tomu, co po nich lidé chtějí. Což se českým politiků většinou nedaří.