Svatý Mikuláš, bájný vrch Krudum s rozhlednou a tajemnými pozůstatky ztraceného kostela

Zdali pak znáš, kde bydlí Mikuláš? Čert v pekle, Anděl v nebi a Mikuláš? Možná má domov na tajemné hoře Krudum, kdo ví?

O tajemné hoře Krudum, která se nachází v západních Čechách mezi městy Horní Slavkov a Sokolov, se říká, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (ruda) a zlatou patu (na úpatí se kdysi rýžovalo zlato). Někomu může Krudum (dříve se říkalo též Chrudim) připadat jako obyčejný zalesněný kopec, jakých je v okolí spousta. Ale jenom do chvíle, než tam zavítá. Jedná se totiž o mystickou horu, která je opředena mnoha pověstmi a bájemi. Celá tato oblast v okolí Horního Slavkova, Krásna a Lokte byla s touto horou i jejím okolím úzce spjata. Původní obyvatelstvo si vyprávělo mnoho bájí, jejichž původ je velmi starý. Moc nad horami, skalami a podzemím přisoudili trpaslíkům a permoníkům. Řeku Ohři a tůně zabydlili vodníky a překrásnými vílami. V temných hvozdech a močálech spatřovali rejdiště čertů, divoženek, bludiček i hejkalů. O těchto bájných stvořeních, ale také o zlých rytířích, tajuplných Benátčanech, hoře Krudum a úžasných pokladech si vyprávěly celé generace.

Jak sem lidé chodili, tak patrně někoho napadlo, že by se mohli rozhlížet po okolí. A tak se také stalo. Na kopečku v nadmořské výšce 835 metrů byla slavnostně otevřena v neděli 11. září 1932 rozhlednavysoká 10 metrů. Její stavbu vyprojektoval a osobně řídil sokolovský stavitel Adolf Marsch. Již během stavby si získala značnou popularitu, a proto na její otevření proudily po cestách od obcí Hrušková, Milíře, Nadlesí či Třídomí davy lidí. Přicházeli z širokého kraje jednotlivci i celé spolky. Vyhlášená rozhledna se těšila všeobecnému zájmu a byla také často publikovaná v různých časopisech. Její sláva však vydržela pouze do konce II. světové války. Po odsunu původního obyvatelstva okolí osiřelo, rozhledna pustla a postupně se rozpadala. Československý stát se o ni nestaral a nakonec ji jako chátrající předal do majetku Státních statků. Vedení podniku zvolilo řešení problémů s rozhlednou socialistickým způsobem. V roce 1981 ji nechalo srovnat buldozerem se zemí.

Dlouhou dobu se na místě původní rozhledny nacházela hromada kamení obklopená kolem dokola hustým, těžko prostupným lesem. V průběhu devadesátých let si lidé vybudovali na vrcholu Krudum kempové místo, které dokola obehnali kameny ze zbořené rozhledny. Uprostřed kruhu pak vzniklo ohniště, kde často hořel oheň. Objevila se zde také ke stromu připevněná kniha, do které mohli návštěvníci napsat své pocity. Většina z nich vyjadřovala lítost nad zničenou rozhlednou a byla nadšena nádherou místní přírody.

A tak jednoho dne vznikla obecně prospěšná společnost KRUDUM, která si vytkla za cíl obnovení rozhledny. Vzhledem k potřebě velkých finančních prostředků vypadala situace zpočátku beznadějně, ale nakonec se do akce zapojilo město Loket se svou společností Loketské městské lesy. Za jejich pomoci se podařilo ve spojení s firmou Český Telecom postavit od jara do léta roku 2008 rozhlednu novou.

Železná rozhledna na vrchu Krudum je vysoká 50 metrů a slavnostně byla otevřena 15. října 2008. Na vyhlídkovou plošinu umístěnou ve výšce 29,5 metru je potřeba vystoupat po 152 schodech. Na vrcholku hory prakticky nepřetržitě fouká, což má i své pozitivum. Vítr různé síly totiž při průletu tenkými kovovými nosníky vytváří mnoho různých tónů, takže během výstupu má návštěvník zajímavý hudební zážitek. A nahoře si pak může užívat krásné výhledy na Krušné a Doupovské hory, Slavkovský les, okolí Sokolova či část Karlových Varů. Rozhledna je volně přístupná od začátku dubna do konce října.

Výlet na Krudum není sice náročný, i přesto by si měl člověk na něj udělat dostatek času. Nespěchat a rozhlížet se, to je věc, která je zapotřebí. Na úpatí hory bude totiž procházet kolem jednoho z nejpopulárnějších míst této oblasti Slavkovského lesa. Díky nedávno provedenému archeologickému výzkumu tady byly odhaleny pozůstatky ztraceného Kostela svatého Mikuláše a místo upraveno pro turisty, kteří tak mají příležitost navštívit zajímavé ruiny s krásným výhledem do okolí.

Všechno kolem této stavby bylo po staletí zahaleno tajemstvím. Vyprávěli se pověsti o skřítcích, vílách a obrovských pokladech. V dobách dávných i méně vzdálených se tady lidé snažili najít drahé kameny, zlato nebo jiné cennosti. Až teprve nedávno se podařilo zjistit velkou část pravdy. Předtím se totiž i odborníci pouze dohadovali, kde historický kostel vlastně stával a zda vůbec existoval. Přesné datum založení kostela však stále není známo. Je však dochována listina z roku 1253, v níž král Václav I. tento již existující kostel předal Řádu křížovníků s červenou hvězdou v Lokti. Následovné fungování kostela je odhadováno do poloviny 15. století. Poté je již uváděn jako opuštěný či zaniklý. Vzhledem k tomu, že se údaje o kostele neobjevují ve Šlikovském urbáři z roku 1525, tak se předpokládá, že svou činnost ukončil před rokem 1500. Při průzkumech se neobjevilo nic, co by nasvědčovalo násilné likvidaci, tudíž lze usuzovat, že objekt zanikl postupně pozvolným rozkladem. Ale proč?

Různí badatelé prozkoumávali a popisovali většinu tehdy známých významných míst regionu. Avšak ani tyto údaje nepostačovaly, aby bylo umístění kostela lokalizováno. A tak až rok 1998 se stal přelomovým pro Kostel svatého Mikuláše. Započal se výzkum lokality, který organizovalo Muzeum Karlovy Vary a Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov. U jeho příprav a realizace stáli tři osoby, archeolog Jiří Klsák, pan Rudolf Tomíček a pan Ladislav Podracký. Za pět let se ho účastnily desítky lidí. Velké překvapení přišlo hned s prvními uvolněnými kameny. Před badateli se postupně objevovaly větší a hlubší základy zdí, které jasně naznačovaly, že se jedná o pozdně románský kostel. Během následujících dvou let prošel kostel důkladným průzkumem. Podařilo se při něm napravit historicky nepřesné, zkomolené a pokroucené údaje. Tvar a rozměry kostela se výrazně lišily od popisu, jaký byl do této doby uváděn.

Kostel byl postaven v období rané gotiky, avšak stále ještě v pozdně románském slohu. Měl obdélníkový půdorys. Dvě části, presbytář a hlavní loď, byly vzájemně oddělené triumfálním obloukovým průchodem o průměru 5,5 metru. Celková délka stavby činí 25 metrů, šířka je 12,5 metrů, výška dle odhadů dosahovala 12 metrů. Zdi kostela jsou 110 až 115 cm silné a byly provedeny z lomového kamene, místy opracovaného, většinou však v přírodním stavu. Jako pojivo posloužila vápenná malta, v níž vápennou složku tvořil pálený karlovarský vřídlovec. Existence kostela se tudíž významně dotýká také vzniku našich velkých lázní. Podobné nálezy používání vřídlovce jako přísady do pojiva stavebního kamene se objevují i v dalších místech zdejšího kraje (sv. Linhart, Loket nebo Andělská hora). V tomto případě se však jedná o velkou vzdálenost (asi 15 kilometrů), kterou museli tehdejší dopravci s materiálem od místa nálezu (okolí Vřídla) překonat. Patrně existovala v té době (začátek 13. století) velká firma, která se zabývala těžbou suroviny i jejím rozvoz na vzdálené stavby. Oblast, kde následně vznikly slavné lázně Karlovy Vary, fungovala tudíž před jejich založením jako důlní pánev.

V sutinách kostela a v jeho okolí byly nalezeny keramické střepy různých tvarů, skleněné vitráže i zbytky dveřních portálů. Zajímavý je také nález zachovalé původní gotické omítky po obvodě stavby. Z výše uvedeného archeologové usuzují, že kostel měl sedlovou střechu pokrytou červenými keramickými tvarovkami. Objekt patrně neměl svou samostatnou věž, nýbrž jen úzkou vížku vytaženou nad hlavní lodí. Uvnitř kostela byly objeveny zřetelné zbytky oltáře a soklů pro další církevní vybavení.

Zajímavostí je také to, že je tento kostel svým tvarem, způsob stavby, použitým stavebním materiálem i dobou vzniku, velice shodný s kostelem svatého Linharta v Karlových Varech. Patrně obě stavby prováděli stejní lidé, či stejná huť. Kostel sv. Linharta stál nedaleko poměrně významné vsi Obora (Thiergarten), jež byla jednou z nejstarších v loketském kraji a předchůdcem dnešních Karlových Varů. Kostel sv. Mikuláše je stejného typu, avšak větší a mohutnější. Logicky se tedy nabízí otázka, proč si dali dávní obyvatelé tohoto kraje tolik práce s tím, aby postavili uprostřed hlubokých lesů tak rozměrnou a významnou stavbu? Podle dostupných údajů byla nebližší ves vzdálena přes kilometr. Pro ni tedy kostel určen zřejmě nebyl. Pokud měl sloužit jenom pocestným, jak by napovídal název (sv. Mikuláš byl mimo jiné patronem poutníků a obchodníků), dala by se tady očekávat spíše kaplička či Boží muka. Kostely se stavěly v obcích a takto veliké především na velice důležitých místech. Z výše uvedeného vyplývá celkem logický předpoklad, že v okolí kostela nejspíš stála ves, nyní zaniklá a zapomenutá. Avšak doposud zde nebyly žádné stopy po staveních objeveny. V jednom ze starých zápisů se objevuje jméno vesnice Rodau, jež se měla v okolí vyskytovat. Ale mimo tento zápis ani nikde na mapách se již takto označená ves neobjevuje. Je tedy pořád ještě, co hledat.

S objevení kostela je spojena zajímavá událost. Jedna z nejznámějších pověstí o hradě na vrchu Krudum vypráví, jak byl hradní pán zabit zrádnou cháskou. Tou dobou byl jeho syn na cestě do Říma za získáváním životních zkušeností. Vrátil se však dříve, nežli se konal pohřeb a tak poznal, že byl otec otráven. Pohřbil ho v kostele sv. Mikuláše při úpatí hory a s proradnými vrahy zatočil. Na tuto pověst si určitě vzpomněli archeologové, když pod podlahou kostela objevili kompletní kostru dospělého muže. Velice zajímavý nález hrobu hradního pána a současně i potvrzení dávné pověsti. Jednalo se údajně o velice bohatého majitele hradu, po kterém by mělo zůstat pohádkové bohatství. Při pátrání po ztracených pokladech prokopali v minulosti hledači pokladů mnohokrát jak horu Krudum, tak její okolí včetně samotného kostela. Historici však uvádějí, že skutečnost je bohužel trochu jiná, prozaičtější. Pokud někdy hrad na vrcholku Krudumu skutečně stával, pak to muselo být v keltském období, tj. 1. - 2. století. Nalezené ostatky muže jsou však předběžně datovány do 13. - 14. století. Tudíž je minimální šance, že by se jednalo o dávného knížete z hradu na hoře Krudum. I přes výše uvedené zjištění se ještě můžeme dočkat příjemných překvapení. Všechny nálezy včetně dalších kosterních ostatků zatím nebyly detailně prozkoumány. A další zajímavé informace můžou přinést případně nové vykopávky.

V současné době jsou zdi kostela zakonzervovány, okolí je hezky upraveno a doplněno vysvětlujícími tabulkami. Toto zajímavé a významné místo v nádherné krajině lze určitě doporučit k návštěvě. Třeba v době předvánoční. K vrchu Krudum se váže stará legenda, že je zde sídlo Mikuláše, který se odtud v adventní čas vydává na cesty. Slovo Krudum tak hodné děti z okolí mohou vnímat jako radost a dárky od Mikuláše, naopak pro neposlušné to může mít zlověstný nádech, jelikož mohou skončit v pytli a na cestě do pekla. Je zajímavé, že hrad, jestli nějaký vůbec existoval a kostel, který patrně zanikl nejpozději v 16. století, měli lidé ještě po hodně dlouhou dobu spojenou se jménem Mikuláše. A to si informace předávali převážně jenom ústně.

A proč právě Svatý Mikuláš? Byl to jeden z nejuctívanějších svatých po Panně Marii, i když možná více ve východních církvích. Je patronem dětí, řemesel, obchodu, rybářů, námořníků a určitě spousty dalšího. U Mikulášovy osoby se spojuje skutečná historie s legendou i tradicí. Narodil se v římském městě Patara do křesťanské řecké rodiny mezi lety 280 až 286.

Dále je doloženo, že ve městě Myra, tehdejší Lykii (dnes Turecko), byl váženým knězem a patrně i biskupem. Byl to muž dobročinné lásky, který vynikal svou velkorysostí vůči chudým a potřebným lidem. V době kolem roku 300 po Kristu byly sice komunity křesťanů již dobře organizovány, ale křesťanství ještě nebylo v římském impériu legalizováno. V roce 303 po Kristu ukončil císař Dioklecián svou politiku tolerance vůči křesťanům a rozpoutal kruté pronásledování, které s různou intenzitou trvalo přibližně deset let. Avšak i v následujících letech nebyl postoj Říma vůči křesťanům vždy vstřícný. Sice žádné původní písemné doklady o životě svatého Mikuláše neuvádějí zmínky o jeho pronásledování, věznění a mučení, ale vzhledem k dané době to lze předpokládat. Uvádí se proto, že ve zdejším kostele, který nese jeho jméno, byl nakonec pohřben. Klid mu však dopřán nebyl ani po smrti. Na konci 11. století (rok 1087) přepadli Myru italští námořníci, kteří nechtěli, aby Mikulášův hrob byl v rukou muslimů. Jako další důvod tohoto činu je uváděno, že barijští chtěli zvýšit prestiž města poté, co z důvodu normanského podmanění ztratilo významnou roli. Do Myry připlulo 62 námořníků, kteří ostatky sv. Mikuláše vyzvedli ze sarkofágu a naložili na loď. 9. května připluli do italského města Bari, kde odpočívají ostatky světce dodnes v kryptě bazilice sv. Mikuláše, zbudované k jeho poctě. Proto je též uváděno "Svatý Mikuláš z Myry, zvaný také z Bari". Avšak některými odborníky je tato skutečnost zpochybňována. Obdobné nároky uplatňují jak Benátčané, tak Rusové.

Ono to není zase až tak důležité. U nás stejně znají děti Mikuláše jako dobrého usměvavého světce, v biskupském oděvu, s dlouhým bílým vousem a s berlou v ruce, doprovázeného andělem i čertem a rozdávajícího dárky v předvečer svého svátku. Svatý Mikuláš byl za svého života údajně velmi štědrý a proto také patrně to rozdávání dárků. Šestý prosinec je ale den jeho úmrtí, i když podle některých historiků to může být pouze z důvodů, aby byl nahrazen pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu. Není totiž znám ani přesný rok, kdy sv. Mikuláš zemřel. Nejčastěji je uváděno číslo 345.

Všechno se vším souvisí. A když ne, tak alespoň něco s něčím. Začal jsem vyprávění o jedné rozhledně ve Slavkovském lese a poslední věty mě přivedly do Turecka. A to bych se mohl klidně ocitnout ještě dál, jelikož svatého Mikuláše si přivlastnilo mnoho národů a patrně nejvíce je uctíván v Rusku.