Karlovy Vary I. - Jelen a kamzík / Kostel sv. Linharta / Pomník Karla IV. / Sloup se sochou Karla IV. / Zámecká věž

Když někam vycestuji a řeč přijde na Karlovy Vary, každý se většinou nejprve zeptá na vznik města a s tím související pověst o Karlu IV. Český král při lovu pronásledoval jelena, který uštvaný skočil ze skalky, aby unikl z dosahu šípů. Po dopadu prý v místech, kam doskočil, vytryskl minerální pramen. Já tu dobu nepamatuji, a tudíž nemohu říct, zda tato pověst či některá jiná se alespoň částečně zakládá na pravdě. Ale krásné a zajímavé město v těchto místech stojí a já se mám, kde toulat. A jelena zde máme také. I když si ho lidé pletou s kamzíkem.

Jelen a kamzík

Většina návštěvníků Karlových Varů se prochází po kolonádě a ochutnává léčivé prameny. Někdo ve večerních hodinách popíjí ten nejslavnější "pramen", kterým je Becherovka, jiný se brodí v nočních hodinách v říčce Teplé a popíjí šampaňské. Když se však člověk vydá na procházku do zdejších lázeňských lesů, dost pravděpodobně nemine místo, které se jmenuje Jelení skok, jeden z nejznámějších symbolů Karlových Varů. Avšak k překvapení většiny návštěvníků se poblíž nenachází socha jelena, nýbrž kamzíka.

Údajně se vše událo takto. V roce 1850 se místní radní nechali inspirovat legendou a rozhodli na skalisko nad řekou Teplou umístit sochu jelena. Když však nechali spočítat finanční náklady na realizaci díla, byla idea jelena nahrazena myšlenkou alespoň zde umístit pamětní desku. Této nerozhodnosti a finančních problémů města využil baron August von Lützow a roku 1851 tajně umístil na městem určené místo kovovou sošku kamzíka, jejímž autorem byl berlínský sochař August Kiss. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že ze skály skočil jelen. Zda se nechali radní přesvědčit nebo uvítali nulové náklady pro radnici, není přesně známo.

Lázeňští hosté si kamzíka oblíbili a Jelení skok se stal častým místem jejich vycházek. Originál sochy zdobil výšinu až do roku 1984, kdy se stal terčem útoku neznámého vandala. Historici tvrdí, že tenkrát byla také silná vichřice a tudíž i toto mohlo být příčinou poničení sochy. Od 10. dubna 1986 je zde nainstalovaná naprosto přesná replika, odlitá z bronzu. Jejím autorem je karlovarský sochař Jan Kotek. Nejjednodušší cesta sem vede od mezistanice lanovky, jež pokračuje k rozhledně Diana. Procházka ke kamzíkovi i po okolních lesních cestách přináší nečekané pohledy na město.

Dost často se dočtu nebo doslechnu, že v Karlových Varech je sice Jelení skok, ale nemají tady jelena, nýbrž kamzíka. To však není úplně taková pravda. Krásný kovový jelen se nachází o kousek dál, nad hotelem Richmond. A je to také zajímavé a úžasné místo.

Každý se však nemusí spokojit s výše uvedenou odpovědí ohledně vzniku města. Někdo by dokonce mohl chtít vědět, jak to bylo doopravdy. Není však jednoduché rozlišit mezi seriózní lží, obyčejným výmyslem nebo údajnou pravdou. Trochu bych se mohl snad přiblížit k odpovědi v následujícím povídání.

Kostel sv. Linharta

V okolí Karlových Varů lze při procházce Lázeňskými lesy uvidět mnoho zajímavého. Například pozůstatky Kostela sv. Linharta. Ten kdysi stával na návrší nad středověkou osadou Thiergarten (Obora, Ortus ferarum). Tato byla pravděpodobně služební vsí v lovecké oboře a patřila k hradu Loket. Ves Obora je poprvé zmiňována roku 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otnavic, který si následně blízko vsi vybudoval své sídlo (oborské tvrziště Kellerberg).

Kostel sv. Linharta je však poprvé připomínán již roku 1246, kdy byl společně s kostely v Olšových Vratech a v bývalém Vranově darován Václavem I. řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po polovině 14. století se Obora s kostelem stává majetkem nově vzniklého města Karlovy Vary. Toto město v údolí se rozrůstá a postupně se stává novým střediskem. S tím také patrně souvisí zánik kostela a ztráta významu celého místa na konci 15. století.

Kostel měl jednoduchý půdorys, pravoúhlou obdélnou loď o rozměrech 12,5 x 10,0 m. Na tuto na východě navazoval pravoúhlý čtvercový presbytář o rozměrech 8,0 x 8,0 m. Zdivo dosahovalo šířky 120 cm a bylo řádkové.

Archeologické práce v místě bývalého kostela byly Karlovarským muzeem zahájeny v roce 1989. Při něm se veřejnosti objevily zříceniny kostela, po staletí ukryté v sutinách a zarostlé lesem. Sondami byla stanovena úroveň podlah a zjištěna zachovalost detailů v interiéru. Pokračovaly pak v roce 1990 odstraňováním sutě v interiéru a začištěním vykopané plochy na úroveň poslední fáze podlahy. Podlaha byla tvořena maltovou vrstvou, do které byly zapuštěny čtvercové cihlové dlaždice (v presbytáři šikmo k ose kostela, v hlavní lodi souběžně). Také obnažené zdi přinesly zajímavé poznatky. Lomový kámen byl pospojován vápennou maltou s příměsí vřídlovce, vzácně se na zdi zachovala silnější hlazená vápenná omítka. Mezi presbytářem a hlavní lodí byly potvrzeny zbytky základů triumfálního oblouku, mezi nimi byly zachyceny zbytky modelovaného kamenného prahu. V severní a jižní stěně byly objeveny kónické vstupy. Severním se přicházelo od vesnice, jižním se vstupovalo na přilehlý hřbitov. V severovýchodním i jihovýchodním rohu hlavní lodi se nalézaly dobře zachovalé základy dvou bočních oltářů. Rovněž hlavní oltář v presbytáři byl potvrzen, avšak v žalostném stavu. V této fázi výzkumu byl ještě nalezen v hlavní lodi pohřeb muže se dvěma dětmi.

V roce 1991 pokračovaly práce v interiéru výzkumem presbytáře, v jehož průběhu byl uskutečněn pozoruhodný nález. V prostoru hlavního oltáře, částečně pod jeho sutí, byl nalezen pohřeb mladé ženy. Kostra byla uložena na levém boku, ve skrčené poloze, bez orientace. Ruce i nohy byly v poloze, která napovídala svázání. Stáří hrobu bylo datováno do přelomu 16. a 17. století. Patrně zde archeologové narazili na stopy dávného násilí, snad z doby, kdy nebylo v kraji příliš bezpečno. Archeologický výzkum pak pokračoval na jižní straně kostela, kde byl kostrovými nálezy potvrzen středověký hřbitov.

V roce 1992 bylo odkryto dalších několik desítek kostrových pohřbů. Jednotlivé pohřby ležely místy ve čtyřech až pěti vrstvách nad sebou a často se vzájemně porušovaly, svědčilo to o dlouhodobém pohřbívání a pravděpodobně i o nedostatku místa. Hroby byly prosté, bez milodarů, s nálezy spíše druhotnými, proto i hůře datovatelné. S pohřbíváním souvisel i nález přístavby k jižní zdi presbytáře. Jednalo se patrně o márnici. Z nálezů, které byly u sv. Linharta uskutečněny, stojí rozhodně za zmínku několik desítek mincí, mezi nimi i některé zajímavé české brakteátové halíře ze 14. století, z kosti vyřezávaná miniatura sv. Kateřiny a torzo Krista a zejména velké množství železných votivních předmětů, zoomorfních i antropomorfních, které byly pokládány na oltář sv. Linharta s prosbou o pomoc.

V roce 1998 až 1999 byly zbytky kostela sv. Linharta péčí města Karlovy Vary konzervovány a místo bylo pietně upraveno, aby stav této památky odpovídal svému významu v historii Karlových Varů. Dalšího zviditelnění se památce dostalo roku 2007 výrazným zásahem do lesního porostu.

V těsné blízkosti se nachází nově opravená Kaple u Svatého Linharta. Původní skromná stavba byla do anglické novogotiky přestavěna roku 1838. K tomuto místu se vztahuje následující legenda. Do ticha zdejší samoty přišel až z daleké Itálie poustevník Linhart. Tížil ho hřích, který chtěl v osamění odčinit. Přebýval v prosté chýši, pomáhal nemocným, léčil bylinkami i minerální vodou. Podoba poustevníka podle představ neznámého malíře se zachovala na obraze. Originál obrazu, který vznikl před druhou světovou válkou, je uložen v karlovarském muzeu (kopie v kapli je z roku 1995).

Lokalita je volně přístupná. Ke kostelu se lze dostat pěšky v rámci různých vycházkových tras v Lázeňských lesích. Přístupná je i autem, které je možno zaparkovat u lesní kavárny sv. Linharta a pěšky pokračovat asi 300 metrů po Sovově stezce. V případě použití železnice je třeba vystoupit na nádraží Karlovy Vary - Březová a pokračovat asi jedem kilometr pěšky. Nejbližší autobusová zastávka je vzdálená přibližně dva kilometry.

O založení Karlových Varů se vyprávějí různé legendy. Mnoho historických dokladů totiž shořelo při požárech města. Ať už se úvahy pohybují v pouhých pravděpodobnostech nebo se přibližují možné skutečnosti, jméno Karla IV. lze zcela jistě spojovat se vznikem Karlových Varů.

Český král a římský císař Karla IV v Karlových Varech

V parku před Císařskými lázněmi (Lázně I), dnešních Sadech Karla IV. stojí pomník zakladatele lázeňského města císaře Karla IV. Pomník byl slavnostně odhalen v květnu roku 1955. Jeho autorem je pražský akademický sochař Otakar Švec, žák Josefa Myslbeka, mimo jiné také autor monumentálního Stalinova pomníku na pražské Letné. Zda se jeho dílo lidem líbilo, už sledovat nemohl, jelikož ještě téhož roku spáchal sebevraždu.

Na přední straně je umístěna pískovcová deska s reliéfním znakem města Karlovy Vary.

Plastika měla být původně jednou z ústředních plastik města a připomínat jeho slavnou historii. Autor měl snahu přiblížit se slohovému cítění doby Karla IV. Pro své dílo použil gotizující parléřovskou předlohu. Figurální plastika císaře je zhotovena z hořického pískovce a představuje panovníka oděného v dlouhém plášti s korunou na hlavě. V levé ruce drží postava model domu, pravé svírá žezlo. Plastika je umístěna na vrcholu vysokého hranolového stupňovitého podstavce. Spodní část podstavce je tvořena soklem z žulových kvádrů.

Na přední straně horní části soklu je nápis:

"KAREL IV., KRÁL ČESKÝ, CÍSAŘ ŘÍMSKÝ, ZAKLADATEL LÁZNÍ".

Na pravé straně je vysekán shodný nápis v latině. Na levé straně pro změnu v ruštině. Na zadní straně pak nápis: "ČS. STÁTNÍ LÁZNĚ 1955".

Nedaleko odsud a o něco výše se nachází další dílo věnované zakladateli Karlových Varů. V jihozápadním strmém skalnatém svahu Tříkřížového vrchu východně nad centrem města na vyvýšenině v městském parku před vilou Lützow (park Jeanna de Carro) se nachází sloup se sochou císaře a českého krále Karla IV. Vztyčen byl 13. září 1858 během oslav 500. výročí založení města Karlovy Vary a jeho autorem je významný pražský sochař Josef Max. Mezi jeho známější díla patří například sousoší na Karlově mostě v Praze.

Plastiku původně patrně zakoupil od pražského autora karlovarský mecenáš baron Lützow a umístil ji na pozemcích rozlehlé zahrady své vily. Karlovarští radní sochu císaře od barona vykoupili a následně prosadili její umístění na vyvýšené místo v nově zřízeném parku. Umístění díla však bylo ostře kritizováno, neboť výtvarně nenáročná plastika císaře nebyla v přílišné výšce údajně vidět. S tímto také souvisí historka, že baron Lützow nechal pro své názorové neshody s karlovarskými radními a jako výraz opovržení nad umístěním nevelké plastiky císaře Karla IV. přemístit plastiku kočky ze zadní části zahrady a posadil ji na třímetrový sloup do středu kamenného rondelu. Sedící kočka byla usazena pozadím k budově staré radnice. Baron tím chtěl vyjádřit, že do polopusté stráně patří kočka a ne císař, navíc ve špatných rozměrech. Ironicky naznačil, že práce pánů radních byla pro kočku.

Během některé z oprav objektu v průběhu 20. století byla spodní část sloupu zalita do výše přibližně 60 cm směsí betonu a kamene. Bohužel se tak stalo včetně větracího otvoru a trubice odvádějící původně kondenzační vlhkost. Nosná konstrukce objektu byla tehdy doplňována novými částmi vzájemně spojovanými ocelovými šrouby. Na počátku tohoto století byl stav objektu vzhledem k absenci údržby a značné korozi materiálu velmi špatný, proto se rozhodl vlastník objektu (město Karlovy Vary) v roce 2004 pro celkovou rekonstrukci pomníku. Byla provedena demontáž, všechny části byly zbaveny původních nátěrů a koroze a opatřeny novým nátěrem. Statik navrhl nové řešení nosné konstrukce objektu. Rovněž bylo obnoveno původní odvětrání a odvod kondenzační vlhkosti. Po zpětném sestavení objektu byla provedena konečná povrchová úprava grafitovým nátěrem.

Kovová plastika Karla IV. je odlita ze slitiny zinku, hliníku a olova, tzv. zinkalu (kamalu), materiálu, hojně používaného během 19. století, který sloužil jako náhražka ušlechtilejších materiálů (např. bronz). Plastika představuje císaře oděného v bohatě zřaseném oděvu s reliéfně zdobeným pláštěm sepnutým sponou u krku a s korunou na hlavě. Ve své levici svírá panovník dlouhý meč připevněný na mohutném pásu kolem boků. V pravici drží stočenou listinu, která jistě představuje dokument připomínající založení Karlových Varů. Plastika se oproti akademicky suchým Maxovým dílům vyznačuje se zvláštním romantickým půvabem. Je postavena na vrcholu 6 metrů vysokého kovového sloupu s kanelovaným dříkem a korintskou hlavicí. V útrobách sloupu je umístěna vlastní nosná konstrukce objektu tvořená centrálním nosným sloupem z nerezové oceli s kruhovými pásy korespondujícími s vnitřním průměrem sloupu.

Sloup je umístěn na žulovém hranolovém podstavci s horní i spodní profilovanou krycí deskou. Na čelní straně podstavce je osazena novodobá nápisová deska s českým překladem textu: "ZAKLADATELI VDĚČNÉ MĚSTO 1858". Původně na čelní straně soklu bývala umístěna nápisová deska se zlaceným textem v němčině: "DEM GRÜNDER DIE DANKBARE STADT 1858", doplněná dříve druhou částí textu: "ZUR ERINNERUNG AN DAS 500 JÄHRIGE JUBILÄEUM", umístěná dnes na zadní straně soklu.

Podstavec je umístěn na dvou žulových stupních a prostor vydlážděn kamennými kostkami. Okolí sloupu je parkově upraveno.

Do třetice všeho dobrého. Na průčelí Městské knihovny v ulici I.P.Pavlova v centru Karlových Varů lze objevit barokní sochu zakladatele Karlových Varů, která byla odhalena v roce 1739. Městu ji daroval apelační rada von Schuppig jako poděkování za úspěšnou léčbu. Jméno autora se ale nedochovalo. V době svého vzniku byla umístěna na nároží původní budovy karlovarské radnice na Tržišti. Z této renesanční budovy pod Zámeckou věží byla nejprve v roce 1875 sejmuta kvůli demolici objektu a roku 1936 přemístěna na dnešní místo. V roce 1975 se dočkala opravy.

Barokní socha z hrubozrnného pískovce je dva metry vysoká. Císaře oděného ve zvlněný hermelínový plášť zachycuje s jeho typickými atributy. V pravé ruce drží říšské jablko a na hlavě má korunu. Pod levou rukou má umístěné dvě knihy, které symbolizují právní a statutární založení města.

Plastika stojí na nízkém hranolovém soklu, pod nímž je bohatě profilovaná kartuš s reliéfem zachycujícím výjev z pověsti o založení Karlových Varů.

Všechny tři zmíněné objekty věnované Karlu IV. jsou volně přístupné bez časového omezení a bez placení vstupného.

V rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. vyrostla v centru města další socha této významné osobnosti. Jak dlouho bude v našem městě, to asi nikdo neví.

Zámecká věž

Do Karlových Varů lze dnes přijet takřka nezpozorován. Je zde totiž hodně lidí, mnoho aut a nespočet silnic. Někdo však může oponovat, že zpozorován je nebo bude brzy každý. Ve městě přibývají různé kamery a tudíž "velký bratr" má vše pod dohledem. V dobách dřívějších tomu bývalo jinak.

Karlovy Vary nebyly postaveny jako obranné město a tudíž neměly hradby. Ale brány ano, a dokonce jich zde bylo šest. Jedna z nich stávala v místech dnešní Zámecké věže. Povolaná osoba koukala z jejích ochozů, zda se neblíží nepřítel či nehoří. Naštěstí tragédie nebyly v Karlových Varech na každodenním pořádku a tak strážný také z věže pozoroval, kdo z lázeňských hostů do města přijíždí. Věž byla dobře umístěná, bylo z ní vidět na všechny tři silnice, od Chebu, od Prahy i od Ostrova. Čím váženější host přijížděl do města, tím slavnostnější famfáry zněly z ochozů. Dnes trubači nevítají přijíždějící hosty, nýbrž nadcházející lázeňskou sezonu. Tradice troubení z věže patří mezi ty, které město opustilo. A tak počátkem května můžeme alespoň na věži vidět vlající prapor se znakem města, na kterém se bílý lev vynořuje z vln. První značí Vřídlo, druhá říčku Teplou a třetí řeku Ohři.

Menší gotický hrad nechal patrně vystavět kolem roku 1358 císař Karel IV. na mohutném žulovém ostrohu, zvaném později Schlossberg (Zámecký vrch). Místo pro stavbu bylo vybráno v blízkosti vývěrů teplých pramenů na levém břehu říčky Teplé uprostřed historické části města Karlovy Vary (Karlsbad).

Dějiny se vyvíjely a majitelé hradu se střídali. V polovině 16. století byl hrad málo obýván a postupně pustl. Roku 1567 daroval císař Maxmilián II. sešlý hrad městu Karlovy Vary. Karlovarská obec užívala zchátralý objekt jako skladiště hasičského nářadí. K rekonstrukci hradu však přistoupeno nebylo. V roce 1604 při velkém požáru města bývalý hrad vyhořel a změnil se ve zříceninu. Roku 1608 byla velká věž upravena na městskou hlásku, přestavovanou ještě v roce 1766 (po dalším požáru města v roce 1759). Věž tehdy byla zastřešena barokní střechou se zvoničkou, stěna na straně k Tržišti byla prolomena novými okny a věž doplněna arkádovým ochozem. Ve věži bydlel věžník, jehož úkolem byla strážní služba, zejména hlášení požárů. Během 19. století prodělala věž stavební úpravy. V roce 1911 bylo ke skalnímu ochozu připojeno mohutné těleso výtahu k Zámecké věži. Realizace proběhla podle projektu Friedricha Ohmanna, autora secesní Zámecké kolonády. Poslední opravy Zámecké věže proběhly v roce 2001. V interiéru se dnes nachází restaurace, stylová vinárna a galerie.

Z původního gotického hradu se dochovala pouze v silně přestavěné podobě hranolová obytná věž (donjon) na čtvercovém půdorysu o hraně jedenáct metrů. Krytá je šindelovou jehlancovitou střechou se šestibokou barokní cibulovitou zvoničkou z doby obnovy v roce 1766. Ze stejného období pochází rovněž třístranný arkádový ochoz v úrovni druhého patra věže, oddělený profilovanou římsou. Pohledová strana objektu je od Tržiště prolomena v prvních dvou patrech třemi osami obdélných oken. Vnější stěny věže jsou zdobeny nárožní visáží v omítce.

Pokračování: http://bubinga.blog.cz/1207/karlovy-vary-ii