Trojmezí v západním koutu České republiky

Jako cíl výletu jsme si zvolili Trojmezí v západním koutu České republiky. Vesnice s názvem Trojmezí (německy a do roku 1947 Gottmannsgrün) je místní částí města Hranice v okresu Cheb. V současnosti se v obci nachází 11 domů, ve kterých žije něco přes třicet obyvatel. Před druhou světovou válkou zde žilo kolem tisíce lidí. Některé její části obce (dnes již zaniklé) patřily k nejstarším sídlům v tomto kraji.

Po 2. světové válce a odsunu německého obyvatelstva byla obec téměř vylidněna. Zbývající část lidí, kteří zde zůstali, museli odejít v roce 1951, kdy zde bylo zřízeno hraniční pásmo a jejich domy byly strženy. Dnes je zde všude lidem umožněn volný vstup. Přesto se jedná o jedno z nejhůře dostupných míst v České republice. Díky vládním úsporným opatřením zde funguje veřejná doprava v minimální míře. My jsme to raději nezkoušeli a do Trojmezí jsme přijeli autem. Zaparkovali jsme u bývalé budovy Pohraniční stráže. Vypadá to, že objekt dlouhá léta chátral a možná chátrá dále. Na internetu jsem četl, že zde měla vzniknout ženská věznice, ale zda je to pravda nevím.

Nachází se zde informační cedule č. 2. Jdeme po červené turistické cestě po úzké asfaltové silnici se zákazem vjezdu. Napravo si prohlížíme budovu Pohraniční stráže. Uvnitř oploceného a uzamčeného areálu jsou vidět zajímavá vozidla.

Po chvíli přicházíme k další ceduli, jež se jmenuje Státní hranice. Dočítáme se, že v dopoledních hodinách 18. dubna 1945 překročili nedaleko odsud hlídky americké armády státní hranice. Jednalo se o úplně první území Československé republiky, které začala osvobozovat americká armáda pod velením generálmajora Clifta Andruse.

Na další naší cestě se budeme již pohybovat v bývalém zakázaném prostoru. Informační cedule č. 4 nás upozorňuje na flóru a faunu, kterou je možné běžně v okolí vidět. Pomalu přicházíme do nejužší části ašského výběžku. Nalevo, napravo i nedaleko před námi je na dohled Německo. Okolo cesty si prohlížíme zajímavé mokřadní nivy potoků s typickou flórou, kde se vyskytuje mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů. Především zde však žije perlorodka říční a hnědásek chrastavcový. Tato Evropsky významná lokalita se jmenuje Bystřina - Lužní potok. V případě perlorodky říční se jedná o jednu z posledních lokalit jejího rozšíření ve střední Evropě.

Na informační ceduli č. 6 se dočítáme, že zde dříve stávala jedna z nejstarších místních částí obce Trojmezí. Nazývala se Kaiserhammer (kovárna) a první písemná zmínka je v listině z roku 1396. Vedla tudy tzv. Železná cesta do Hofu. V 19. století byl v místech hamru postaven mlýn nazývaný nejprve Dolní a později podle jeho majitele Hofmannův (německy Hofmannsmühle). Dnes lze v okolí spatřit mlýnský kámen, štolu železné rudy či smírčí kříž na památku vraždy důstojníka.

A to už pomalu přicházíme k trojmezí historických zemí, Čech, Bavorska a Saska. Před dávnými lety, v dobách tří království, Českého, Bavorského a Saského, se zde hovořilo jedním jazykem. Dnes jsou zde zajímavé údaje napsané pro turisty v němčině a češtině.

Až do doby opětovného sjednocení Německa se zde nacházel bod styku České a Slovenské Federativní Republiky, Spolkové Republiky Německo a Německé Demokratické republiky. Setkávaly se dva nepřátelské světy, svět kapitalismu zastoupený tehdejším imperialistickým západním Německem a svět socialismu zastoupený Československem a Německou Demokratickou Republikou.

Nacházíme se v nadmořské výšce 538 metrů a do Hrčavy (trojmezí ČR-PL-SK) na východě České republiky by to podle ukazatele mělo být 650 kilometrů. Okolo nás jsou kromě kouzelné přírody neméně zajímavé historické hraniční kameny. Nejstarší z nich má označení č. I a pochází z roku 1844.

Návštěvník tohoto místa se může také zapsat do zajímavé návštěvní knihy trojstátí. Je zde vlídně, útulně, panuje tu klid. Trojmezí je v dnešní době na obou stranách hranice chráněnou krajinnou oblastí. Nedaleko je k nalezení i lidová tvořivost, zajímavý a roztomilý totem.

Pokračovat je možné po několika německých turistických cestách nebo cyklostezkách. My se však vracíme k autu. Celkem jsme dnes ušli asi deset kilometrů. Výlet je to nenáročný, skoro pořád po rovině. Před odjezdem si ještě prohlížíme Památníky obětem války v roce 1866 a 1. světové války.