Nuselský most v Praze

Letos (2013) v únoru mu bylo 40 let. Říká se mu různě, "most sebevrahů" či "stavba století". Někdo ho chválí, pro jiného je to pochybná stavba z dob socialistického budování. Původně Most Klementa Gottwalda, od roku 1990 Nuselský most.

Pohled zespoda na mostovku i čtyři pilíře, na kterých jsou vidět otisky nehoblovaných prken bednění, je působivý. Na mostě dlouhém 485 metrů a širokém 26,5 metru jezdí jedno auto za druhým, uvnitř betonové konstrukce zase cestují lidé v soupravách metra. Dole v podmostí plyne život jiným tempem.

První úvahy o propojení Pankráce a Karlova se objevily již v roce 1872. Návrh na papíře vznikl až roku 1903. Pak přišla ale první a druhá světová válka, mezi kterými mezi kterými byla hospodářská krize. A tak se úvahy o mostě posunuly až do roku 1961. Autorem přemostění Nuselského údolí je architekt Stanislav Hubička, statiku spočítal Vojtěch Michálek a dopravní řešení navrhl Svatopluk Kobr.

Stavba byla zahájena v roce 1967 a 22. února 1973 přestřihli slavnostně na mostě pásku generální tajemník KSČ Gustav Husák a prezident republiky Ludvík Svoboda. Mosty se staví většinou, aby spojovaly, některé však také rozdělují a tento přispěl bohužel i k několika úmrtím. Nedlouho po otevření si totiž most se zábradlím vysokým 120 cm vyhlédl první sebevrah. Kolik lidí od té doby takto ukončilo svůj život, se přesně neví. Odhad je někde mezi 250 a 300 osobami. Od roku 2007 je zábradlí opatřeno plechovými kryty s převislými konci, jejichž překonání je dost složité.

Přes den hluk od projíždějících aut po šestiproudé magistrále, v noci se k tomu přidá světlo a blikající reklamy. Obyvatelé z okolních domů si moc klidu neužijí. Romantika podél potoka Botič je dávno pryč.