Židovské památky ve městě Dolní Kounice

Počátek židovského osídlení starobylého města Dolní Kounice se vztahuje k polovině 15. století. Dokládá to písemná zmínka o existenci židovské komunity z roku 1581. Původní židovská osada, která se nacházela ve východní části městečka přibližně v prostoru ulic Tovární a Růžová, byla vypálena roku 1645 švédskými vojsky. Židovští osadníci se přemístili na západní konec náměstí mezi řekou Jihlavou a svahem Šibeničního vrchu. Židé v té době měli obecně těžké podmínky k životu. Jednak museli odvádět vysoké peněžní dávky, jednak se na ně vztahovalo mnoho diskriminačních opatření ohledně místa pobytu, počtu rodin či práce. Dále je postihly, stejně jako i jiné obyvatele města, válečné útrapy, požáry (např. 1799 a 1823) a povodně (např. 1862).

Plnohodnotná občanská práva obdrželi Židé až v roce 1848. V té době žilo v Dolních Kounicích asi 650 židovských obyvatel, kteří tvořili přibližně čtvrtiny celkového počtu lidí v městečku. Nacistická okupace znamenala deportaci židů do koncentračních táborů, kterou přežila pouze jedna žena, paní Ruth Kopečková-Morgensternová.

Dnes je možné se projít ulicemi U synagogy, U škrobárny a Skalní, kde zůstalo stát 34 domů z původního rozsahu 82 (uváděno též 90 objektů). U některých z nich lze ještě vypozorovat barokní jádro, ale většina domů byla přestavěna. Nakolik byly tyto stavební úpravy pojaty rozumně a citlivě, si může udělat obrázek každý sám. Část původní židovské čtvrti byla také zbourána kvůli výstavbě autobusového nádraží. Nejzajímavější objekty by měly být čp. 581 (škola), čp. 604 (rabinát) nebo čp. 577 s cenným kamenným reliéfem z roku 1818 s vinařským motivem na lisovně.

Ze zachovalých staveb si zaslouží pozornost určitě budova židovské synagogy, kterou lze navštívit také uvnitř (květen - září = so, ne, svátky 10-17 hod. - je dobré si to ověřit, např. v informačním centru). Postavena byla v raně barokním slohu v letech 1652-1655 a tím se řadí k nejstarším synagogám na Moravě. Kupodivu přežila druhou světovou válku i období po ní, kdy sloužila převážně jako skladiště. Na přelomu tisíciletí (1988-2004) byla zrestaurována a v současnosti slouží ke kulturním a společenským účelům a nachází se zde také malá expozice věnovaná historii zdejší židovské obce. Hlavní vchod, kterým se vchází do synagogy, má zajímavý z kamene tesaný reliéf. Na průčelí objektu byla v roce 2004 odhalena pamětní deska obětem holocaustu.

Ve svahu nad bývalým židovským ghettem je možné navštívit židovský hřbitov, který byl založen jako druhý v pořadí v roce 1680 a sloužil svému účelu až do druhé světové války. Původně byl přístupný po schodišti ze severní strany od židovské čtvrti. Od 80. let 20. století je vchod z Trboušanské ulice naproti městskému křesťanskému hřbitovu. Na celkem rozlehlém hřbitově, který je ohraničen kamennou zdí, je na ploše 7.789 m2 umístěno přibližně 1.500 náhrobků. Nejstarší doložitelný z nich má dataci 1688. Některé jsou barokního, jiné klasicistního typu, několik by jich mělo také údajně pocházet ze staršího zrušeného židovského hřbitova (ty by ale tudíž měly být nejstarší). Hřbitov je volně přístupný a rozkládá se asi 300 metrů jihozápadně od náměstí. Lze k němu přijít po červeně značené cestě nebo přijet autem.