Pozůstatky patrně největší katedrály českého království
V Klášterní Skalici, která leží ve středních Čechách, jsme navštívili místo, které vyniká půvabem i archeologickým významem. Stále je však tajemné a možná to tak zůstane navždy. Opravdová tajemství totiž někdy odhalit nejdou.
Málo známá, ale velice zajímavá památka. To jsou skromné pozůstatky nejmladšího cisterciáckého kláštera ve střední Evropě, s jehož budováním bylo započato v roce 1357. Se stavbou kláštera uprostřed Čech, jehož sláva se měla dotknout nebes, je spojeno jméno Dětřicha z Portic, biskupa ze saského města Mindenu.
Klášter dostal jméno "At Graciam beatae Virginis" a měl být určitě v té době velmi významný, jelikož položení základního kamene se dne 13. října 1357 osobně zúčastnil císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic i olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Dokonce se usuzuje, že místo se mělo stát jedním z center církevní moci a svým významem mohlo přesahovat hranice českého království. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že se jednalo o dobu, kdy se již nové kláštery skoro nezakládaly. Většina majetku a pozemků byla již rozdělena.
První řeholníci sem přišli ze sedleckého kláštera, nejstaršího cisterciáckého opatství v českém království. Jádro kláštera tvořila rozlehlá čtyřkřídlá dispozice, která obklopovala ústřední rajský dvůr. Severní část objektu zaujímal chrám Milostné Panny Marie, který měl nebývale velkolepé proporce. Síňové trojlodí s presbytářem a s příčnou lodí dlouhou 40 metrů dosahovalo patrně výšky 30 metrů. Podle jedné z hypotéz mělo trojlodí katedrální dispozici s vysokým síňovým chórem, který obíhal ochoz s bočními kaplemi. Na stavbě chrámu, nejimpozantnějším objektu kláštera, se účastnila huť Matyáše z Arrasu, známá z budování chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Karel IV. se dokončení nedočkal, postaral se o to až jeho syn Václav IV. Následný rozkvět kláštera byl podporován církevními hodnostáři i panovníky. Bohužel stejné pochopení nenašel u husitů, kteří ho 18. dubna 1421 zapálili a zničili. Většina mnichů byla pozabíjena. V dobách následujících byly sice činěny pokusy o jeho obnovu, ale nakonec byla budova i chrám ponechány svému osudu. Církevní slávu tohoto místa ukončily josefínské reformy. Roku 1783 byl klášter zrušen a nevyužívané budovy byly upraveny na zámek. V roce 1840 byly z větší části mohutné zříceniny kláštera definitivně odstraněny a celý areál byl využíván pro hospodářské účely.
Kdo sem dnes přijede, může být trochu zklamán, že toho moc nevidí. Ale já myslím, že návštěva stojí za to. Zřícenina kdysi rozlehlého kláštera působí opravdu monumentálně. A když člověk zavře oči a představí si, že stojí před stavbou, která si v ničem nezadá se slavnou katedrálou v Praze či v Kutné Hoře, tak určitě nebude litovat návštěvy.
Z katedrální stavby se bohužel dochovalo pouze deset metrů vysoké torzo mohutného, krásně a bohatě profilovaného gotického pilíře z červeného pískovce a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy žebrové klenby chóru. Dále by se měla v budově původního zámku dochovat vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou a zazděné veliké gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly. Sem však byl v době naší návštěvy vstup zakázán soukromým majitelem.
Vzhledem ke smutné historii kláštera, lze dnes pouze stěží určit jeho původní podobu. Jisté je pouze to, že se mělo jednat o jednu z největších staveb dané doby, významný počin české architektury lucemburského období ve venkovském prostředí. Zbytky kláštera jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17574/2-733.
Lokalita je volně přístupná a neplatí se vstupné.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji vám za každý komentář :)