Třebíč a UNESCO – Židovský hřbitov

Třebíč, to je unikátní soubor více jak sta dochovaných domů, dvou synagog, budovy židovské radnice, židovského muzea, objektu chudobince, nemocnice rabinátu nebo dvou škol. A židovský hřbitov.

Židovská čtvrť, která se nachází na původním historickém půdorysu, je spolu s Židovským hřbitovem a Bazilikou od roku 2003 zapsána na seznamu UNESCO. Židovská čtvrť je volně přístupná a myslím, že kdo zavítá do Třebíče, neměl váhat s procházkou po dlažbě z říčních valounů v křivolakých uličkách. Co domek, to zajímavá fasáda nebo přímo různý stavební sloh. Miniaturní náměstí, zajímavé průchody mezi domy, malé dvorky, je pořád na co koukat. Ono se také jedná o jedinou takto kompletně dochovanou židovskou čtvrť v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele.

První zmínka z Třebíče o židovském osídlení pochází pravděpodobně z přelomu 14. a 15. století, ale Židé zde určitě žili již dříve. Jejich označení žlutým znamením je patrně poprvé doloženo roku 1551 podle královského nařízení Ferdinanda I. Mimo to byli Židé občas vyháněni ze svých domovů. A když chtěli zůstat, museli za všechno platit a to podstatně více než křesťané.

Největší příliv židovského obyvatelstva do Třebíče probíhal zhruba od druhé poloviny 17. století. V roce 1723 byl vydán zákon o tom, že musí židé žít povinně v ghettech. O rok později už měla židovská čtvrť v Třebíči devadesát pět domů, které měly dvě stě devět majitelů, a zdejší židovská obec byla jedna z nejpočetnějších na Moravě. Podmínky Židů se však v této době zhoršovaly a křesťané si vyměnili své domy s Židy bydlícími mimo čtvrť. Snad se i uvažovalo o výstavbě hradeb. První židovské ghetto bylo na světě. Vše ale bylo uměle plánováno a vymýšleno. Obyčejní lidé různých vyznání žili vedle sebe v Třebíči bez problémů. A díky tomu zde nejsou známy žádné pogromy na Židy. V roce 1848 bylo vyhlášeno zrovnoprávnění židů s křesťany i dalšími náboženstvími. Židé, kterých zde bylo až 1200, se začali stěhovat za obchodem na náměstí nebo dokonce z Třebíče pryč. V židovské čtvrti se obyvatelstvo promíchalo a stala se z ní spíše dělnická kolonie. Před druhou světovou válkou jich zde zbylo necelých tři sto. Následovaly cesty do koncentračních táborů, ze kterých se vrátilo po válce pouhých deset osob.

K židovskému hřbitovu je možné přijet autem nebo se tam vydat pěšky ze Židovské čtvrti tzv. Vozovou cestou. Židovský hřbitov byl založen na počátku 17. století a jedná se o jeden z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů nejenom u nás, ale i v Evropě.

Je tady víc než tri tisíce náhrobků, přičemž nejstarší čitelný nápis na náhrobním kameni pochází z roku 1630. Spočívá nad hlavou Elíši Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy.

Třebíčský židovský hřbitov to nejsou jenom malé náhrobní kameny, ale také velké obelisky, především z druhé poloviny 19. století. Jsou barokní i z období klasicismus a mnoho jich patří rozvětvené rodině Subaků, která v Třebíči vlastnila velkou koželužnu.

Otevřeno je denně, samozřejmě kromě soboty. Od května do srpna od 9.00 - 18.00, v září, říjnu, březnu a dubnu se zavírá o hodinu dřív. V listopadu až únor je možno hřbitov navštívit od 10.00 - 15.00 hodin.