Lázně Rezek, pramen Barborka a kaple sv. Barbory nedaleko Nového Města nad Metují

Rezekje bývalé poutní místo a dnešní místní část Nového Města nad Metují. A možná také lázně, podle internetu funkční, ale to se nám moc nezdálo.

Podle různých pramenů se v okolí Nového Města nad Metují těžilo stříbrná ruda. Zda na počátku (asi 15. století) byl sedlák Merta z Blažkova, jak praví jedna z místních pověstí nebo se o těžbu pokoušela místní vrchnost, se asi nikdy nedovíme, jelikož se nedochovaly žádné písemné důkazy. Jediným pozůstatkem těžby je tzv. Mertova díra z 16. století. Každopádně první písemná zmínka o místu zvaném Rezek je z roku 1610, kdy se uvádí, že nedaleko zdejší studánky visel na mohutném stromě obrázek sv. Barbory, patronky havířů, což by mohlo potvrzovat zmíněnou těžbu.

Voda ze studánky byla oblíbená mezi lidmi, kteří věřili, že má zázračné účinky, a že například vrací zrak nevidomým. A tak netrvalo dlouho a v roce 1735 zde byla postavena kaple sv. Barbory, o což se zasloužila manželka hejtmana panství Matěje Göstla. Voda, které se říká Barborka, od té doby vyvěrala pod oltářem kaple. V její blízkosti nechala následně novoměstská obec vystavět menší dřevěnou lázeňskou budovu s hostincem. Do kaple nechodili lidé jenom pro vodu, ale také na bohoslužby.

Lázně i s okolní parcelou koupil 27. května 1792 hrabě Antonín Leslie. Původní objekt nechal zbořit a postavil větší dvoupatrovou zděnou lázeňskou budovu. Vše bylo dokončeno v roce 1801, avšak hrabě si toho nestačil užít. 22. února 1802 ho ranila mrtvice. Lázně i panství zdědila knížata z Dietrichsteinu. Ti však o tento dar moc nestáli. K tomu se přidaly Napoleonské války i státní bankrot v roce 1811. Uplatnění našel objekt v letech 1813 a 1814, kdy fungoval jako lazaret pro raněné Rusy z bitvy u Lipska.

V roce 1875 byla buď původní budova kompletně rekonstruována, nebo dokonce nově vystavěna a tím došlo k opětovnému obnovení činnosti lázní, které si vzhledem k zvláštním přírodním podmínkám a kouzelnému lesnímu prostředí vysloužili přízvisko klimatické. Brzy se tudíž staly velmi populární. Například v roce 1877 navštívili lázně Jan Neruda a Miroslav Tyrš, což připomíná pamětní deska odhalená na fasádě restaurace 28. října 1934. Mezi další známé hosty patřili například houslový virtuóz Jan Kubelík, spisovatelé Jan Neruda, Růžena Svobodová, Josef Holeček či herec Eduard Vojan.

Roku 1922 následovala další přestavba a lázně byly navýšeny o jedno patro a o dva roky později nechali majitelé zrekonstruovat prosklenou verandu. Roku 1934 se dočkala opravy také kaple sv. Barbory.