ŠUMAVA (Březník, Hůrecký vrch, Churáňovský vrch, Přilba, Černá hora, Poledník)

Březník (1.006 m.n.m.)

Šumava sice neoplývá několik kilometrů vysokými horskými velikány, ale každý výstup na nějakou zdejší horu či výlet na některý kopeček má své nepopsatelné kouzlo.

Asi tři kilometry jihozápadně od Hartmanic se nachází nad osadou Dobrá Voda výrazný a protáhlý žulový suk. Skalnatý vrchol s nejvyšším bodem lze objevit na severním okraji krátkého hřbetu. Jedná se o místo částečně suťovité a zarostlé smrkovým porostem i náletovými dřevinami, které začínají bránit výhledům do okolí. Na západě lze zahlédnout Hůrecký vrch (1.099 m.n.m.), Polom (1.295 m.n.m.) či Sklářský vrch (1.195 m.n.m.). Severozápadním směrem prokukuje mezi stromy Vysoký hřbet (1.078 m n.m.) a na jihu při trošce štěstí by měl být vidět kopeček Poledník (1.315 m.n.m.) s rozhlednou. Za lepšími výhledy je ale potřeba sestoupit k rozcestí Pod Březníkem, asi 600 metrů východně od vrcholu.

Přístup na Březník je celkem nenáročný. Nejbližší místo, kde lze zaparkovat automobil, se jmenuje Rovina. Nejbližší autobusová zastávka se jmenuje Hartmanice, Dobrá Voda. Vlak je trochu dále, v Železné Rudě nebo Sušici. Z parkoviště u restaurace v sedle Rovina vede zeleně značená cesta k vrcholu v délce asi 1,5 km. V závěrečné části od kapličky střídají pěšinu vytesané schody opatřené zábradlím. Na vrcholu je kříž a červenobílá tyč - geodetický bod (1005,78 m). Nejvyšší místo na vrcholové skále podle mne není u křížku a geodetického bodu, ale při výstupu po schodech vlevo.

Při výstupu i sestupu legální cestou nelze minout na východním úpatí vrcholu stojící kapličku sv. Vintíře, před níž se nachází litinový kříž. Původní kaple nepřežila řádění armády v 50. letech, poté, co zde v roce 1952 vznikl vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda. Její kopie zde vyrostla v roce 1992. Na stavbu přispěli věřící z okolí i z Bavorska.

Jedná se o místo, které bylo svědkem zajímavých událostí. Jedna z nich je spojena se jménem Vintíř.Ohledně jeho roku narození nepanuje shoda, uvádí se roky 955 a 985. Původem to byl duryňský šlechtic a příbuzný německého císaře Jindřicha II. Vychován byl jako válečník.

Velkou zajímavostí z života sv. Vintíře je to, že pravděpodobně byl kmotrem knížete Břetislava I., což v tehdejších časech hodně znamenalo. Pro knížete působil jako významný diplomat, například pro jednání s německým císařem. Ale na přelomu tisíciletí nastala v jeho životě velká změna. Seznámil se s učením benediktinů a přiklonil se k víře. V roce 1005 daroval svůj majetek církvi a rok nato vstoupil do kláštera Niederalteichu. Podnikl také několik misionářských cest, například do Uher, ale nakonec se rozhodl zůstat v Čechách.

Okolo roku 1040 se pod vrcholem Březníku rozhodl vybudovat poustevnu. Benediktýnský mnich Vintíř (Günter) zemřel 9. října 1045 a byl pohřben na příkaz knížete v Břevnovském klášteře v Praze.

Hůrecký vrch (1.099 m.n.m.)

Když jede člověk autem po silnici od Železné Rudy směrem na Hartmanice, tak se mu asi po čtyřech kilometrech jízdy hustým smrkovým lesem od křižovatky u Gerlovy Huti (silnice č. 190) otevře pláň s krásnými výhledy. Je tady parkoviště, několik domů a zastávka autobusu. Pojem Nová Hůrka znali dobře tisíce vojáků základní vojenské služby při cvičeních ve VVP Dobrá Voda či tací, kteří zde přímo sloužili. Od parkoviště vychází modrá turistická značka, po které lze dojít údolím Drozdího potoka k jezeru Laka.

A když už se tak člověk pohybuje na úbočí Hůreckého vrchu, proč se nepodívat nahoru. Tento výrazný asymetrický vrchol se nachází přibližně 1,5 kilometru od Nové Hůrky. Smrkem zalesněný Hůrecký vrch není přístupný po žádné značené cestě. Na jeho svazích lze vidět rozptýlené balvany i menší skalky a vedou po nich různé lesní cesty či cestičky. Orientace na těchto místy špatně zřetelných cestách není úplně jednoduchá. Také je potřeba počítat s převýšením 150 až 200 metrů. Asi nejjednodušší by se mi jevil výstup po cestě začínající nedaleko od modré značky v místě nazvaném Hůrecká alej. Jedná se totiž o lesní průsek severovýchodním směrem, od jehož konce je to na vrchol asi 25 metrů. Používám podmiňovací způsob, jelikož jsem tuto možnost nevyzkoušel a k vrcholu jsem vystoupal od jihu. Jednalo se o zkratku, která byla jako vždy hodně náročná a možná i delší.

Na strmých svazích zůstaly většinou zachovány původní porosty, které jsou někdy dost špatně prostupné. Spodní část jihovýchodního svahu byla zařazena do I. zóny NP. Na vrcholu v nadmořské výšce 1.099 metrů lze při trošce štěstí objevit geodetický bod. Výhledy jsou špatné, člověk je musí hledat. Myslím, že tento kopeček navštěvují pouze ti, co chtějí stanout na další "tisícovce".

Churáňovský vrch (1.119 m.n.m.)

Churáňov nebo též Churáňovský vrch je plochý vrchol, který se nachází asi pět kilometrů jihozápadně od obce Stachy. Dnes si pod tímto názvem většinou každý představí turistické centrum s lyžařským a sportovním areálem. Lanovky, vleky, sjezdovky, závodní běžecké tratě, hotely, chaty a jiné rekreační objekty. V minulosti to však byla významná sklářská a dřevařská osada, která byla založena na začátku 18 století. Jednalo se o jednu z nejvýše položených osad v jižních Čechách.

Kdo se vydá až na vrchol Churáňovského vrchu, ocitne se v nadmořské výšce 1.119 m.n.m. Není to nic složitého, přístup je snadný. Vrchol leží asi 300 metrů jihozápadně nad osadou Churáňov. Je potřeba odbočit z turistické cesty, která je značena modře nebo jít po asfaltové silničce z parkoviště.

Přímo na vrcholu se nachází oplocený areál významné meteorologické stanice ČHMÚ 1. řádu s mezinárodním kódem. Zřízena byla v roce 1952 a nepřetržitý provoz zde trvá od roku 1953. Já jsem Churáňovský vrch navštívil poslední den roku 2012 a byl nezvykle teplo, asi jeden stupeň nad nulou, nepršelo a nesvítilo sluníčko. Roční průměrná teplota vzduchu je 4,2 ^oC, úhrn srážek 1090,8 mm a sluneční svit 1.692 hodin. V létě roku 1993 si zde užili opravdu letní teploty, 27. 7. 1983 bylo naměřeno 34,2 ^oC. Naproti tomu v roce 1956 asi nestačili vytápět okolní stavení, 10. 2. 1956 totiž ukázal teploměr -32,6^oC.

Vrchol porůstá smrčina, která je v nejvyšší části značně rozvolněná a na jednom místě z ní vyrůstá nehezky vysílač GSM. Na vrcholové plošině se také nachází geodetický bod (levého plotu areálu ČHMÚ - při pohledu na vrata zvenku).

Přilba (1.219 m.n.m.)

Četl jsem, že Šumava má celkem 180 hlavních a dalších 90 vedlejších tisícovek. Měla by to být téměř polovina všech v České republice.

Nejznámější jsou také nejnavštěvovanější. Já jsem však navštívil jeden kopeček, přes který sice vede lesní asfaltová cesta, ale nikoho jsem tam nahoře, ani při putování zpět nepotkal.

Vrchol Přilba leží v nadmořské výšce 1.219 metrů. Nachází se jižně od známějšího Churáňovského vrchu (1.119 m.n.m.) nebo respektive od zimního střediska Churáňov - Zadov. Odtud sem lze podniknout hezký výlet pěšky, na běžkách či na kole. Je třeba ale počítat povětšinou se stálým mírným stoupáním.

Na vrcholu je turistický ukazatel, jižně se nachází rozcestník "Pod Přilbou" a západně rozcestník "V Sedle Přilby". Vrcholová plošina je zalesněna smrčinou a tudíž bohužel bez výhledu. Přes Přilbu vede zeleně značená turistická cesta a v zimě také i běžecká trasy. Na mapě tato cesta každého zaujme tím, že je absolutně rovná v celé své délce. A opravdu, když se člověk vydá na putování, tak jde pořád za nosem, až narazí na přilbu. Nejbližší přístup k vrcholu je od parkoviště, které se nachází při silnici č. 168 Vimperk - Kvilda. Po svahu Přilby vede také trasa modré turistické značky z Kvildy do Nových Hutí.

Pod západním svahem Přilby se rozprostírá rašeliniště Mezilesní slať a na úbočích se nacházejí skalnaté útvary zajímavých tvarů.

Černá hora (1.315 m.n.m.)

Černá hora, německy Schwarzberg, se nachází přibližně pět kilometrů jihozápadně od obce Kvilda a jeden kilometr od státní hranice s Německem. Jedná se o plochý kopec s rozsáhlou vrcholovou plošinou na hlavním šumavském hřebeni. Nejvyšším bodem je osamocená skalka na mýtině (1.315 m.n.m.). Geodetický bod se nachází asi 200 metrů od ní mezi stromy.

Zajímavostí je, že tudy vede evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Jako na každém takto vysokém kopečku i zde po jeho obvodu vyvěrá řada pramenů. Nejznámější je samozřejmě pramen Vltavy. Dále může člověk při putování v okolí Černé hory narazit na přítoky řeky Vydry, kterými jsou Ptači či Černohorský potok anebo na vody do Německa tekoucí, Grosser Schwarzbach a Reschbach.

Přímo na vrchol Černé hory neveda žádná oficiální turistická cesta. Nejblíže se asi nachází červeně značená, která stoupá po jihozápadním svahu. Většinou se lidé na svém putování zastaví u turistického ukazatele Černá hora, který je umístěn na této cestě asi 650 metrů od vrcholu. Je zde odpočinkové místo s lavičkou a stolem a především se nabízejí výborné výhledy na celé hraniční panorama Šumavy. Za dobrého počasí jsou odsud vidět Alpy, Velký Javor či Poledník. Avšak jedná se o částečně otevřené návrší a v době mé návštěvy to zde pěkně foukalo.

Malou přestávku tady většinou udělá každý, jelikož se nachází v nadmořské výšce 1.272 metrů a nezáleží, odkud sem přišel, z jedné či druhé strany je to "pěkné" stoupání. V zimě si ale posléze člověk užije na běžkách neskutečně úžasný, asi dvou kilometrový sjezd v perfektní stopě.

Na turistickém ukazateli se lze dočíst, že na jednu stranu (směrem jihovýchodním) vede cesta v délce dvou kilometrů k rozcestí "U Pramene Vltavy". Odtud se člověk může vydat třeba do Německa. Roku 2009 byl přibližně jeden kilometr odsud otevřen nový hraniční přechod Siebensteinkopf (Sedmiskalí), pojmenovaný po blízkém vrcholu stejného jména. Pokračuje-li stále po červené, dostane se na Bučinu. V případě odbočení na modrou, tak se asi po půl kilometru ocitne u turistického rozcestníku s názvem "Pramen Vltavy". A dále je to zhruba šest a půl kilometru do obce Kvilda.

Když člověk stoupá po výše uvedené cestě úbočím Černé hory, tak asi v její polovině je odbočka doprava, kde lze vidět označení "Vyhlídka nad prameny Vltavy". Kdo to shledá interesantním, tak si přidá k výletu ještě přibližně půlkilometrové stoupání. Odměnou je mu na otevřené mýtině dřevěná vyhlídka, kterou vybudovala Správa Národního parku Šumava a v srpnu 2012 slavnostně otevřela. Skládá se z vyvýšené plošiny, stolu a lavic. Při ideálním počasí se nabízejí zajímavé pohledy na centrální část Národních parků Šumava a Bavorský les. Z tohoto místa lze také po již neznačené stezce pokračovat na vrchol Černé hory. Alespoň v zimě tam byla vyšlápnutá stopa.

Ale zpět k turistickému ukazateli Černá hora. Směrem severozápadním od něho vede červená cesta v délce tří kilometrů k rozcestníku "Ptačí nádrž" a po dalším půl kilometru k místu nazvaném "Černohorská nádrž" (1.110 m.n.m.). Toto vodní dílo sloužilo jako zásobárna vody v dobách, kdy se na Šumavě plavilo palivové dříví. Dle potřeby byla voda odpouštěna Modravským potokem do plavebního systému. Používám minulý čas, jelikož dnes je nádrž vypuštěna. V okolí by mělo být rašeliniště, ale moc toho zde v zimě (kromě krásné Šumavy) vidět není. Já jsem odtud pokračoval ve sjezdu po červeně značené turistické cestě až do obce Modrava. Kdo by zvolil žlutou, dostal by se na Filipovu Huť.

Od ukazatele Černá hora se lze asi dostat nejkratší cestou na vrchol Černé hory. Viděl jsem tam stopy, ale nemám to vyzkoušené. Orientačně to bude asi náročnější.

Poledník (1.315 m.n.m.)

Rozhledna Poledník se nachází v národním parku Šumava na vrcholu stejnojmenné hory (někde jsem též četl název Polední hora) v nadmořské výšce 1.315 metrů. Na první pohled zaujme každého zajímavý tvar tohoto 37 metrů vysokého objektu. Za krásným kruhovým rozhledem musí člověk po širokém schodišti vyšlápnout 227 schodů. Uvnitř rozhledny je několik vyhlídkových pater, kde jsme si prohlédli zajímavou výstavu na téma šumavská příroda a vojenská minulost tohoto místa. Také při stoupání po schodišti se člověk dočte užitečné informace a prohlédne si interesantní fotografie. Poslední a jediné otevřené vyhlídkové místo je přístupné po krátkém a prudkém žebříku. Ale stojí za to tam vylézt. Člověka čeká úžasný zážitek při výhledech z jedné z našich nejvýše položených rozhleden.

V minulosti tomu však bylo trochu jinak. Zdejší vojenský areál s betonovou věží byl vybudován v nepřístupném vojenském pásmu v 60. letech 20. století. Vzhledem k blízkosti česko-německé hranice sloužil objekt ke sledování činnosti v sousedním imperialistickém Německu, k odposlechu i rušení signálu tamních radiových či televizních vysílačů.

Jedny z nejkrásnějších výhledů na velkou část Šumavy i Bavorského lesa se nabízejí teprve od roku 1998. Původní věž byla přestavěna na rozhlednu, ostatní vojenské objekty byly zbourány a na jejich místě bylo zbudováno občerstvení a turistické odpočívadlo. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 18. července 1998. V současné době se jedná o jednu z nejnavštěvovanějších rozhleden. Otevřena je v sezóně.

Poledník je součástí mohutného hřbetu se zaoblenou protáhlou vrcholovou plošinou. Kopec je zalesněn horskou smrčinou, mnoho stromů je ale poškozeno kůrovcem nebo vichřicemi. Nedaleko rozhledny je dřevěný kříž a u něho geodetický bod. Východní svahy byly kdysi vymodelovány ledovcem a jsou na rozdíl od ostatních částí vrcholu více prudké. Nachází se tam bezvodý kar Stará jímka či Prášilské jezero.

Nejkratší a nejjednodušší přístup je od Prášil po zelené a následně červené turistické cestě. Tato trasa je vhodná i pro cyklisty a v zimě pro běžkaře. Poledník leží vzdušnou čarou přibližně pět kilometrů jihovýchodně od Prášil, ale po cestě je to sem asi o tři kilometry více. Při cestě tam nebo zpět bych doporučil si zážitek umocnit návštěvou zajímavého Prášilského jezera. (http://www.turistika.cz/mista/prasilske-jezero--1). Při plánování další trasy (kdyby se nechtěl člověk vracet do Prášil) je potřeba počítat s tím, že některé pohraniční cesty v okolí jsou po většinu roku (mimo období 1.7. - 30.9.) uzavřeny kvůli hnízdění tetřeva hlušce.

Ještě jedna věc mne na vrcholu zaujala. Nachází se zde místa, které je ohrazené a označené jako nouzové nocležiště. Dočetl jsem se, že to je jedno ze šesti, která od roku 2008 fungují v NP Šumava. Má celoroční provoz a lze tady povoleno přespat jednu noc od 18:00 do 9:00. Rozdělávat oheň se nesmí a odpadky je potřeba uklidit. Potud vše v pořádku, ale není mi úplně jasné, zda člověk v nouzi (patrně putující bez vybavení) ocení zatravněnou a nijak nechráněnou plochu. Kdyby se to nejmenovalo nouzové, ale příležitostné nocležiště, tak bych tomu rozuměl, ale takto nevím? V Alpách mají tzv. "Winterraum", kde se člověk schová před deštěm nebo vánicí. NP Šumava však zvolil jinou, neotřelou, možná zajímavou pro mne však nepochopitelnou variantu. Ještě jednu "zajímavou" informace se lze na ceduli dočíst. Kapacita nouzového nocležiště je totiž omezena. To znamená, že člověk pohybující se v okolí Poledníku, si musí nejprve zjistit, kolik potenciálních lidí by se mohlo v tu dobu dostat do stavu nouze, a podle toho se zařídit. Asi tomu nerozumím. Jistě však vím, že kdybych se na Poledníku ocitl v nouzi, tak si raději zalezu po přístřešek vedle rozhledny, než bych využil služeb nouzového nocležiště. Nachází se tam také venkovní krb, kde je určitě zakázáno rozdělávat oheň, ale kdyby byl stav nouze nejvyšší?