Nejširší studna v České republice a podzemí královského města Mělník

Víno, slunce i romantický soutok Labe a Vltavy, to je pro mnohé královské město Mělník. Avšak ty největší perly nejsou ukryty pouze ve víně, nýbrž i pod povrchem. V podzemí města se dokonce ukrývá jedna česká rekordmanka.

Nejenom vinařství se zasloužilo o to, že je mělnický kopec protkán sítí podzemních prostor. Když se člověk prochází po Náměstí míru, tak většinou netuší, co znamenají soustředné kružnice vyznačené rozdílným odstínem dlažby. Při podrobnějším pohledu lze spatřit přítomnost malého zaslepeného průzoru a nápis STUDNA. Ale ani tehdy informací neznalý návštěvním města určitě nemá ponětí, že asi dva metry pod ním se ukrývá impozantní klenba, která zakrývá bezmála pětapadesát metrů hlubokou šachtu.

Středověká studna s výškou vodního sloupce 7,2 metru je zapsána od roku 2008 v české Guinessově knize rekordů jako nejširší známá studna v České republice. Těsně nad hladinou její průměr dosahuje 4,543 metru. Do studny prýští voda trhlinami v hornině a odtéká také samovolně, přičemž dno studny leží přibližně sedm metrů nad úrovní hladiny Labe.

Podpovrchové bludiště v Mělníku začalo vznikat patrně již ke konci 13. století. Systém chodeb i sklepení byl vytvářen cca 8 až 10 metrů pod povrchem a to ve dvou až třech úrovních. Sklepy hloubily především pod domy okolo náměstí a vstoupit do podzemí tak šlo téměř z každého domu, které tím byly propojeny. Ke vzniku rozlehlé sítě podzemních prostor přispěla určitě skutečnost, že skalní podloží tu tvoří opuka a pískovec. Kromě vína, piva a potravin poskytovalo měšťanům úkryt v případě požáru nebo před nepřáteli.

Trochu překvapivým údajem může být to, že zde kutali také kutnohorští havíři. Sice žádné drahé kovy nehledali, ale jejich zkušenosti zaručovaly dobré a bezpečné provedení. Proto by zde mohl člověk očekávat sochu sv. Barbory, patronky horníků, avšak vstupní část prohlídkové trasy zdobí soška panny Marie, ochránkyně vody a studánek. Následuje 150 metrů dlouhá chodba vysekaná ve skále a na konci zúžená, kterou dojde člověk k silné kovové mříži. Za ní zeje nedozírná hlubina, na jejímž vzdáleném dně se v temnotě leskne odraz vodní plochy. Jedná se o jediné místo, kudy se lze ke studni dostat a podívaná je pouze pro silné povahy. Také pohled vzhůru na obnaženou klenbu kupole a především vědomí gigantických rozměrů studny člověku vyrazí doslova dech. Kdo nemusí takové pohledy, může si například pozorně prohlížet stěny a objevovat zkamenělé mušle či trilobity z doby ledové. V období druhohor se totiž v této oblasti nalézalo dno moře. Prohlídku mělnického podzemí, kterou mohu určitě doporučit, zajišťuje místní infocentru. Konají se celoročně každý den od 10:00 do 17:00. Na bližší informace je dobré se podívat na internet: http://www.melnik.info/.

Z unikátní studny z přelomu 13. a 14. století si mohl tehdy nabrat vodu kdokoliv. Nebo spíše musel, jelikož sloužila jako jediná zásobárna vody až do 19. století, kdy byl ve městě vybudován vodovod. Nabírání vody z takto hluboké studny však nebyla nijak jednoduchá záležitost. K tomu účelu sloužila dominanta náměstí, velký rumpál, jehož věrná maketa je dnes umístěna v podzemí. Rumpál zajišťoval přepravu vody k povrchu pomocí velkého vědra s objemem až sto čtyřicet litrů životodárné tekutiny. Obsluhu zajišťovalo několik lidí, kteří vodou plnili nádrž. Nad studnou následněpostavili barokní šestistrannou kapličku ozdobenou na vrcholu své stříšky sochou bohorodičky a na rozích sochami světců. O stavbu se bohužel dobře nestarali a ona chátrala. Nakonec hrozilo její zborcení a tak musela být v době chystaného sokolského sletu v roce 1893 z náměstí odstraněna. Studna byla následně uzavřena cihlovou klenbou, když předtím z ní vytáhli kanony z období třicetileté války a pro změnu do ní naházeli materiál ze zbourané kapličky. Ten je na dně dodnes a možná je pod ním něco ukryto. To však nikdo neví.

Voda je v současnosti sice pitná, ale není k ní přístup. Tak ji popíjí patrně pouze sv. Václav a tisíc rytířů, kteří by se měli podle jedné z pověstí ukrývat v útrobách mělnického kopce, aby vyrazili na pomoc zemi české, až bude nejhůř. My jsme podzemí navštívili, ale sv. Václava jsme nespatřili. Patrně v Česku ještě není tak špatně. I když na druhou stranu jsme neslyšeli žádné chrápání ani jednoho z tisíce mužů, což by mohlo znamenat, že jsou již vzhůru a připravují se.