Lázně Bělohrad – Přírodní památka Bělohradská bažantnice

Na okraji Lázní Bělohrad, menšího podkrkonošského městečka, se nachází oblíbené místo lázeňských hostů, místních lidí i turistů. Rozlehlý park se jmenuje Bělohradská bažantnice a je ideálním místem pro krátké procházky či příjemně strávený odpočinek.

Přírodní park, kterému se zkráceně říká Bažantnice, má rozlohu 51 ha a jedná se o rašelinnou lokalitu, jejíž podstatnou část zabírá háj s jedinečnou vegetací. V centru tohoto parku je hudební pavilon, kde se v neděli konají promenádní koncerty. V sousedním altánku je možno posedět a ochutnat vodu z vrtu, který zde byl vybudován v roce 2002.

Hlavní vstup do Bažantnice od lázní zajišťovala v jeho nejslavnějších dobách (30. léta minulého století) železná padací branka, která se po dobu letní sezóny jako další čtyři vstupy každý den ráno otevírala a večer po sedmé hodině zavírala. Mimo sezónu byl park uzavřený a v tomto období se zde volně pohybovala zvěř. Jednalo se totiž o lokalitu, která byla vždy bohatá i pestrá svou faunou a flórou. V dnešní době je otevřeno celoročně a tak se může člověk kdykoliv vydat na toulky Bažantnicí po některé z mnoha zdejších krásných cestiček, které byly dříve každého jara vysypávány novým pískem. Dnes některé z nich mají sice praktičtější, ale méně kouzelnější asfaltový povrch.

Středem přírodního parku prochází kolem jezírek přímá hlavní cesta, kterou člověk dojde na jeho konec, odkud lze pokračovat dále například k Byšičkám, oblíbenému výletnímu místu s poutním kostelíkem sv. Petra a Pavla a opravenou křížovou cestou. Ale zpět k hlavní cestě v přírodním parku, po které také vede modrá i žlutá turistická značka a trasa naučné stezky s názvem Po stopách K.V.Raise. Naučná stezka dlouhá 11 km začíná v Lázních Bělohrad a pokračuje přes Byšičky až na Zvičinu. Jednotlivá zastavení souvisí s životem a dílem slavného spisovatele.

Kdo navštíví přírodní park Bažantnice, nemůže si nevšimnout, jak je zajímavě protkán menšími či většími potůčky nebo vodními kanály. V některých teče voda, jiné jsou vyschlé. Místo, kde lze ale zcela určitě spatřit vodu, se nachází přibližně v polovině hlavní cesty. Jsou zde dvě zajímavé vodní plochy. Většinu lidí asi zaujme více ten, uprostřed něhož je zajímavý ostrůvek se smírčím křížem. Datován by měl být rokem 1787, což jsem ale osobně nezjišťoval, jelikož jsem se na ostrov neplavil. Ke kříži se váže romantický příběh o hraběnce či komtese, která zde měla utonout při divoké jízdě se svým koněm. Pravda je ale trochu jiná. Umístění kříže není původní, jelikož tento kdysi stával mezi Javorkou a cestou do Bělé u Pecky. Při stavebních pracích na rozšiřování cesty ale překážel a tak mu našli nové místo, na ostrůvku v Bažantnici. Také o utopení hraběnky nejsou ze zdejší oblasti žádné záznamy a tak to vypadá, že postavení kamenného kříže je spojeno s osobou Františka Pecha z Javoří u Javořského mlýnu, který utonul, když vezl mouku na trh.

Ohledně nejasnosti u názvů výše uvedených jezírek jsem se obrátil na městský úřad a odpověděl mi přímo pan starosta, Ing. Pavel Šubr, za což mu děkuji:

"Odpovím na Váš dotaz ohledně názvů jezírek v parku Bažantnice v Lázních Bělohradě. Před několika lety mě rozpor v názvu jezírka po pravé straně (někde se uvádí Černé jezírko, někde Hraběnčino) také zaujal. Vysvětlení mně poskytl spisovatel a dlouholetý člen redakční rady Bělohradských listů p. Svatopluk Hrnčíř. Název jezírka v minulosti byl pouze Černé jezírko (na rozdíl od většího jezírka na levé straně cestičky, které se jmenuje Černé jezero). Nevím přesně od kdy, ale v novodobějších materiálech o městě se začal někdy uvádět název Hraběnčino jezírko. Název zřejmě souvisí s legendou o hraběnce, která se měla v tomto jezírku i s koňmi utopit. Tato legenda ale není pravdivá, smírčí kříž umístěný na ostrůvku v Černém jezírku pochází z vesničky Dolní Javoří a na ostrůvek v Bažantnici byl přemístěn v souvislosti se stavbou silnice Lázně Bělohrad - Bělá u Pecky."

Já jsem navštívil Bažantnici ráno, kdy zde byl klid a ticho, slunce a stín. Magické pološero Bažantnice narušovaly skrz stromy sluneční paprsky, které prozařovaly jezírko.Působilo to tady na mne jako místo, které by mohlo být opředeno mnoha mýty a legendami. Ale také pozitivní účinky může mít návštěva parku. Skoro na jeho východním konci se totiž nachází léčivý Annamariánský pramen. Vyvrtán byl do hloubky 52,5 metru v roce 1901 a slavnostně zprovozněn na den sv. Anny. Největší zásluhy jsou připisovány majorovi ve výslužbě, léčiteli a dobrodinci Robertu Schubertovi. Voda vyvěrá z kónického kamenného podstavce se čtvercovou základnou a jehlancovou stříškou. Teplota pramene je 10 stupňů a chuť železitá. Nad pramenem této místní léčivé vody byl vybudován osmiboký dřevěný altán s vyřezávanou výzdobou. Střechu má jehlancovou, na jejímž vrcholu je zlatý klíč, symbol lázní. Podlaha altánu je kamenná a v okolí se nabízí možnost posezení.

Do Lázní Bělohrad se lze dostat autem či autobusem po silnicích č. II/284 a II/501. Z vlaku je možné vystoupit na železniční trati č. 040 Chlumce nad Cidlinou do Trutnova v železniční stanici na jihozápadním okraji města. Na začátek přírodního parku je potřeba se vydat východním směrem z centra města, nejlépe po ulici Lázeňská, kudy také vede turisticky značená cesta.