Karlovy Vary IV. - Kolonády a prameny

První snahy o budování kolonád v Karlových Varech jsou spojeny s existencí zajímavého přírodního úkazu, kterým je vřídlo. Tento nejoblíbenější karlovarský pramen (neuvažujeme-li Becherovku) vyvěrá pod kostelem sv. Máří Magdalény na pravém břehu řeky Teplé v lázeňském centru města Karlovy Vary.

Vřídelní kolonáda, Vřídlo a socha bohyně Hygie

Z mnoha vyhlídek v okolí Karlových Varů nebo při procházce ulicemi města je vidět zajímavá skleněná kupole nad vývěrem Vřídla, jejímž autorem je sochař Jan Fišera. Tato monumentální stavba kolonády včetně širokého přemostění řeky Teplé je někým obdivována, mnozí ji však stále chápou jako objekt, který do těchto míst nepatří.

Na začátku druhé světové války (1940) se městská rada rozhodla uspořádat architektonickou soutěž na projekt nové Vřídelní kolonády. Válka však pokračovala a tudíž se nestavělo. Jako již několikrát v minulosti i v tomto případě byla postavena provizorní dřevěná konstrukce, kterou navrhl vrchní stavební rada Harald Schnabel. Po skončení války (1946) byla stavba upravena a prosvětlena prosklenými stěnami podle návrhu architekta Ladislava Kozáka. Ale dřevěná konstrukce si zcela nerozuměla s místními podmínkami a bylo jasné, že je to potřeba řešit.

Architektonická soutěž v roce 1960, kterou vyhrál architekt Jaroslav Otruba, započala přípravy na novou stavbu. Nejprve byla 24. ledna 1967 provedena demolice dřevěné kopule nad gejzírem a následně byla zbourána také zbývající část kolonády.

A tak již nic nebránilo stavbě nové moderní kolonády, která byla dokončena v roce 1975. Tehdejší doba si žádala svoje, a proto kolonáda dostala jméno podle sovětského kosmonauta "Vřídelní kolonáda Jurije Gagarina". Před její vchod byla umístěna na podstavci velká Gagarinova socha. Slavnostní otevření kolonády se konalo 11. května 1975. Datum neurčil ani tak termín dokončení stavby jako oslavy 30. výročí osvobození vlasti Sovětskou armádou.

Prosklená dvoupodlažní kolonáda byla postavena ve funkcionalistickém slohu na půdorysu písmene "L" s vřídelní halou půdorysu nepravidelného šestiúhelníku. V přízemí většina návštěvníků míří nejprve do prosklené haly s vývěrem Vřídla (teplota 73,4°C), které tryská do výšky 12 metrů. A tak člověk zvedá hlavu za slavným stříkajícím pramenem a prohlíží si současně zajímavé zastřešení haly kupolí. V promenádní hale kolonády jsou ještě další vývěry Vřídla. Tento pramen má samozřejmě označení číslo 1 a lze jej ochutnat v různé teplotě. Pramenní váza A nabízí původní, pramenní váza B pak teplotu 50°C a pramenní váza C vřídlo o teplotě 30°C. Do prvního patra je možno po širokém schodišti vystoupat na ochoz, kde se konají zajímavé výstavy. Kromě vřídla dominuje interiéru kolonády ještě socha Hygie.

Litinovou sochu řecké bohyně zdraví a čistoty Hygie vytvořil roku 1878 v klasicistním slohu vídeňský sochař Vincenz Pilz. V blízkosti Vřídla byla instalována již v původních provizorních stavbách jako symbol léčivosti karlovarských pramenů. Na určitou dobu se sice stěhovala do kolonády Dolního zámeckého pramene či do haly karlovarského muzea, ale od roku 2001 je opět pevnou součástí a krásnou ozdobou Vřídelní kolonády.

Jedna socha se vrátila, druhá byla odvezena. Po roce 1989 začalo umístění sochy slavného sovětského kosmonauta lidem vadit stejně jako název kolonády. Proto byl Gagarinův pomník i přes protesty ruského velvyslanectví v roce 1992 odvezen a následně umístěn na letišti.

Mlýnská kolonáda, pramen Mlýnský, Rusalčin, Knížete Václava, Libušin a Skalní

Původně v těchto místech, na levém břehu říčky Teplé, stávala dřevěná empírová kolonáda Nového pramene a pavilon Mlýnského pramene. V první polovině 19. století se objevovaly první úvahy o vybudování hlavní a reprezentativní kolonády v lázeňském městě. Jako v obdobných případech byla vypsána architektonická soutěž. Žádný z návrhů se ale nelíbil a tak městská rada ke konci šedesátých let pozvala ke spolupráci známého pražského architekta Josefa Zítka. První návrh stavby, který předložil architekt v roce 1869, se jevil jako moc nákladný a proto muselo dojít ke změně projektu.

V roce 1870 byla stará kolonáda zbořena a na jaře roku následujícího se započala výstavba Zítkovy kamenné kolonády. Stavební práce trvaly dlouhých deset let a dost se prodražily. Zda za to mohla firma F. M. Hübner z Drážďan, která měla na starosti hlavní kamenické práce nebo Bohuslav Schnirch, autor sochařské výzdoby či zhotovitelé alegorických plastik, sochaři Alfred Schreiber a Karl Wilfert, se neví.

Slavnostní otevření Mlýnské kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezony roku 1881. Tato největší karlovarská kolonáda však nebyla zpočátku místními občany kladně hodnocena. Ke konci roku 1891 bylo rozhodnuto o rozšíření Mlýnské kolonády, které předcházelo odstranění části skalního masivu Bernardovy skály a demontáž původního zastřešení Skalního pramene. V roce následujícím byla prodloužena kolonáda o severní pavilon nad vývěrem Skalního pramene podle původního Zítkova projektu.

Další úpravy se uskutečnily v roce 1949, kdy byl volný prostor před kolonádou rozšířen překlenutím říčky Teplé. V časech následujících byla kolonáda přejmenována na Kolonádu československo-sovětského přátelství. Tato pseudorenesanční kamenná kolonáda má velmi reprezentativní zhled a logicky se objevuje na většině fotografií a prospektů. Z hlediska stavebního se jedná o přízemní otevřenou sloupovou halu o třech traktech, která byla postavena na obdélném půdorysu. Rozměry kolonády jsou následující, délka 132 metrů a šířka 13 metrů.

Monumentální sloupová síň s architrávovým systémem svým zhledem a výrazem navozuje doby antických měst. Promenádní halu tvoří 124 sloupů korintského řádu a přibližně uprostřed je rozšířena o apsidální půlkruhovitou niku, kde dříve vyvěral Tereziin pramen. Dnes slouží tento prostor pro účely orchestřiště. Karlovarský sochař Václav Lokvenc vyzdobil jeho stěny alegorickými reliéfy.

Kolonáda je završená kazetovým stropem, který nese rozlehlou vyhlídkovou terasu. Přístup na ní je buď z horního parku, nebo z přízemní haly dvěma souměrně umístěnými schodišti. Většinou však bývá přístup na terasu uzavřen a tak její promenádní a vyhlídkový účel ztrácí na významu. Ale terasa je to krásná, ohraničená zajímavou balustrovou atikou, na jejíchž pilířcích je osazeno dvanáct pískovcových alegorických soch představujících jednotlivé měsíce roku. Terasa je ještě doplněná zaskleným pavilónem se čtyřmi mohutnými vnitřními sloupy a arkádou.

K hlavní promenádní hale jsou v přízemí připojeny dva menší pavilony. V jednom se nachází vývěr Skalního pramene z roku 1892 (pramen č. 10 a teplota 45°C) a ve druhém Mlýnský pramen (č. 6 a teplota 53°C). V apsidě nad pramenní vázou Mlýnského pramene je na stěně osazena mramorová pamětní deska od pražského sochaře Václava Prachnera s vyrytým latinským textem "Ódy na Vřídlo", napsaná na začátku 16. stol. českým literátem a humanistou Bohuslavem Hasištejnským. Po Vřídle je to určitě druhý nejznámější karlovarský pramen, o čemž svědčí občasná fronta lidí s pohárky a lahvemi. Svoje jméno získal podle mlýna, který zde stával až do konce 18. století.

V interiéru kolonády vyvěrají ještě další tři horké prameny. Původně Nový pramen, dnes Rusalčin (Rusalka) má číslo 7 a teplotu 59°C. Svého času to býval nejslavnější karlovarský pramen. Dalším v řadě (číslo 8) je pramen Knížete Václava - I. (dříve Bernardův podle blízké skály sv. Bernarda). Jeho teplota činí 64°C. Původně (konec 18. století) byl vývěr tohoto pramene tak silný, že byl přirovnáván k Vřídlu. Ale výstavba výše zmíněné Mlýnské kolonády narušila jeho pramenní vývěry. Zajímavostí je, že další vývěr tohoto pramene se nachází v promenádním prostoru před kolonádou. Vzhledem k tradici, nebo možná pověře, má také tento pramen č. 8 a nazývá se pramen Knížete Václava - II. Poslední zdejší pramen má číslo 9, jmenuje se Libušin a jeho teplota dosahuje 60°C. Byl objeven až při stavbě Mlýnské kolonády a je sveden do pramenní vázy ze čtyř drobných vývěrů. Proto může jeho teplota kolísat v závislosti na vnější teplotě v letním či zimním období.

Pokaždé, když navštívím Mlýnský pramen, tak si vzpomenu na své putování po Sicílii v roce 2013. Zní to možná divně, ale vysvětlení je jednoduché. Na zdi Mlýnské kolonády v těsné blízkosti zmíněného pramene je deska s následujícím textem od českého básníka, prozaika, šlechtice, diplomata, cestovatele a proslulého humanisty druhé poloviny 15. a začátku století následujícího:

VŘÍDLU KARLOVARSKÉMU.

VŘÍDLO, HODNÉ BY TĚ MUSY PLNÝM SBOREM OPĚVALY,

ODKUD ŽHAVÉ PRAMENY TVÉ TRYSKAJÍCE VÝŠ SE VALÍ?

SÍRNÉ ŽÍLY, VÁPNO ŽIVÉ ODKUD ZÁZRAKEM SE NESOU?

JSOU TO SICILIE ŽÁRY, KTERÉ HRUDÍ AETNY TŘESOU?

ČI SNAD PLUTO JE TVŮJ SOUSED, ZAHŘÍVÁ ON STYXU ŽEHY

VLNY TVOJE? USTUPTE JIŽ VYHLÁŠENÉ BAJE BŘEHY,

I VY ZŘÍDLA, ANTENOR KDE ODPOČINUL U TIMAVA,

I TY ZDROJI BLÍŽE RÝNA MODROJASNÝ, JEHOŽ SLÁVA

PROTO DÁLE SVĚTEM LETÍ, ŽE BLÍŽ TEBE ODPOČÍVÁ,

NEJZBOŽNĚJŠÍ CÍSAŘŮ VŠECH KAREL VELKÝ! HLEĎ JAK DIVÁ

SÍLA CO TU BUBLIN HÁZÍ DO VZDUCHU! Ó POHLEĎ, PRAMEN

PESTŘE JAK TU NA SVÉ CESTĚ BARVÍ MRAMOR, BARVÍ KÁMEN

ŘEK BYS, IRIS HRAJE SOTVA TAKTO V BAREV DUHOJASU!

SVATÉ VŘÍDLO, TRYSKEJ DÁLE, VAL SE V KOLOBĚHU ČASU,

AŤ ROD LIDSKÝ Z TEBE ČERPÁ DLOUHO ZDRAVÍ, NAVRAŤ KMETU,

ČERSTVOU SÍLU, DÍVCE BLEDÁ LÍČKA NACHEM POLEJ V KVĚTU,

VŠECKY UZDRAV, VESELEJŚÍ AŤ JDE KAŽDÝ DOMŮ, VŠUDY

CHVÁLU TVOU DÍ, KDO V TVÉ VLNY CHOROBNÉ SVÉ VNOŘIL ÚDY.

B.LOBKOVIC Z HASIŠTEJNA

V roce 2016, v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV., se přišel tento panovník také podívat ke kolonádě.

Tržní kolonáda - Tržní pramen, pramen Karla IV., Dolní Zámecký pramen

V Karlových Varech máme kolonád několik. Pod zajímavým skalním útvarem, na němž stojí dominantní Zámecká věž, se nachází kolonáda Tržní. Údajně si zde u vývěru pramene, dnes nazvaného "pramen Karla IV." léčil své nemocné končetiny král Karel IV. Tolik alespoň praví jedna z pověstí.

Skutečností však je, že na tomto místě stávaly nejstarší karlovarské lázně. Již v roce 1838 zde byl odkryt vývěr tržního pramene, který se následně občas ztratil a zase objevil. Aby mohli návštěvníci lázní vodu ochutnávat, byl nad pramenem zbudován jednoduchý sloupový altán s kolonádní halou.

Vzhledem k tomu, že architektonická soutěž na návrh nové kolonády skončila neúspěšně, bylo přistoupeno ke stavbě provizorního dřevěného přístřešku. Podle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera ho v letech 1882 až 1883 vybudoval tesařský mistr Österreicher z Vídně. V letech 1904 až 1905 byla přistavěna další část dřevěné kolonády podle návrhu ředitele městského stavebního úřadu ing. Franze Drobnyho.

Na začátku dvacátého století bylo uvažováno o výstavbě velké kolonády, která by propojila Mlýnský, Tržní a Zámecký pramen. K realizaci však nedošlo. Místo toho konstrukce stávající kolonády chátrala.

V letech 1991 až 1993 musela být místo původně uvažované rekonstrukce vystavěna zdařilá kopie původní Tržní kolonády z roku 1883. Kdo tuto zajímavě vyřezávanou sloupovou stavbu navštíví, nepozná, že to není originál. Z teras u Zámecké kolonády je zajímavý pohled na plechovou sedlovou střechu, která zakrývá Tržní kolonádu.

Kolonáda je ze tří stran uzavřena dřevěnými stěnami a má zajímavé akustické vlastnosti. Při trošce štěstí (nebo když si člověk zjistí ty správné informace) si může v prostoru kolonády návštěvník poslechnout koncert.

Uvnitř kolonády lze ochutnat Tržní pramen (označen je jako č. 5 a má teplotu 62 °C), který je umístěn v reliéfu mušle. Dalším je pramen Karla IV. (č. 2 a teplota 64°C), nad nímž je zavěšen bronzový reliéf "Objevení horkých pramenů Karlem IV." od uměleckého kováře Adolfa Zörkela z roku 1939. Posledním zdejším pramenem je vývěr Dolního Zámeckého pramene (č. 3 a teplota 55 °C). Pro veřejnost sem byl přiveden v rámci adaptaci Zámecké kolonády v letech 2000-2001.

Zámecká kolonáda a pramen Zámecký horní

Když návštěvník Karlových Varů vystoupá asi 100 metrů do celkem prudkého kopce z Tržiště směrem na Zámecký vrch, uvidí na pravé straně altán a v něm jeden z karlovarských pramenů. Vývěr pramene Zámeckého horního o teplotě až 55,9 °C a vydatnosti až 200 litrů za minutu se nachází 14 metrů nad úrovní Vřídla a je tím pádem nejvýše položeným ze všech karlovarských pramenů.

První zmínka o tomto prameni pochází z roku 1769. Jeho analýzu provedl tehdejší známý karlovarský lékař dr. David Becher. K pramenu začali chodt lidé a tak zde byl v roce 1797 postaven polokruhový altán.

Dne 2. září 1809 se však pramen v souvislosti s výbuchem Vřídla ztratil. Naštěstí se znovu objevil 15. října 1823. O sedm let později byl altán nad Zámeckým pramenem přestavěn dle návrhu architekta Josefa Esche na polokruhový s osmi toskánskými sloupy nesoucími prosté kladí. Zastřešen byl nízkou kuželovou stříškou a vstupovalo se do něho po několika schůdcích. Z boční strany byl altán doplněn malou dřevěnou sloupovou kolonádou.

Po demolici staré kolonády byla na jejím místě vybudována v letech 1910-1912 kolonáda nová podle projektu vídeňského architekta profesora Friedricha Ohmanna. Základní myšlenkou stavby bylo spojení kolonády Zámeckého pramene s Tržní kolonádou a vytvoření jediného promenádního celku. Vznikl tak soubor kolonády Dolního zámeckého pramene, slunečních lázní a kolonády Horního Zámeckého pramene s novým kruhovým altánem.

V letech následujících byla sice kolonáda několikrát upravována a doplněna uměleckými díly (plastika Ducha pramenů či socha Hygie), ale zásadní konstrukční problémy řešeny nebyly. Před koncem minulého století byl však celkový stavebně technický stav Zámecké kolonády špatný a pro veřejnost musela být uzavřena. Město Karlovy Vary sice uvažovalo o její opravě, ale nevědělo, kde vzít peníze. Nakonec byla proto založena společnost Zámecké lázně a.s., která provedla adaptaci Zámecké kolonády v letech 2000-2001 se snahou o zachování všech důležitých architektonických prvků. Vzniklo nové léčebné zařízení nazvané Zámecké lázně, které je dnes bohužel přístupné pouze klientům lázní. Vývěr Dolního Zámeckého pramene byl pro veřejnost přiveden do prostoru Tržní kolonády.

Navštívit lze volně přístupný kruhový altán Horního Zámeckého pramene, prohlédnout si objekt zvenku a provedené venkovní úpravy s novým prostorovým uspořádáním Tržiště se stromovou alejí a kašnou od místního akademického sochaře Jana Kotka.

Sadová kolonáda, Hadí a Sadový pramen

V centru Karlových Varů, na levém břehu říčky Teplá, na okraji Dvořákových sadů lze spatřit jednu velice interesantní kolonádu. V letech 1880-1881ji postavil místní stavitel Josef Waldert podle projektu známých vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Stavba promenádní části byla realizována jako součást výstavby komplexu koncertní haly a restaurace. Slavnostní otevření se konalo 5. června 1881 v rámci zahájení lázeňské sezóny.

Objekt se původně jmenoval Blanenský pavilon, patrně kvůli tomu, že na její realizaci byly použity litinové díly z Blanenských železáren. O stavbu asi nebylo řádně pečováno a tak se technický stav časem zhoršoval. Došlo to bohužel tak daleko, že v březnu roku 1965 byla její větší část zbořena. Do dnešní doby se zachovala pouze část (východní litinové křídlo) z původní dvouramenné promenádní verandy.

Tato promenádní část navazuje na Sadový pramen, a proto se také dnes nazývá Sadová kolonáda. Kolonáda byla dodatečně propojena krátkým křídlem s budovou Vojenského lázeňského ústavu, v jehož suterénu se nalézá vývěr Sadového pramene. Pramen má kromě svého jména také číslo 12, původně se jmenoval Císařský pramen a jeho teplota činí 47,4°C. V polovině 19. století vytryskl při hloubení základů objektu Vojenského lázeňského ústavu.

Naštěstí dalšímu případnému chátrání této krásné stavby bylo zabráněno. Město Karlovy Vary totiž přistoupilo v letech 2000 až 2002 k celkové opravě Sadové kolonády. Kromě rekonstrukčních prací byl také v prostoru kolonády nově vyveden vývěr Hadího pramene.

Krásně zdobená litinová kolonáda je dlouhá 50 metrů a stojí v těsné blízkosti Vojenského lázeňského ústavu. Byla vystavěna na soklové části z pískovcových kvádrů. Na obou jejích koncích se nacházejí nárožní šestiboké pavilónky, které jsou završené kupolí s břidlicovou krytinou. Tyto jsou propojené promenádním prostorem se štíhlými korintskými sloupy, zdobeným litinovým zábradlím a obloukovou stříškou, krytou olověným plechem.

Na jedné straně (jihozápadní pavilon) kolonády se nachází Hadí pramen (číslo 15), který obsahuje méně minerálů než ostatní prameny, ale zato větší množství kysličníku uhličitého. Vytéká přímo z hadí tlamy a jeho teplota činí 30°C. Na vrcholu sloupu je umístěna váza s uchy tvořenými hady. V druhé části kolonády (severovýchodní vstup) bylo instalováno zajímavé umělecké dílo, lyrický akt dívky od Ludmily Vojířové a Antonína Kuchaře.

Kolonáda Železnatého pramene

Tento objekt ani moc lidí nevnímá jako kolonádu. Jednak se nachází trochu stranou lázeňské části města, jednak zde vyvěrá jediný karlovarský studený minerální pramen. Nazývá se Železnatý pramen a lze ho nalézt ve svahu nad pravým břehem říčky Teplá v severní části města Karlovy Vary na vyvýšené terase v ohybu silnice k Nemocnici v těsné blízkosti Obchodní akademie (mnohými stále užívaný název "ekonomka").

Kolonáda je to malá v podobě sloupové haly postavené na nepravidelném půdorysu s vystupujícím portikem lichoběžníkového tvaru. Plochou střechu pavilonu nese rovné kladí usazené na šestici mohutných žulových sloupů s hladkým dříkem a nízkou hlavicí. Vnější stěny kolonády jsou členěny mohutnými nárožními pilastry. Uprostřed vnitřní stěny je umístěna kamenná mísa, v které vyvěrá pramen z litinové plastiky lví hlavy. Nad mísou se lze na mramorové desce dočíst: "ŽELEZNATÝ PRAMEN 11,9˚ C".

Teplota pramene s vysokým obsahem železa a arzénu je 11,9˚ C. První záznamy o jímání pramene jsou z roku 1852. O čtyři roky později byly v jeho sousedství zřízeny tzv. Železité lázně. Lidé totiž začali tento pramen na doporučení lékaře dr. Rudolfa Mannla užívat k pitné kúře a v budově lázní rovněž ke koupelím.

Ve dvacátých letech minulého století bylo vystavěna budova hospodářské školy. Z důvodů zabránění kontaminaci pramene okolní povrchovou vodou byl jeho vývěr posunut o několik metrů proti stráni. Jímka pramene se ocitla pod vozovkou dnešní Bezručovy ulice (mezi školou a Dětskou poliklinikou) a voda z ní byla svedena potrubím do nově vystavěného malého sloupového pavilonu. V roce 1961 byla stavba kolonády opravena a pramen opatřen informační deskou s jeho názvem a teplotou.

V roku 1990 se uskutečnila celkové rekonstrukce malé sloupové kolonády se slavnostním otevřením dne 27. října 1990. V blízkosti jsou osazeny lavičky a nebýt množství projíždějících aut, tak by tady bylo příjemné posezení.