Azorové zápisky a obrázky – část šestá (Caldeira do Cabeco Gordo, Chapel of Nossa Senhora da Penha de França, Faial, Reserva Florestal de Recreio da Quinta das Rosas, Pico)

Azory? Co to je? Tam jsem ještě nebyl. A kde že to vlastně je? Takové a podobné otázky jsem slýchal před cestou i po mém návratu na podzim minulého roku.
*
19. září 2019     

Ráno vstáváme okolo osmé hodiny. Naštěstí všichni, včetně Ládi, který svůj noční výlet přežil. Pravda, trochu nás jeho vzhled polekal. On sám se také moc v zrcadle nepoznává, a tudíž jistý čas věnuje úpravám svého zevnějšku, zatímco my snídáme. 

Všímáme si také jedné zajímavosti. Se stavebním kolečkem přijíždí zdejší zaměstnanec a dováží nařezané a naštípané dříví na oheň. Patrně nechtějí, aby lidé ničili stromy v okolí. Zajímavý nápad. 

     

Se smíšenými pocity vyhlížíme počasí. Sice neprší, ale oblačnost je větší, než by se slušelo. Přesto nakonec odjíždíme do centrální části ostrova, kde se nachází Caldeira do Cabeco Gordo, obrovský zelený kráter. 

V nadmořské výšce 1.043 metrů vystupujeme z auta před jedenáctou hodinou. Vítr fouká celkem slušně, ale patrně málo na to, aby rozehnal mraky. Tudíž skoro nic nevidíme. Přitom by tady měly být nejúžasnější výhledy na celém ostrově. Nejenom do samotného kráteru, ale také na okolní ostrovy a nejvyšší horu Pico. 

    

Chvíli se procházíme a prosebně vzhlížíme ke sluníčku tam někde nahoře, ale naše přání není vyslyšeno. Tudíž by se to dalo shrnout, že jsme viděli …. 

    

Odjíždíme dolů a v poledne jsme u „našeho včerejšího“ vinařství. Nikdo tam však není. Pokračujeme tedy o kousek níž, až ke kostelu Chapel of Nossa Senhora da Penha de França. Pod ním je domeček, ze kterého vychází paní a má snahu nám pomoci, ale česky nemluví a my portugalsky také ne. Dává nám nakonec telefonní číslo na majitelku vinařství, která však může přijet nejdříve za hodinu. 

    

Vesnice a městečka se díky sopkám pyšní ojedinělou romantickou architekturou. Přestože je hlavním stavebním materiálem černá pórovitá láva, domky s bílými rámy kolem oken a dveří působí vesele. V každé obci je malebný kostelík nebo kaple, sloužící věřícím i k obyčejným setkáním. 

    

Čekat se nám nechce, a tak objevujeme nahoře na silnici jiný větší sklípek, kde právě lisují. Obdobně jako včera ochutnáváme mošt, hrozny i víno a posledně jmenované si kupujeme. Stejné množství, stejná cena. 

    

Na stole vidíme zajímavý sýr a zkoušíme je přemlouvat, ale trvají na tom, že to je jejich svačina a nám doporučují, kde ho koupit. Odjíždíme tedy hledat to správné místo. 

   

A netrvá to dlouho. Brzy objevujeme u silnice mlékárnu a jdeme na průzkum a nákup. Vybráni byli ti nejzkušenější, Franta a já. Mě osobně potěšilo, že jsou zbývající dva parťáci přesvědčeni o kvalitách mých sýrových znalostí. 

   

     

Prodejna je svojí plochou malá, ale sortimentem zajímavá. I kořalky tady mají, ale drahé. Po zralé úvaze a podrobném zkoumání kupujeme dva druhy sýrů. 

   

O několik kilometrů dále se zastavujeme v obchodě, kde jsme včera v podvečer nakupovali suroviny. V přilehlém bufetu ochutnáváme dýňovou polévku a pivo. Dlouho se ale nezdržujeme, jelikož chceme najít nějakou pláž. 

    

  

Při jedné takové zajížďce blíže k moři spatřujeme maják. Je maličko v zuboženém stavu a patrně tady už dlouho nebude. 

   

Stejně jako nedaleký dům, který zatím ještě stojí u cesty. Krásná krajina, zajímavé místo, ale patrně jenom pro turisty. Starší lidé asi umřeli a mladí odešli na pevninu. 

    

Pláž přichází na řadu o něco později, v půl třetí. Není to sice žádný luxus, ale voda je příjemná. Mírné vlny nám umožňují si příjemně zaplavat. Plavčík Láďa vše bedlivě sleduje ze břehu. 

    

A poté již následuje svačinka. Chleba je nakrájen, zbývá otevřít krabičku se sýrem. Překvapení. Smích. Pod víčkem se totiž místo sýru, který je tam vyobrazen, ukrývá máslo. Ale máme chléb, sůl i víno a také to máslo je velice chutné, tak jsme spokojeni. 

    

V půl čtvrté odjíždíme, jelikož se chceme ještě jednou pokusit o štěstí v podobě návštěvy obrovského kráteru Caldeira do Cabeco Gordo a vyhlídky do něj. Tentokrát na to jdeme z východní strany, kam přijíždíme po úzké silničce zarostlé zelení. Vzhledem k vlhkosti a teplotě jsou zdejší kapradiny i další rostliny větší než velké. 

    

Po příjezdu na konečnou konstatujeme, že situace je snad ještě horší než dopoledne. Kromě oblačnosti toho moc nelze spatřit. 

   

   

Přesto se zde chvíli procházíme a rozhlížíme. Skoro nic nevidíme, ale pokus jsme museli učinit. Zajímaly nás nejenom pohledy do kráteru, ale také na protější ostrov. Majestátnost nejvyšší hory Azorských ostrovů vynikne především při pohledu ze sousedních ostrovů. Ale dnes určitě ne. 

    

Nakonec odjíždíme dolů, kde se ještě zastavujeme u vyhlídky Monte Carneiro. Odtud je už sice něco vidět, ale dlouho tomu tak nebude, jelikož se oblačnost nasouvá stále dolů. 

   

   

Poslední naše zastávka je na poloostrově na okraji města Horta, odkud jsou krásné pohledy na město a okolí. 

Před sedmou vracíme auto v přístavu, balíme věci, svačíme a jdeme na pivo.
    

Ve 20:15 hodin odjíždíme lodí a opouštíme definitivně Faial, náš druhý azorský ostrov. Za 25 minut kotvíme u ostrova Pico. Již podruhé během našeho putování se ocitáme na tomto ostrově. Důvod je jasný, i když se stále ukrývá v mracích. 

Nacházíme se ve správním středisku ostrova Madalena. Poklidný přístav, ale neklidné počasí. Je tma a zataženo. Řešíme, kde přespat a moc se nám to nedaří. Nakonec se vydáváme východním směrem na celkem dlouhý výlet s plnou polní. Po třech a půl kilometrech s jednou přestávkou na pivo přicházíme do zajímavého oddychového areálu. 

Reserva Florestal de Recreio da Quinta das Rosas. Všechno je tady perfektní, pouze kryté spaní chybí. Nakonec já s Frantou zůstáváme pod malým přístřeškem a Láďa s Drahošem jdou na travičku s únikovou variantou v podobě otevřených a čistých sociálek, kde jsou však komáři. Následuje půlnoční papání, pivo a v jednu hodinu zasloužený spánek.
*
Předchozí povídání z Azorských ostrovů: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/2020/09/azorove-zapisky-obrazky-cast-pata-nossa.html

Pokračování zápisků a obrázků z Azor: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/2020/09/azorove-zapisky-obrazky-cast-sedma-sao.html