Putování po ostrově Tenerife - březen 2005

TENERIFE

Ostrov věčného jara

Již několik týdnů po naší "slavné" a "úspěšné" výpravě do Maroka, jsme se s Láďou zabývali myšlenkou, že se opět příští rok utrhneme z neúprosného pracovního procesu a vyrazíme na nějaký malý exotický výlet. Často se v našich úvahách objevovalo Tunisko, ale nakonec padla volba na ostrov Tenerife.

Z hlediska geografického tedy opět výlet do Severní Afriky, tentokrát však nikoliv na kontinent, nýbrž na jeden z Kanárských ostrovů, ležící na úrovni třista kilometrů vzdálené africké Sahary. Tenerife je součástí Kanárských ostrovů, které společně s Azory, Selvageny, Kapverdy a Madeirou náleží k makronéským ostrovům, nazývaných též středoatlantické vulkanické ostrovy.

Kanárské ostrovy jsou autonomním společenstvím Španělska a souostroví sedmi hlavních ostrovů a dvou ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku, západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Název je odvozen z latinského označení pro psa: "canis", protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídané obrovskými psy. Metropolí regionu je Santa Cruz de Tenerife. Ve starověku měly Kanárské ostrovy jméno Fortunate Ensulae (Šťastné ostrovy), což je charakterizuje daleko lépe než jejich současný název.

Státní vlajka: Bílá barva připomíná vrchol sopky Pico de Teide, která je většinu roku pokryta sněhem. Modrá barva představuje moře a žlutá zlato, na které se symbolicky přeměňuje práce obyvatel.

Státní znak: Ostrovy znázorňují sedm obydlených ostrovů. Psi držící štít připomínají původ jména.

Původ jména: Jméno pochází od latinského slova "canis", což znamená "pes". První objevitelé pojmenovali jeden z ostrovů Canaria podle velkého množství psů, které tam našla výprava numidského krále Juby II. v prvním století před naším letopočtem.

Pro spoustu lidí je Tenerife synonymem "mastňácké" dovolené, hotelových komplexů a pláží s řadami stejnobarevných slunečníků a to mnohé odrazuje. Nás však nikoliv. Víme, že tu lze najít jedinečnou přírodu mnoha podob a pro trekking neboli chození po horách jsou tu místa jako stvořená. Pro svou rozmanitou členitost bývá též ostrov označován za miniaturní kontinent, neboť rozkvetlý a zelený sever je velmi odlišný od suchého polopouštního jihu ostrova.

Přibližně před třemi tisíci lety osídlili tento ostrov Guančové. Dle některých vědeckých teorií jsou potomky berberských kmenů ze severní Afriky. Což nám potvrzovalo správný výběr naší letošní cesty v návaznosti na zkušenosti získané minulý rok v Maroku. Je pravda, že Guančové se na ostrov dostali neznámo jak (ač žili na ostrovech, vůbec netušili co je to loď) a my jsme zvolili leteckou dopravu s mezipřistáním a zhruba roční přestávkou v Čechách, ale určitou kontinuitu je zde možno jistě najít. Když objevili Evropané Kanárské ostrovy, nalezli blízko afrických břehů domorodce světlejší pleti s modrýma očima, kteří hovořili, či spíše na sebe pískali, naprosto neznámým jazykem "Silbo", který téměř nepřipomínal lidskou řeč. Jak se později ukázalo, v případě našeho dorozumívání na ostrově jsme na tom nebyli o mnoho lépe. Guančové, kteří jsou dokonce pokládáni za poslední potomky obyvatel potopené Atlantidy, žili v době příchodu Evropanů víceméně na úrovni mladší doby kamenné (neolitu). My jsme v některých úsecích naší cesty na tom byli podobně a stejně jako oni jsme občas vůbec nevěděli o existenci okolního světa. Původní obyvatelé příchod španělských dobyvatelů na ostrov nepřežili. Pro současné obyvatele Tenerife náš příchod naštěstí neznamenal pohromu.

Při plánování cesty na "Bílou horu", jak zní v řeči původních obyvatel Guančů název ostrova, jsme zvažovali koho ještě do naší výpravy přizvat, respektive kdo má tolik odvahy s námi cestovat. Nakonec se na výlet vydáváme opět ve standardním složení, tj. ve dvou. Předsedou a velitelem výpravy se doživotně již v minulosti zvolil Láďa, který též výborně zvládá mimo jiné úlohu kuchaře. Druhý člen výpravy, Pavel, zastává kromě jiného již tradiční úlohu fotografa a kronikáře. Časově volíme pro nás trochu nestandardní termín. Z původně zamýšleného začátku února se stal začátek března, ale to nám pranic nevadí.

Pátek 4. března 2005

V pravé poledne odjíždíme autobusem Letuška firmy ASIANA z Karlových Varů směr Praha. Ve třináct hodin a třicetpět minut jsme na letišti Praha-Ruzyně. Zde hledáme reprezentativní zastoupení firmy CANARIA TRAVEL a po načerpání vědomostí v informačním středisku nacházíme v rohu letištní haly dřevěnou budku a v ní jednu zástupkyni firmy. Tato nám vydává letenky, aniž by chtěla vidět jakýkoliv průkaz, což dozajista svědčí o důvěryhodném vzhledu naší výpravy.

V patnáct hodin a čtyřicet minut je plánován odlet, my se však ještě dvacet minut kocháme pohledem na Ruzyňské letiště a v šestnáct hodin odlétáme se společností TRAVEL SERVICE v letadle BOEING 737 - 800 na palubě s anglicky mluvícími letuškami. Mnohé české rodiny tento fakt nepříjemně zaskočil, nás však vzhledem k dlouhodobému Láďovu studiu angličtiny nikoliv.

Letadlo BOEING 737 - 800 pojme 184 běžných cestujících + 2 zkušené cestovatele.

Cestovní rychlost letadla je 870 km / hodinu.

Na Tenerife přistáváme na mezinárodním letišti královny Sofie, neboli na Aeropuerto de Sur Reina Sofia, v devatenáct hodin a čtyřicetpět minut místního času (tj. ve dvacet hodin a čtyřicetpět minut našeho času). Z letištní haly odcházíme ve dvacet hodin a dvacet sedm minut. Venku nás vítá příjemný teplý podvečer. Rozhlížíme se a zkoumáme odjezdy autobusů. V tuto pozdní dobu jedou však pouze do hlavního města nebo turistických letovisek. Náš směr v jízdním řádu nenacházíme, tak jdeme zpět do haly a studujeme mapu. Chvíli nato jdeme opět na čerstvý vzduch a volba je jasná. Tři minuty před jednadvacátou hodinou odjíždíme v taxi směr Vilaflor. Ve dvacetjedna hodin a dvacetdva minut vystupujeme, procházíme se po městečku a hledáme nocleh. Do spacáčků uleháme, když zvon na místním kostele sv. Petra oznamuje dvacet dva hodin. Půl hodinky nato začíná drobně pršet. Činíme tudíž pláštěnko - igelitová opatření, ale naštěstí se jedná jenom o přeháňku.

Cena za 2 osoby v taxi z letiště do městečka Vilaflor...	25,00 Eur
Vzdálenost	25,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	1,00 Eur

Sobota 5. března 2005

Již po páté hodině ranní vyhlížíme slunko, které je schováno za kopečky a lesy. První paprsky dopadají na nás v sedm hodin a padesátpět minut, poslední o čtvrt hodiny později. Sluníčko totiž kromě nás vyhlížely mraky, které ho před námi schovávají. Původní záměr usušit věci, které byly mokré více od rosy než od deště, se ruší. Balíme batohy a po deváté hodině jdeme do městečka nakoupit vodu do místního Supermercada. Láďa se poté ještě zastavuje v jednom obchůdku. Svou zastávku zdůvodňuje potřebou koupit film. Mě se však nezdá, že by mu hned první den došel film ve foťáku a tudíž se mi jeví jako pravý důvod jeho návštěvy konverzace s krásnou prodavačkou.

Meteorologické údaje v 6 hodin (měřeno venku - nocleh u města Vilaflor)

Nadmořská výška...	1.466 m.n.m.
Teplota	- 1°C

Voda (1,5 litru) v Supermercadu ve městě Vilaflor...

0,68 Eur

Po půl desáté opouštíme Vilaflor, nejvýše položenou osadu na Kanárských ostrovech. Na jaře je údajně celá vesnice obklopena neuvěřitelným množstvím květů - odsud také plyne její jméno Vi la Flor = viděl jsem květinu. Pokračujeme po silnici směr centrální pohoří. Dle zjištěných informací by měl jet tudy autobus č. 342 přibližně za hodinu. Hledáme zastávku označenou velkým P (Prada = zastávka). Poté však namísto čekání jdeme po silnici pěšky a stopujeme.

Po desáté hodině jsme úspěšní a zastavuje nám místní španěloněmec. Po cestě s ním komunikujeme né však místním úředním jazykem, kterým je kastilská španělština, nýbrž německy. Řidič nás odváží směr Národní park, jehož oficiální dlouhé jméno zní: Parque Nacional de Las Caňadas del Teide. Toto území protíná silnice spojující severní a jižní část ostrova. Přijíždíme z jihu. Když začínají jehličnany řídnout, poprvé se objevuje Pico de Teide, bílý kužel na modré obloze, který vyrůstá z jícnu takřka dvacetikilometrového kráteru Las Caňadas. Před pěti sty lety se zde nacházela hora vysoká kolem šesti tisíc metrů. Mohutná exploze ji však poslala do geologických učebnic.

Na křižovatce u Boca de Tauce zvažujeme, zda chceme ukončit autostop zde podle původního záměru nebo ne. Nakonec se ale naším prvním cílem stává Los Roques u hotelu Parador Nacional de las Caňadas. Po vystoupení z auta se necháváme fotografovat od řidiče, zjišťujeme ještě poslední informace a děkujeme za svezení. Poté jdeme k parkovišti u vyhlídky Mirador de la Ruleta, kde odkládáme batohy a prohlížíme si skalní útvary Roques de García a jejich okolí, kde se v minulosti točil film "Planeta opic". Při procházce nás upozorňuje zvukem píšťalky strážce parku, že nemáme vcházet mimo cestu. Takovýchto hlídacích človíčků je zde údajně hodně a jsou přísní. Skalním útvarům dominuje proslulý "Boží prst" Roque Cinchado. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších a tudíž také nejnavštěvovanějších přírodních památek ostrova. Podle toho také vypadá parkoviště, které se zaplňuje a to tak, že až příliš na náš vkus a proto v pravé poledne odcházíme. Naším cílem je informační středisko, které je částečně upraveno jako muzeum. Vstup je zde volný. Posléze zjišťujeme, že vstupné odpovídá informacím, které se nám podařilo získat od paní za informační přepážkou. Nic jsme nezaplatili, nic jsme se nedozvěděli. Ale prohlídka muzea byla zajímavá a návštěvu můžeme určitě doporučit.

Poslední pamětihodností, kterou ve dvanáct hodin a třicet minut navštěvujeme, je místní restaurant v hotelu Parador Nacional de las Caňadas. Zde hasíme žízeň jedním půllitrem točeného piva. Jedná se o jediný hotel v národním parku. Je asi poměrně drahý. Často zde údajně nocují profesionální sportovci, kteří se ve vysokohorských podmínkách připravují na významná mistrovství. Součástí by měl být i bazén a fitness centrum. Ve vedlejší kapličce se také často konají svatby.

Meteorologické údaje v 13 hodin (měřeno venku u hotelu Parador Nacional de las Caňadas)

Nadmořská výška...	2.150 m.n.m.
Teplota	+ 13°C

Točené pivo (0,5 litru) v restauraci...

2,60 Eur

Vzhledem ke krásnému počasí s jasnou a téměř bezmračnou oblohou (oblačnost zůstává o několik set metrů níže) se rozhodujeme pro krátký výlet "s plnou polní" (tj. asi 17 kilogramový batůžek na zádech a 5 kg na hrudi). Nechali jsme si poradit pěší tůru po trase podél úpatí skalních stěn kaldery "Caldera de las Caňadas" s výchozím bodem u hotelu "Parador Nacional de las Caňadas" a konečnou u informačního střediska "El Portillo". Tato kotlina je gigantický sopečný kráter s průměrem šestnáct kilometrů, který vznikl propadnutím původního vulkánu, jehož výška se odhadovala na téměř 5.000 metrů. Pozůstatky tohoto kráteru tvoří horské hřebeny s vrcholky 2.000 až 2.715 m.n.m. (vrchol Guajara). Uprostřed kaldery vulkanickou činností vznikaly další krátery, které daly původ nejvyšším dnešním vrcholům - Pico Viejo 3.134 m.n.m. a Pico del Teide 3.718 m.n.m. Poslední větší erupce byla v roce 1709, ale vulkanická činnost v omezené míře probíhá dodnes - jsou zde četné fumaroly, z nichž unikají horké sirné dýmy.

Obvod kaldery činí pětačtyřicet kilometrů a jednu třetinu tvoří náš dnešní výlet. Vzhledem k pokročilé době a našim prázdným bříškům pořádáme brzy po začátku cesty "pique-nique" mezi lávovými kameny ve výšce okolo 2.100 m.n.m. Slunce nebere ohledy na nadmořskou výšku přes dva tisíce metrů a praží. No prostě "zoncna rumpluje", co to dá. My se však slunkem a teplem nenecháváme rozptylovat a pozorujeme vulkanickou "měsíční" krajinu rozlehlých písečných plání, kráterů a lávových svahů se sopečnými kužely a bizarními skalními útvary. Kameny hrají nejrůznějšími barvami - okrovou, žlutou, tmavě zelenou, modrou, šedou a černou. Nehostinná, ale půvabná krajina fascinuje strnulostí a mrtvou krásou. Krajina rozervaných vulkanických skal a písečných dun působí na nás neobvyklým dojmem a zdejší scenérie připomínají záběry ze sci-fi filmů z jiných planet.

Náš zrak a naše fotoaparáty však nejčastěji směřují ke špičatému vrcholku Pico de Teide, který se jako pyramida vypíná nad ostrovem. Jedná se o stále aktivní sopku čnící nad Atlantikem, která je po dvou havajských sopkách třetím nejvyšším vulkánem na světě. Pro její bílý kuželovitý vrcholek se jí také říká Pan de Azúcar - Homole cukru.

I slovo Guanč souvisí s Teide - znamenalo "člověk bílé hory". Vzhledem k množství srážek v uplynulém týdnu je Pico de Teide celý bíle oděný a my již tušíme, že s návštěvou nejvyšší hory Španělského království to nebude tak jednoduché. Již při cestě autostopem jsme se dozvěděli, že takové množství sněhu zde místní lidé nepamatují padesát let. Řidič byl dle informací o počasí a dle výbavy asi zkušený horal a další informací, kterou nám sdělil, bylo to, že se na vrchol Teide vzhledem k ledu nedostaneme bez maček. Taktéž větřík, který vane na vrcholu rychlostí okolo 100 kilometrů za hodinu, není údajně nezajímavý.

V době naší návštěvy je národní park na vegetaci ještě skoupý. Přesto si prohlížíme například chloubu Tenerife - hadinec teidský a představujeme si ho v červené nebo modré barvě v letních měsících. Studujeme a zkoumáme i další rostlinky a keře a pozorujeme rozdíl mezi jižní a severní stranou ostrova. Čím více se blížíme k severnější straně, kde se zastavuje pasátová oblačnost, tím více se objevuje zeleně. Okolo šesté hodiny odpolední se dostáváme do mraků i my a tudíž se rychle oblékáme. Naštěstí se za chvíli zase vyčasilo a my se v závěru cesty ještě chvíli kocháme nádherou kráteru a národního parku Las Caňadas ve večerním zapadajícím slunci, které olizuje okolní hory. V sedm hodin přicházíme k cíli naší cesty, k informačnímu středisku Centro de Visitantes El Portillo, kde chvíli čekáme, až odjedou auta z parkoviště. Vzhledem k teplotě vzduchu volíme vnitřní ohřev těla slivovicí. V devatenáct hodin a třicet minut nacházíme ubytování na venkovní verandě informačního střediska. Následuje večeře, kterou tvoří domácí zásoby = chléb, salám a slivovice. Během jídla studujeme na překrásné a jasné obloze hvězdy. Teplota vzduchu je stále "příjemnější" a tudíž ve dvacetjedna hodin uleháme do spacáků.

Cesta pešky po trase podél úpatí skalních stěn kaldery = Parador Nacional - El Portillo

Vzdálenost...	15 km
Čas cesty	5 hodin a 30 minut

Meteorologické údaje v 19 hodin (měřeno venku u informačního střediska El Portillo)

Nadmořská výška...	2.050 m.n.m.
Teplota	- 4 °C

Meteorologické údaje ve 21 hodin (měřeno venku u informačního střediska El Portillo)

Nadmořská výška...	2.050 m.n.m.
Teplota	- 5 °C

V informačním středisku a restauraci mají otevřeno od úterý do soboty od devíti do šestnácti hodin. Tato informace je však bez ověření.

Neděle 6. března 2005

Meteorologické údaje v 7 hodin a 30 minut (měřeno venku u informačního střediska El Portillo)

Nadmořská výška...	2.050 m.n.m.
Teplota	- 7 °C

Vstáváme v sedm hodin a třicet minut, balíme věci, prohlížíme okolí a fotografujeme. Ve čtvrt na devět se vydáváme na cestu. V půl deváté je přestávka na snídani. Poté pokračujeme a před jedenáctou hodinou schováváme velké batůžky do křoví a dál jdeme pouze s malým batohem. Okolo poledne se již dostáváme na sníh, který je na místní poměry v nezvykle velkém množství. Nachází se již okolo výšky 2.400 m.n.m. Vrstva sněhu také není zanedbatelná, někteří turisté zde sjíždějí svahy na igelitových pytlích nebo deskách, dokonce jsme zahlédli i stopy po prkně.

V těchto místech také vidíme slavná "Teidská vejce" Huevos del Teide, obrovité kulovité útvary ze ztuhlé lávy o průměru až pět metrů v počtu asi 30 kusů, které se rozprostírají na ploše čtyř kilometrů čtverečných. Není na světě tolik zřetelných pozůstatků vulkanické činnosti jako v obrovité kaldeře Las Cañadas na ostrově Tenerife. Jedním z nich jsou tyto mohutné lávové koule na úpatí Pico de Teide, které se kdysi dávno dokutálely až sem po výbuchu sopky. V létě je jejich černá barva v silném kontrastu se světle béžovou pemzou v podkladu. My je však nacházíme usazené ve sněhu jako rozinky na šlehačkovém dortu. Ve třináct hodin jsme na rozcestí ve výšce 2.650 m.n.m.. Zde potkáváme lidi s mačkami, kteří jdou od chaty Refugio de Altavista nebo možná až z vrcholu. My se vydáváme kousek do kopce asi až do výšky 2.900 m.n.m., kde se rozhlížíme po kraji. Nejsme sami, kdo si kousek vyšlápne a poté se vrací. Sníh je v tuto hodinu od slunka rozehřátý a dá se v něm chodit. Ale o pár stovek metrů výš to bude asi horší a při sestupu v podvečer by to už nemuselo být vůbec růžové. Na místě naší dnešní "konečné" se nabízí úchvatný výhled na pláně Caňadas a na hřebeny jižního okraje centrální kaldery, které vystupují za Montaňa Blanca. Prohlížíme si tudíž místa, kde se konal náš včerejší výlet. Další naše pohledy směřují na sever ke vzdálené hradbě Riscos de la Fortaleza, která se částečně skrývá za lávovými valy. Její osazení do mrakového polštáře dává tušit možnost hezké fotografie při sestupu. Na východě, za observatoří Izaňa, mizí hřeben Cumbre Dorsal v mracích, halících pobřeží celého ostrova.

Fotografujeme a poté se obracíme na sestup, jelikož nám letos tato hora není příznivě nakloněna. Po zpětném sestupu na rozcestí pokračujeme kousek po zasněžené vozové cestě směrem jižním a navštěvujeme ještě kopeček s názvem Montaňa Blanca ve výšce 2.750 m.n.m. A poté už jenom z kopce dolů. Cestou sjíždíme v botách po sněhu. Je to báječný zážitek, který asi jen tak někoho na Tenerife nepotká, jelikož tolik sněhu zde opravdu nebývá každý rok. Pozorujeme také sluncem ozářenou hladinu mraků pod námi. V patnáct hodin se s Láďou shodujeme, že je nejvyšší čas postavit si sněhuláka. Po chvilce se dobrá věc podařila. Sněhuláček Tenerifáček sice nebyl velký, ale byl to jediný sněhulák, kterého jsme letos na Tenerife potkali.

Dále sestupujeme po stejné cestě, po které jsme přišli. Batohy jsou také na místě, kde jsme je zanechali a dokonce ani nikdo náš úkryt nenavštívil. K lavičce, která se nachází nedaleko od našeho snídaňového místa, přicházíme v sedmnáct hodin a dvacet minut. Zde se oblékáme, přebalujeme věci a obědovečeříme. Také plánujeme, co teď a co potom. V osmnáct hodin a čtyřicetdva minut zapadá v tomto místě slunko a my pokračujeme dál. Okolo sedmé hodiny zkoušíme na silnici stopovat, ale vzhledem k tomu, že se stmívá, nenacházíme u řidičů pochopení. Je také pravda, že se auta vracejí po celodenním výletě a většinou jsou obsazená. Před půl osmou jdeme tudíž na nám již dobře známé noclehové místo u informačního střediska a po osmé uleháme.

Cesta pešky po trase El Portillo - Huevos del Teide - kousek po výstupové cestě - Montaňa Blanca - El Portillo (a zpět stejnou cestou)

Vzdálenost...	17 km
Čas cesty	10 hodin a 30 minut
Převýšení	950 m

Meteorologické údaje ve 21 hodin (měřeno venku u informačního střediska El Portillo)

Nadmořská výška...	2.050 m.n.m.
Teplota	- 2 °C

Pondělí 7. března 2005

Meteorologické údaje v 7 hodin a 30 minut (měřeno venku u informačního střediska El Portillo)

Nadmořská výška...	2.050 m.n.m.
Teplota	- 5 °C

Ve čtvrt na osm se konečně Láďa probudil. Balíme věci a v osm hodin a patnáct minut opouštíme informační středisko Centro de Visitantes El Portillo. Cesta vede po "krásné" asfaltové silnici do neméně "krásného" kopce. V devět hodin a třicet minut jsme na konci naší pětikilometrové asfaltové procházky, na odpočívadle ve výšce 2.300 m.n.m. Ukazatel u silnice sice udává výšku 2.240 m.n.m., ale mapy i průvodce tvrdí něco jiného. Zde se převlékáme, snídáme a pozorujeme při práci uklizeče odpadků ze správy národního parku v pozadí s nejvyšší horou Tenerife, ke které směřuje náš zrak již několikátý den a již z několikáté strany, ale stále je na co koukat. Z každé světové strany a v každou denní dobu vypadá tento kopeček trochu jinak. Zatímco po pravé straně stále ční k obloze obrovská sopka Pico de Teide, za hřebenem skal vlevo se objevuje scenérie připomínající ilustrace k fantastickým románům. Z pusté krajiny se do černomodrého nebe tyčí sněhobílá futuristická architektura astronomické observatoře Observatorio Astronómico del Teide. Jedná se o takové malé město z fantastického filmu, usazené mezi dvoutisícové vrcholy v překrásné horské krajině. Hvězdárna Teide leží ve výšce 2.400 metrů nad mořem v místě zvaném Izaňa a společně s další hvězdárnou na sousedním ostrově La Palma patří španělskému Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC). Astronomická observatoř Izaňa pořádá pro návštěvníky den otevřených dveří každý pátek. Část je také patrně nepřístupná, jelikož slouží jako vojenský objekt. Tyto údaje jsme si však osobně neověřili. Návštěvu observatoře i barevných skalních formací, které při pohledu z Carretera Dorsal působí jako umělecké dílo, jsme si nechali na příště.

Meteorologické údaje v 10 hodin a 30 minut (odpočívadlo Corral del Niňo)

Nadmořská výška...	2.300 m.n.m.
Teplota	+ 4 °C

Je to celkem klidná a poetická přestávka. Pouze do doby, než přijedou dva autobusy turistů. Proto rychle balíme a v deset hodin a čtyřicet minut pokračujeme po polní cestě. Půlhodinku před polednem věnujeme ještě svačinoobědu.

Meteorologické údaje ve 12 hodin (na cestě)

Nadmořská výška...	2.100 m.n.m.
Teplota	+ 9 °C

Ve dvanáct hodin a třicet minut začíná cesta klesat okolo hory Montaňa del Limón do lesa. Nastává okamžik, na který se Láďa těšil několik dní. Jako mávnutí proutkem se krajina mění a my se nacházíme v krásných piniových hájích. Tyto jsou tvořeny překrásnou kanárskou borovicí, která roste pouze na Kanárských ostrovech. Borovice kanárská, Pinus canariensis, je velice odolný strom s extrémně dlouhým jehličím, které přijímá vzdušnou vlhkost. Kůra stromu obsahuje velké množství pryskyřice, která slouží jako ochrana proti ohni. Proto kanárské borovice přečkávají i nejsilnější lesní požáry, extrémní sucha, výkyvy teplot a letos přežily i naši návštěvu. Láďa chundelaté borovice obhlíží, obchází, očmuchává a hledá nejkrásnější šišky. Je jasné, že dostat ho odsud nebude jednoduché. Naštěstí žízeň vítězí. Naše zásoby vody se tenčí a představa, že kromě vody bychom měli na konci naší dnešní cesty ochutnat i pivo je víc než lákavá. Během další cesty pozorujeme také zástupce tenerifské fauny - malého králíčka a okolo patnácté hodiny objevujeme překrásné eukalyptové stromy. Tyto významné objevy zapíjíme slivovicí.

Nedaleko od cíle dnešního našeho výletu objevujeme na několika místech potrubí, které patrně přivádí vodu z hor do Aquamansy. Vodu chutnáme a stáčíme do lahví. V šestnáct hodin přicházíme do Zona Recreativa La Caldera. Jedná se o vyhrazené tábořiště s dětským hřištěm a grilovacími místy. Nad areálem je parkoviště, autobusová zastávka (bus č. 345) a restaurant, ve kterém si deset minut po našem příchodu připíjíme třetinkolahvovým pivem. Při dalších čtyřech pivech pozorujeme prostředí a místní skupinku lidí, kteří něco papají. Zkoumáme také možnost jídla, ale vypadá to, že otevírací doba je odvislá od turistů. To znamená, že v tuto dobu budou brzo zavírat. V osmnáct hodin si kupujeme pro každého tři lahvinky piva a přesouváme se do areálu. Půl hodiny poté již zatápíme na rožni, opékáme klobásku a dojídáme poslední kousek českého chleba. Zpočátku také pozorujeme několik tenerifských rodinek, kteří zde piknikují. Ale za chvíli jsme již jediní, kteří v areálu udržují oheň.

Meteorologické údaje ve 16 hodin a 15 minut (u restaurace v areálu La Caldera)

Nadmořská výška...	1.200 m.n.m.
Teplota	+ 7 °C

Lahvové pivo REINA ORO (5,5% vol.) Cervesa Anaga, s.a.

Láhev 0,33 litru v restauraci...

1,00 Eur

Cesta pešky po trase El Portillo - Corral del Niňo - Montaňa del Limón - La Caldera

Vzdálenost...	19 km
Čas cesty	7 hodin a 45 minut

Úterý 8. března 2005

Meteorologické údaje v 7 hodin a 30 minut (v areálu La Caldera)

Nadmořská výška...	1.200 m.n.m.
Teplota	- 2 °C

V sedm hodin a třicet minut vstáváme, balíme věci a prohlížíme si okolí. V osm hodin a čtyřicetpět minut jdeme lesem do Aquamansy. Název osady zní v překladu "tichá nebo klidná voda". Zda to souvisí s vodou přiváděnou z hor, kterou jsme včera viděli, jsme se nedopátrali. Nachází se zde známá chovná stanice pstruhů a naproti ní je autobusová zastávka, ze které po asi desetiminutovém čekání odjíždíme v devět hodin a padesát minut autobusem č. 345.

Cena za osobu v autobuse na trase Aquamansa - La Orotava...	1,20 Eur
Vzdálenost	12,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,10 Eur

Ve "městě balkónů", jak je La Orotava nazýváno, vystupujeme v deset hodin a patnáct minut. Vydáváme se na krátkou procházku po tomto městě, které je považováno za jedno z nejkrásnějších na ostrově. Naším cílem je najít prodejnu upomínkových předmětů. Speciální obchod na kanárské umělecké řemeslo Casa Torrehermosa, který je šikmo naproti klášternímu kostelu Santo Domingo, nacházíme bez problémů před desátou hodinou. Necelou půlhodinku si zde prohlížíme věci a něco také nakupujeme. Poté se vracíme zpět, fotografujeme balkóny, kupujeme vodu a chleba v Supermercadu a zjišťujeme odjezdy autobusů.

Voda (1,5 litru) v Supermercadu ve městě La Orotava...

0,39 Eur

Meteorologické údaje ve 13 hodin (ve městě La Orotava)

Nadmořská výška...	340 m.n.m.
Teplota	+ 11 °C

Jednu hodinu po poledni odjíždíme autobusem č. 101 do bývalého hlavního města La Laguny, kde vysedáme ve třináct hodin a dvacetpět minut. Studujeme jízdní řád a měníme plán. Původně zamýšlený odjezd z tohoto města se z hlediska časového jeví jako nevýhodný a proto pokračujeme ve 14 hodin autobusem č. 015 do hlavního města Santa Crus de Tenerife. Dle označení se jednalo o autobus directo, ale ve skutečnosti na cestě mezi těmito městy stavěl asi desetkrát. Nakonec nejel ani na autobusové nádraží a my vysedáme ve čtrnáct hodin a dvacetpět minut někde, nevíme kde. Na stanoviště autobusů musíme proto dojít po svých. Po cestě vidíme několik prodavačů ze slavného Blešího trhu, který se zde koná vždy v neděli dopoledne. Po patnácti minutách rychlejší chůze si již prohlížíme moderní budovu autobusového nádraží, která se nachází vedle nákladního přístavu, skladiště a druhé největší rafinérie ve Španělsku. Přímořskou žízeň zaháníme tím nejlepším nápojem, který je zde k dostání, jedním točeným pivem.

Dalším cílem našeho cestování je pohoří Anaga, členitý horský masív na severovýchodě ostrova. Kdybychom tuto cestu chtěli podniknout před mnoha a mnoha lety, museli bychom plout lodí, jelikož v místě dnešního Tenerife byly původně ostrovy dva. Na severu to byl ostrov Anaga a na západě Teno. V geologicky relativně nedávné době byly oba ostrovy spojeny mohutnou sopečnou erupcí.

Cena a osobu v autobuse na trase La Orotava - La Laguna...	2,40 Eur
Vzdálenost	32,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,08 Eur

Cena za osobu v autobuse na trase La Laguna - Santa Cruz de Tenerife...	1,15 Eur
Vzdálenost	13,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,09 Eur

Točené pivo (0,5 litru) na nádraží v Santa Cruz...

2,10 Eur

V dnešní době však pokračujeme v cestě v patnáct hodin mikrobusem č. 247. Téměř nekonečnými serpentinami se dostáváme od pobřeží vzhůru do pohoří. Brzo je nám jasné, proč zde nejezdí klasický autobus, nýbrž stroj menších rozměrů. "Alpská" silnička se točí, kroutí a stoupá vzhůru podél rozeklaných skal a hustým zeleným porostem. Chvíli se díváme vlevo, chvíli vpravo, no prostě báječná podívaná, kterou můžeme doporučit.

Cena za osobu v autobuse na trase Santa Cruz de Tenerife - Chamorga...	2,80 Eur
Vzdálenost	30,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,10 Eur

Na konci silnice hlavním hřebenem Anagy se nachází vesnička Chamorga. Zjišťujeme, že mapy nelžou - asfaltová cesta zde opravdu končí. V šestnáct hodin a deset minut vystupujeme "na konci světa" z autobusu a slyšíme rozhovor německých turistů: "Autobus jede za půl hodiny zpět. Když odjezd nestihneme, tak se odsud nedostaneme". Ale kampak s takovýma radami na nás. Dvacet minut po šestnácté hodině si dáváme jedno lahvové pivo v místním vesnickém restaurantu. Poté ještě chvíli přemlouváme paní hospodskou, že bychom si dali k jídlu nějakou místní specialitu. V šestnáct hodin a třicetpět minut je nám jasné, že zde kromě piva nic jiného nedostaneme, a tak odcházíme vzhůru do mlžného pralesa.

Lahvové pivo (0,33 litru) v restauraci...

1,00 Eur

Pohoří Anaga dosahuje výšky sice jenom 1.000 m.n.m., ale charakterizují ho divoce romantické strmé úseky pobřeží, ostré hřbety a hluboké soutěsky. Pasátová oblačnost táhnoucí pravidelně z Atlantiku, se zastavuje na severních svazích Anagy a vytváří zde vlhké mlžné prostředí, do kterého vedou naše kroky. Dle průvodce nás čeká lehká trasa překrásným terénem. Což o to, prostředí je opravdu překrásné, ale ten kopec, do kterého se plazíme s našimi batůžky. Nejprve jdeme po cementované cestě, která se za chvíli mění v hlinitou se "zajímavě" kluzkým povrchem. Závěr strmé cesty tvoří umělé stupně. Odměnou za tu námahu je nám vyhlídka Cabezo del Tejo, kde v sedmnáct hodin a čtyřicet minut zdravíme německý turistický pár. Chvíli se kocháme úžasným pohledem do okolí, kde se mimo jiné otvírá hezké panoráma na divoké pobřeží omývané Atlantikem s vlnami tříštícími se o skály a zeleným kobercem porostlé strmé pohoří Anaga. Nejvíce jsou ve zdejší části ostrova zastoupené vavřínové stromy, na kterých roste nám dobře známý bobkový list.

Poté večeříme, připravujeme se na nocleh a v devatenáct hodin třicet minut uleháme do spacáku. Čeká nás první noc, kdy teplota nebude pod bodem mrazu.

Meteorologické údaje ve 20 hodin (Cabezo del Tejo)

Nadmořská výška...	750 m.n.m.
Teplota	+ 8 °C

Středa 9. března 2005

Meteorologické údaje v 7 hodin (Cabezo del Tejo)

Nadmořská výška...	750 m.n.m.
Teplota	+ 8 °C

V sedm hodin vstáváme, balíme věci a o půl hodiny později odcházíme. Nejprve strmě do kopce a potom mírně zvlněným terénem po hřebenové cestě mlžným pralesem, která patří právem k jedné z nejkrásnějších cest na ostrově. Ožil jsem. Vypadá to tady jako ve skutečném pralese v Jižní Americe. Ve zdejších lesích obdivujeme vzácnou flóru, jíž vévodí převeliké kapradiny. Vzhledem k neustále vlhkému vzduchu jsou zdejší porosty nesmírně husté, zelené a svěží. Občas mezi pokroucené stromy, které jsou porostlé mechy, lišejníky a popínavými rostlinami, zavítají mlhavé cáry pasátových mraků, mlhy a vodních par a do toho prosvítají paprsky slunce a my si připadáme v tomto království stínů a přítmí jako v říši pohádek. Od osmi hodin a čtyřicetipěti minut je přestávka na odpočívadle Parque Forestal (nápis La Ensillada), které se nachází pod vrcholkem Chinobre. Zde je možnost grilování a spaní bez přístřešku. Také je tady pramen s vodou, kterou ochutnáváme a stáčíme do lahve. Pitnost vody ověřujeme u mladého německého páru, který v lese přes silnici nocoval ve stanu a do auta ukládá asi deset lahví vody.

Meteorologické údaje v 9 hodin a 30 minut (Parque Forestal)

Nadmořská výška...	800 m.n.m.
Teplota	+ 9 °C

Na silnici je sice autobusová zastávka busu č. 247, ale to není nic pro nás, jelikož my v devět hodin a čtyřicetpět minut pokračujeme chvíli po silnici a poté zase do lesa. Cesta vede severním svahem hlavního hřebene a nás vítají obrovské kapradiny a další překrásná flóra, která opět vytváří dojem tropického pralesa. Studujeme a fotografujeme také dva druhy "pampelišky", na dřevěném stonku i bez něho. Poslední půl hodiny cesty jdeme po silnici, kde si prohlížíme na skalkách kanárské ještěrky, další z typických zástupců tenerifské fauny. V jedenáct hodin a deset minut přicházíme do místa El Bailadero. Autobus je sice již přistaven, ale řidiče není vidět a tak se rozhlížíme po kraji a posloucháme. Název obce totiž údajně pochází od "baladero", což volně přeloženo zní "místo, kde se ozývá bečení ovcí, bučení krav a mečení koz". Do odjezdu autobusu zbývá dvacet minut a tak jdeme prozkoumat místní restaurant. Hospoda vyvolává vzpomínky na klasickou "československou čtvrtou cenovou skupinu" s umělými ubrusy a nálevním pultem. Dáváme si zde jedno lahvové pivko a v jedenáct hodin a třicet minut odjíždíme busem č. 077 do La Laguny.

Cesta pešky po trase Cabezo del Tejo - El Bailadero

Vzdálenost...	10 km
Čas cesty	3 hodiny a 30 minut

Lahvové pivo (0,33 litru) v restauraci...

1,00 Eur

Silnice do La Laguny patří ke krajinářsky nejkrásnějším a na výhledy nejbohatším komunikacím ostrova. Také my se kocháme pohledy z okna na obě strany. Občas je hezká podívaná do rokle, nad kterou autobus v zatáčce zastaví a couvá, aby se tam vešlo protijedoucí vozidlo. Ne jenom autobusy, ale i někteří "nezkušení" řidiči musejí "zajímavé" zatáčky najíždět opakovaně.

Cena za osobu v autobuse na trase El Bailadero - La Laguna...	2,10 Eur
Vzdálenost	20,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,11 Eur

Na autobusovém nádraží v La Laguně jsme ve dvanáct hodin a patnáct minut. Zkoumáme jízdní řád a o půl hodiny později odjíždíme busem č. 108 přes letiště Aeropuerto los Rodeos, La Orotavu (13,15 hod.) do městečka Icod de los Vinos, kde jsme pět minut po čtrnácté hodině.

Meteorologické údaje ve 14 hodin a 15 minut (Icod de los Vinos)

Nadmořská výška...	200 m.n.m.
Teplota	+ 19 °C

Nachází se zde sice proslulý dračí strom Drago milenario, starý dračinec, ale patrně dále od nádraží a do kopce, což by bylo s našimi batůžky na delší dobu, proto se rozhodujeme pokračovat v cestě. Zkoumáme jízdní řád, ve kterém se nečekaně objevují i modře označené autobusy. Nakonec tím správným busem č. 363 odjíždíme ve čtrnáct hodin a třicet minut a za půl hodiny jsme v cílové stanici. Město se jmenuje Buenavista del Norte a které leží skoro na samém západě Tenerife. I když se jedná o správní středisko stejnojmenné oblasti, ve skutečnosti nacházíme menší, příjemně vypadající a klidné městečko. Turismus zde téměř neexistuje. K rozjímání a výhledu na sever (v překladu by název města mohl být "dobrý pohled na sever") si vybíráme venkovní posezení v restaurantu "BAR CAFETERIA ALKABU" a ochutnáváme zde dvě točená piva.

Točené pivo "Dorado" (0,5 litru) v restauraci...

2,50 Eur

Cena za osobu v autobuse na trase La Laguna - Icod de los Vinos...	4,60 Eur
Vzdálenost	48,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,10 Eur

Cena za osobu v autobuse na trase Icod de los Vinos - Buenavista del Norte...	1,50 Eur
Vzdálenost	16,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,10 Eur

V šestnáct hodin odjíždíme mikrobusem č. 355. Nekonečnými serpentinami se dostáváme na náhorní plošinu El Palmar, odkud je krásný výhled na terasová políčka a zelené svahy hor s holými lávovými úseky. Nacházíme se v pohoří Teno, jehož vrcholky dosahují výšky kolem tisíce metrů nad mořem. Nejznámější horskou vesnicí z celého pohoří je Masca, která je přilepená ve svahu na začátku úzkého a hlubokého údolí, táhnoucího se k moři. Právě zde se nachází soutěska Barranco de Masca, která je označována za nejpozoruhodnější soutěsku na ostrově. Toto místo je konečná naší autobusové linky a my zde vystupujeme v šestnáct hodin a třicet minut. Na první pohled je nám jasné, že tu vládne masivní turistický ruch. Mnoho domků je přeměněno na restaurace, kavárny a prodejny suvenýrů a všeho možného i nemožného.

Cena za osobu v autobuse na trase Buenavista - Masca...	1,60 Eur
Vzdálenost	13,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,12 Eur

Prohlížíme si krásné údolí a terasovitá políčka kolem vesnice a soutěsky, která pokrývají porosty palem, pomerančovníků a další rozmanité flóry. Sestupujeme strmým chodníkem z hlavní silnice a zjišťujeme informace o cestě soutěskou a především o možnosti dopravy ze dna soutěsky, jež leží u moře. Bohužel jsou pouze dvě možnosti, buď jít zpátky nahoru, nebo počkat na příjezd lodi. Lodě však údajně zítra asi nepojedou, jezdí totiž v tuto dobu většinou pouze na objednávku cestovních kanceláří. Obdobně "nerůžová" situace je ohledně případného ranního odjezdu autobusem č. 355. Následná porada se odehrává v restaurantu "CHEZ ARLETTE". Zde dlouho zjišťujeme možnosti ochutnávky nějakého místního jídla. Nakonec se v sedmnáct hodin a patnáct minut rozhodujeme za překladatelské pomoci německého páru u sousedního stolu pro polévku, jehněčí maso a nealkoholické pivo. To poslední nebyl úmysl, nýbrž omyl. Ale možná díky naší "nealkoholické" povaze jsme uspěli se žádostí u německých turistů na svezení v jejich autě.

Návštěvu soutěsky tudíž odkládáme na neurčito a po večeři, tj. v osmnáct hodin a třicet minut, jdeme k parkovišti a pokračujeme domluveným autostopem do městečka Santiago del Teide. Auto jede po úzké silnici, která se šplhá do sedla houfem krkolomných zákrut. V nejvyšším bodě cesty je vyhlídkové místo ve výšce 1.100 m.n.m. Zde zastavujeme, kocháme se výhledem do okolí, na Pico de Teide, na moře i na další Kanárské ostrovy. Samozřejmě fotografujeme.

U benzínové pumpy v městečku Santiago del Teide vysedáme v devatenáct hodin. Paní "benzínářka" nám říká, že máme štěstí, jelikož za "cinco minuto" nám jede autobus. Za pětadvacet minut se představa odjezdu v autobuse rozplývá, ale předpovězené štěstí máme, protože úspěšně stopujeme. Pro změnu opět německý turistický pár. Necháváme se vysadit po 13 kilometrech v Puerto de Santiago u autobusové zastávky v devatenáct hodin a čtyřicet minut. Tady zjišťujeme v jízdním řádu, že situace vypadá dobře. Toto se nám také za deset minut potvrzuje a odjíždíme autobusem č. 473 do Adeje.

Cena za osobu v autobuse na trase Puerto de Santiago - Adeje...	2,20 Eur
Vzdálenost	23,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,10 Eur

Ve dvacet hodin a třicetpět minut nám řidič autobusu oznamuje, že máme opustit vůz, jelikož se nacházíme v Adeje. My tak činíme, ale nejsme z toho moc nadšeni. Naše původní představa totiž byla, že vystoupíme v malém městečku, ale nacházíme se v takovém "malém" turistickém velkoměstě. Dle průvodce je to sice malé původní městečko, ale zároveň je to jedna z nejnavštěvovanějších částí ostrova. Koukáme a zkoumáme, kudy kam. Láďa si však ví, jako vždycky, rady. Rozhoduje se použít svoji skvělou angličtinu a zeptat se na cestu. Mezi mnoha lidmi na náměstí si však vybral hluchoněmého člověka. Na druhý pokus už byla volba úspěšnější. Dáma, které se ptal, mu něco odpověděla. Neprozradil však, co. Jdeme tedy podle jeho čuchu a dle průvodce do kopce a za chvíli objevujeme kostel a směrovku Barranco del Infierno. Cesta se mění v prudké stoupání po asfaltové silnici, naštěstí jenom pár set metrů a jsme u informační tabule. Vzhledem k tomu, že je již dvacetjedna hodin a tudíž tma, informace pouze zběžně prohlížíme nebo jak se později ukazuje, pouze přehlížíme.

Další naše kroky vedou do restaurace "BAR RESTAURANTE OTELO". Zde si dáváme točené pivo a druhou dnešní večeři, kterou je konečně pravá tenerifská specialita - Conejo al salmorejo - opečený marinovaný divoký králíček. Přílohu si vybíráme z typické kanárské kuchyně, což jsou Papas arrugadas - kanárské brambory vařené ve slupce v silně osolené mořské vodě a k tomu Mojo, což je výtečná ostrá omáčka. Výborně si pochutnáváme a ne jenom my. Obdobné menu volí i ostatní lidé, vesměs turisté. Hodně a hodně tenerifských králíčků bylo toho večera v restaurantu snědeno. Ve dvacettřihodin a patnáct minut odcházíme z restaurace. Cestou míjíme nám již "dobře známou" informační tabuli a dle mapy a našeho "neomylného" cestovatelského čuchu se vydáváme vlevo do kopce. Po vydatné večeři a s našimi batůžky se zdá kopeček čím dál tím náročnější. Láďa s čelovkou na hlavě zkušeně hledá cestu a v hlavě má jasno. Ulehneme až na začátku soutěsky. Deset minut po půlnoci nacházíme místo, kde by se dalo nocovat, a uleháme. Jen zavřeme oči, objevuje se odkudsi celá armáda žíznivých komářích trapičů a z nás se stávají jejich oběti vydané jim na milost a nemilost. To je holt daň za ty vysoké noční teploty.

Čtvrtek 10. března 2005

Meteorologické údaje v 0 hodin a 15 minut (nad Adeje)

Nadmořská výška...	750 m.n.m.
Teplota	+ 14 °C

Meteorologické údaje v 7 hodin (nad Adeje)

Nadmořská výška...	750 m.n.m.
Teplota	+ 15 °C

Nad ránem odhání komáry silný vítr. Spokojeně tudíž ležíme až do sedmi hodin a třiceti minut. Rozhlížíme se po krajině a studujeme mapu. Závěr je jasný, soutěska se nachází někde jinde. Udělali jsme si v noci takový malý hodinový výlet s plnou polní do malého kopečka. Balíme věci a odcházíme dolů k nám již dobře známé informační tabuli. Vpravo od ní se nachází pokladna a vstup (uzavíratelná brána) do soutěsky. Drobný detail, který jsme v noci přehlédli. Vítr stále neustává a u pokladny je cedulka, že soutěska je dnes z tohoto důvodu uzavřena. Těžko říct, jak bychom dopadli v případě dobrého počasí. Dle informací, které jsme zjistili, se musí na návštěvu "pekelné" soutěsky Barranco del Infierno, zakončené třístupňovým, osmdesát metrů vysokým vodopádem, objednávat minimálně jeden den dopředu. Vstupné činí 3,00 Euro. Také návštěvu této soutěsky necháváme na jindy a jdeme do Adeje na zastávku. Autobusem č. 473 odjíždíme v jedenáct hodin a patnáct minut. V Playa de las Américas vystupujeme o dvacet minut později. Navštěvujeme nejprve obchod se suvenýry Kiosko Playa de las Américas. Nakupujeme zde dárečky a poté jdeme k "Číňanovi" na točené pivo.

Cena za osobu v autobuse na trase Adeje - Playa de las Américas...	1,15 Eur
Vzdálenost	9,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,13 Eur

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v centru největšího turistického letoviska, znamená to všude kolem moc a moc lidiček a také samé obchody a občerstvení. Nic pro nás a tak ve třináct hodin a deset minut pokračujeme autobusem č. 473 do Los Cristianos, kde jsme za čtvrt hodiny. Zde čekáme pouze na přestup. Láďa si krátí dlouhou chvíli rozhovorem s místním "hombre", kouřícím marihuanu. Téma rozhovoru mi Láďa neprozradil, ale vypadal spokojeně.

Točené pivo v "Slow Boat EXPRESS - CHINESE FOOD CENTER"...

2,50 Eur

Cena za osobu v autobuse na trase Playa de las Américas - Los Cristianos...	1,15 Eur
Vzdálenost	5,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,23 Eur

Ve čtrnáct hodin a deset minut pokračujeme autobusem č. 470. V městečku El Médano vystupujeme v patnáct hodin. Naše kroky vedou rovnou k pláži. Po šesti dnech strávených na ostrově Tenerife se chystáme vykoupat. Moře je příjemně studené a mnoho lidí se v něm nekoupá. My však jsme si odplavali své povinné ("Kde jste byli? Na Kanárech? A... cože? Vůbec jste se nekoupali?"). Je jasné, že to by nám neprošlo. Usycháme a osycháme na slunku, balíme věci, převlékáme se a poté jdeme navštívit Supermercado. I zde nakupujeme domů dárečky - víno "VINO VIŇA TAM" a výtečnou omáčku z místního koření, octa a olivového oleje "MOJO ROJO", což je červená omáčka s paprikou a šafránem a "MOJO VERDE", což je pro změnu zelená omáčka s petrželkou a koriandrem.

Cena za osobu v autobuse na trase Los Cristianos - El Médano...	2,60 Eur
Vzdálenost	21,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	0,13 Eur

V osmnáct hodin a třicet minut navštěvujeme Bar - restaurant Caballo Blanco. Obsluhující je silně flegmatický, ale jinak v pohodě. Kromě točeného piva ochutnáváme tortillu. V devatenáct hodin a třicet minut se přesouváme přes ulici do restaurace "La Grande". Zde si kromě lahvových piveček dáváme omelety. Je zde sympatické prostředí a vynikající obsluhující človíček. Kromě nás jsou zde pouze místní, a když poslední z nich po půlnoci odcházejí, jsme i my požádáni o zaplacení a opuštění restaurantu.

Pátek 11. března 2005

Čtyřicet minut po půlnoci odcházíme z restaurantu a řešíme způsob dopravy na letiště. Chvíli je zvažován pěší pochod, ale nakonec navštěvujeme prostor taxislužby a za několik minut odjíždíme.

Cena v taxi za 2 osoby z městečka El Médano k letišti...	9,00 Eur
Vzdálenost	9,00 km
Cena v přepočtu na 1 km	1,00 Eur

V letištní hale pozorujeme spící lidi na lavičkách i na zemi. Kolemjdoucímu policistovi to nevadí. My však jdeme ven a ve dvě hodiny uleháme u dětského plácku. V noci nás několik lidí pozoruje, ale nikdo si nedovolí nás rušit ze zaslouženého spánku. V šest hodin vstáváme, balíme věci a jdeme na odbavení, které probíhá okolo sedmé hodiny bez problémů. V osm hodin opouštíme na palubě letadla BOEING 737 - 800 ostrov Tenerife. Do Prahy přilétáme s "malým" zpožděním ve dvanáct hodin a čtyřicetpět minut "tenerifského" času, tj. ve třináct hodin a čtyřicetpět minut středoevropského času. Oblékáme se, protože venku je zima a sněží. Do Karlových Varů pokračujeme ve čtrnáct hodin a čtyřicet minut autobusem Letuška firmy ASIANA. U Tržnice vystupujeme v sedmnáct hodin a patnáct minut.

A to je vlastně konec našeho tenerifského výletu. Bylo to perfektní, jen by to chtělo delší pobyt - na Tenerife za námi zůstalo příliš mnoho lákavých nepoznaných míst. Naše cesta po tomto rozmanitém a členitém ostrově tvaru trojúhelníku trvala sice 8 kalendářních dnů, avšak pouze 173,33 hodin neboli 10.400 minut.

Letadlem jsme letěli 7.760 km, zelenými autobusy "guaguas" společnosti TITSA jsme ujeli 242 km, autem cestovali 70 km a pěšky ušli 82 km. Celkem jsme za 8 dnů procestovali 8.394 km. Z toho na Tenerife to bylo 394 km. Vzhledem k tomu, že je ostrov asi 90 km dlouhý a v nejširším místě jen 45 km široký, můžeme směle říct, že jsme "něco" z ostrova viděli.