Výlet na ostrově Tenerife - říjen 1999

Úterý 26. října 1999

Dnešní výlet se konal v rámci rodinné dovolené ve městě Puerto de la Cruz na severu ostrova Tenerife.

V 6 hodin a 45 minut odcházím pod zamračenou oblohou z hotelu směrem k zastávce autobusu El Botanico. Vzhledem k tomu, že jsem zastávku nenašel, vyhlížím autobus na hlavní silnici. Zde ho také okolo čtvrt na osm vidím a tak mávám. Řidič můj úmysl pochopil a zastavil. Španělsky mi něco dost důrazně povídá a rukama gestikuluje. Pochopil jsem, že mi vysvětluje, že zde není zastávka. To já přeci ale vím a tak jsem se posadil na volnou sedačku. Řidič pochopil, že další vysvětlování nemá cenu a raději mne požádal o jízdné.

Autobus cestu přes městečko La Orotava do místa zvaného Aquamans zvládl za třičtvrtě hodiny. Zde vystupuji a zjišťuji, že obloha již není zamračená, ale regulérně zatažená a prší. Radost nemám, ale zatím výlet nevzdávám. Jelikož dál autobus nejede, mám naplánováno stopování. Plán to není špatný, jelikož již osádka druhého auta mi zastavuje. Jsou to místní lesní dělníci a tak už při nastupování mi bylo jasné, že si moc nepopovídám. Ani jeden z nich neuměl česky a mě plynulá španělština také činí "drobné problémy". Cesta do El Portillo trvala necelou hodinu. Zde vystupuji u restaurace a zjišťuji, že už neprší, nýbrž padá sníh s deštěm. Když jsem vyšel po silnici o několik metrů výš, tak tam už sněžilo. Co dál a co potom. Chvíli vyčkávám a poté si dávám kávičku v bufeto-restaurantu.

V půl desáté zjišťuji, že šance na změnu počasí nejsou velké a tudíž se dávám na pochod. Určitou zimní výbavu sice mám, ale takovou nadílku sněhu jsem koncem října na Tenerife určitě nečekal. Kromě sněhu začíná foukat silný vítr a společnost mi také dělá mlha s oblačností. No prostě počasí jako na Kanárských ostrovech. Ideální stav na to, abych se ztratil. Mapu a průvodce sice mám, ale stejně brzy zjišťuji, že nevím, kde se nalézám. Zkouším se vracet a hledat dlážděný chodník, po kterém bych měl jít, jak radí v průvodci. Ale to bych musel mít hrablo na sníh, abych ho našel.

Po chvíli však příčnou cestu nalézám, po ní doleva a u kamenné lavičky vpravo. To vše se mi báječně daří přesně podle průvodce. Začínám mít radost, jak se dobře orientuji. Ale ne dlouho, stačí trochu hustější mlha a sněžení a už opět vím, že nevím, kde jsem. Doporučení z průvodce: "..další cesta je zřetelná a jasná." zní zajímavě vzhledem k dnešním podmínkám. Naštěstí jsem se zanedlouho, asi díky své báječné intuici, vynořil na vozové cestě a po chvíli též u odbočky na Montaňa Blanca. Celkem mi to sem trvalo něco přes dvě hodiny.

Zde jsem se chvíli zdržel a poté se vydávám vzhůru do prudkého kopce za dalším dobrodružstvím. Asi po hodině a čtvrt chůze a plazení za stálé mlhy, větru a sněžení jsem pochopil, že by bylo dobré udělat obrat a změnit směr dnešního výletu. Nejvyšší hora zůstane pro tentokrát nedobyta. Abych si tedy udělal radost, tak jsem si postavil malého sněhuláčka. Myslím si, že zase tolik příležitostí ke stavění sněhuláků na kanárských ostrovech mít v životě nebudu.

Počasí se nelepšilo, a tudíž jsem šel zpátky po vozové cestě až na malé parkoviště, nacházející se na 40. kilometru Caňadaské silnice ve výšce 2.300 m.n.m. Zde jsem asi po dvou kilometrech chůze stopnul automobil s německou osádkou, která mě odvezla k El Portillo. Po deseti minutách čekání přijel autobus, ve kterém jsem pokračoval zpět do Puerto de la Cruz. U hotelu jsem byl před šestou hodinou.

Na cestě jsem byl asi 11 hodin.
Výlet začal ve výšce cca 100 m.n.m. a končil ve výšce přibližně 3.100 m.n.m. Vlastní výšlap z El Portillo ve výšce 1.980 m.n.m. do výšky 3.100 m.n.m. trval cca čtyři hodiny tam a dvě hodiny nazpátek.