Výlet na nejvyšší místo ostrova Gran Canaria - říjen 2003

Pondělí 27. října 2003

Dnešní výlet se konal v rámci rodinné dovolené v letovisku Playa del Cura na třetím největším z kanárských ostrovů, na ostrově Gran Canaria.

V 6 hodin a 15 minut odcházím z hotelu směrem k zastávce autobusu. Nejsem zde tak časně sám, už přede mnou přišli starší němečtí turisté. V půl sedmé autobus č. 091 odjíždí do "hotelového" města Faro de Maspalomas. Zde musím jednu hodinu čekat na další spoj a tak pozoruji lidi. Je zde celkem dost studentů, odjíždějících na universitu do hlavního města. Jednoho z nich asi čeká těžký studijní den, jelikož již v tuto raní dobu kouří marjánku. Zkouším také vznést dotaz na místního taxikáře, kolik by stála jízda do San Bartolome, ale tento člověk asi vedry, která zde panují, přišel o rozum, jelikož mi odpovídá 26 Eur.

Cena za 1 osobu v autobuse na trase Playa del Cura - Faro de Maspalomas	2,15 Eur
Vzdálenost
Cena v přepočtu na 1 km

Cena za 1 osobu v autobuse na trase Faro de Maspalomas - San Bartolome	2,55 Eur
Vzdálenost
Cena v přepočtu na 1 km

V 8 hodin pokračuji autobusem č. 18 do vesnice San Bartolome. Poté, co se vymotáme z letoviska a přejedeme dálnici, pokračuje cesta po silnici, na mapě označené žlutě. Jsou zde samé zatáčky a krásné pohledy na okolní přírodu a skalky. Také zdejší řidič používá osvědčenou metodu troubení před zatáčkou, do které nevidí. Asi se jedná o zkušeného šoféra, jelikož styl jízdy v serpentinách je bravurní. Že by se jednalo o hazardéra, si raději nepřipouštím a kochám se výhledy nahoru na kopečky a dolů do strží. V San Bartolome jsme pět minut před devátou hodinou. Řidič vyhlašuje patnáctiminutovou přestávku. Měl bych vystupovat, ale zdá se mi, že jsem ještě nízko a daleko od místa, kde jsem plánoval výsadek. Zkoumám mapu a své poznámky. V 9 hodin a 10 minut přichází řidič, s úsměvem zkontroluje cestující a zkušeně šoféruje svůj autobus do dalších serpentin. Pokračuji tudíž, coby černý pasažér až do průsmyku Crus Grande, který se nachází v nadmořské výšce 1.200 metrů.

Pět minut před desátou hodinou začíná můj pěší pochod. Nemám sice žádnou podrobnou mapu, ale pěšina je celkem vyšlapaná a zřetelná. Značení je celkem neurčité a postrádá systematičnost Klubu českých turistů. Většinou se jedná o dřevěnou směrovku na křižovatce cest nebo na jiném významném místě. Jinak lze během cesty potkat speciální značení, mužiky neboli hromady kamení u cesty. Cesta se zpočátku strměji klikatí ve skalách, ale chůze je nenáročná.

V 10 hodin a 45 minut přicházím do sedla Degollada de los Gatos v nadmořské výšce 1.794 metrů. Zde deset minut pozoruji a fotografuji sousední ostrov Tenerife a jeho nejvyšší horu Pico de Teide.

Poté jsem se rozhodl pro výstup na jeden zajímavý kopeček, z kterého by mohl být hezký výhled. Můj záměr mě vyšel dobře, ale při sestupu najednou během několika přišla oblačnost a mlha. Vidět bylo pouze na několik metrů. Věděl jsem, že nejkratší cesta na nejvyšší horu ostrova je severním směrem, ale z předchozích pohledů jsem také věděl, že se zde nachází propast nebo rokle, do které není vhodné spadnout. A tak jsem se prodíral roštinami v mlze, až se nakonec dobrá věc podařila a já se vrátil na značenou cestu.

Ve 12 hodin a 20 minut stojím na parkovišti u nejvyššího místa ostrova, které se jmenuje Pico de las Nieves a nachází se v nadmořské výšce 1.949 metrů. Výš už to nejde. Nebo respektive by to šlo v případě, že bych byl vybaven střelnými a výbušnými zbraněmi. Na tomto krásném místě se totiž nachází vojenská základna a tak až na samotný vrchol vede asfaltová silnice. Zkouším ještě chvíli zkoumat okolí a kochám se výhledy na úžasnou okolní přírodu. Z vrcholu Pico de las Nieves jsou nejkrásnější pohledy zejména severním směrem, kdy mraky přecházející ze severu přes hranu pohoří padají hluboko do údolí jižním směrem.

Pro návrat jsem zvolil jinou trasu. Vzhledem k tomu, že jsem neobjevil žádnou rozumnou pěšinu, jdu po silnici a zkouším stopovat. Brzo jsem úspěšný a vezu se asi 5 km do vesnice Crus Llanos de la Pas. Ve 12 hodin a 45 minut zde vysedám a pokračuji po silnici i lesem až k přehradě Presa de los Hornos.

Při cestě v lese si všímám černobílých tabulek, které něco označují. Dnes tomu nevěnuji pozornost. Ale zítřejšího dne mne má ženuška posílá na odpolední výlet do hor, ať si prý ještě užiji trekingu než odletíme domů. Já však v lese slyším střelbu a vidím stejné tabulky. Posléze se dovídám, že některé části území na ostrově jsou využívány pro zabavní lov a je radno se jim vyhýbat zvláště v úterý.

Blížím se k návštěvnicky významnému místu na ostrově, které se nazývá Roque Nublo. Původně jsem se tam chtěl podívat, ale když vidím to množství aut a lidí a frontu, tak usuzuji, že to nebude nic pro mne. Pokračuji dále a přestávku na svačino-oběd z domácích zásob jsem si udělal ve 14 hodin a 35 minut na okraji městečka Ayacata. Dobře posilněn začínám v 15 hodin stopovat a hned třetí auto mi zastavuje. Opět je to německá rodina, která má pronajaté auto a cestuje po ostrově. Někdo na Němce nadává. Je pravda, že u hotelů a v restauracích jsou uřvaní, ale v horách a ve vnitrozemí jsou perfektní. Buď chodí v klidu pěšky, nebo jezdí autem a berou stopaře a nevadí jim, že má batoh, že je mokrý, špinavý a podobně. Dnes ten stop byl obzvlášť super. Nejeli totiž přímou cestou, nýbrž mi ukázali ještě nějaká zajímavá místa a kopcovité silničky a poté mě odvezli až k hotelu, kde v 16 hodin a 5 minut končím dnešní výlet. Rodina mne tak brzo nečekala, i pro mne to byl předčasný návrat, ale poslední stop byl skoro přes půl ostrova. Kdybych to měl jít pěšky, tak by mne čekalo asi 30 kilometrů a na hotel bych přišel nejdřív o půlnoci.

Na cestě jsem byl 5 hodin a 50 minut. Výlet začal ve výšce 100 m.n.m. a končil ve výšce 1.949 m.n.m. Vlastní výšlap z průsmyku Crus Grande ve výšce 1.200 m.n.m. do výšky 1.949 m.n.m. trval dvě hodiny a dvacet pět minut.