Horní Blatná – Přírodní památka Vlčí jámy

Nedaleko města Horní Blatná, při cestě po červené turistické značce na Blatenský vrch, se v nadmořské výšce 990 až 1020 metrů nachází pozůstatek středověkého dobývání cínových rud v žulách v Krušných horách.

Vlčí jáma (Wolfspinge) je pozůstatkem dolu Wolfgang, který byl největším dolem v okolí Horní Blatné. Těžba zde probíhala hlavně v 16. století a pracovalo se tady až 35 m pod povrchem země. Stěny a stropy propletených dávno nepoužívaných šachet se propadly a vznikla tak až 200 metrů dlouhá, 25 metrů hluboká a 40 metrů široká proláklina. Balvany na dně zčásti zarostlé jámy, úzké trhliny, zbytky starých temných chodeb a divoká okolní krajina přidávají Vlčí jámě na tajemnosti.

Ledová jáma (Eispinge) je pozůstatkem dolu Jiří na žíle Kammergang. Těžba zde podle pramenů skončila v roce 1837. V nejhlubší části dosahuje jáma hloubky 15 metrů. Díky tomu a také úzkému tvaru zde tolik necirkuluje vzduch a vzniká tudíž specifické mikroklima. Po celý rok se tady udržují velmi nízké teploty a na samém dně propadliny leží tzv. jeskynní led. V poslední době je však ledu málo. V červenci roku 2004 došlo k téměř neuvěřitelnému příběhu. Skupina Němců z Klingenthalu odtud vybrala dvě tuny sněhu, aby jej mohla použít při soutěži ve stavbě sněhuláků. Zajímavější a účelnější využití našel sníh ze Sněžných jam v říjnu 1813, kdy posloužil k ošetření vojáků zraněných při bitvě národů u Lipska. Převoz volskými spřeženími tehdy trval šest dní. Aby led neroztál, byl pokryt pískem. Lékaři z Lipska využili led ze Sněžné jámy ještě o sto let později, v roce 1913, kdy už jej převáželi autem, což trvalo pouhých osm hodin. V dobách, kdy nebyly chladničky, se led odtud také občas uplatnil i v Karlových Varech, kde si jej objednávaly hotely a cukrárny.

Ledová i Vlčí jáma jsou součásti přírodní památky Vlčí Jámy, která byla vyhlášena v roce 1975. Vstup je volný, neplatí se zde vstupné. Přístupná je po značené stezce, za špatného počasí je však potřeba dbát zvýšené opatrnosti.