Zlaté návrší

Při pobytu na Benecku jsem se vydal na několik výletů na běžkách. Jeden z nich směřoval na rozcestí turistických cest "Na Rovince" a odtud do známého běžeckého areálu "horní Mísečky". Zde jsem nejprve překonal sjezdovku a poté pokračoval po červené turistické značce. Cesta vede stále do kopce, zprvu lesem, kde je možno potkat lyžaře a snowboardisty, jež si netroufají nebo nechtějí na sjezdovku. Tento směr totiž vede k horní stanici lanovky Medvědín. Podle ukazatele však posléze odbočuji vlevo a postupně se dostávám nad hranici lesa a začínají se mi otvírat kouzelné pohledy na okolní hory. Pořád stoupám do kopce, až se za jednou pravotočivou zatáčkou objeví Vrbatova chata.

Vrchol Zlaté návrší je součást hřebene Krkonoš. Většina lidí ho míjí a spěchá ke známějšímu místu, které se nachází opodál a jmenuje se Mohyla Hanče a Vrbaty. Já se zde zastavuji, i když počasí nepřeje k delšímu rozjímání a fotografování. Vrchol (1.411 m.n.m.) se nachází v I. zóně NP a tudíž je nepřístupný kromě pohybu po značených cestách.

Následuje krátký výstup k dalšímu cíli dnešního výletu. Je jím již zmíněná Mohyla Hanče a Vrbaty, která se nachází v nadmořské výšce 1.416 metrů na Vrbatově návrší na červené turistické značce mezi Vrbatovou boudou a Harrachovými kameny. V těchto místech byl v roce 1913 nalezen umrzlý Vrbata. Dnes je sice počasí obdobné jako onoho osudného dne, ale já to snad přežiji.

Mohyla nad Vrbatovou boudou připomíná tragickou událost z 24. března 1913, kdy zde při lyžařském závodě na 50 km ve sněhové bouři zahynul český závodník Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata, který se mu snažil dojít pro pomoc. Příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty se stal hrdinnou ságou českého lyžování. O této události si lidé vyprávějí již více jak devadesát let. Některá fakta se vytrácejí, jiná se zveličují. A tak výklad záhady dává prostor k vyprávění o velkém hrdinství a přátelství.

Od mohyly je sice krásný výhled na okolní panorama Krkonoš, ale já si ho neužívám moc dlouho, jelikož je mínus patnáct stupňů a silnější vítr. Vydávám se tedy na cestu zpět, při které se zastavuji ve Vrbatově boudě na jednu teplou griotku. Následuje krásný sjezd na Horní Mísečky.