Klášter Velehrad

Přijíždíme do místa, které sehrálo významnou roli v dějinách Moravy i celého českého státu. Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Vesnice to může být sebekrásnější a sebezajímavější, ale většina lidí sem přijede podívat na jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňováno s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem. V historických pramenech však není v 9. až 13. století sídlo tohoto názvu nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131, ale bez bližší identifikace.

Ve Velehradě se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje. V současné době působí na Velehradě tři katolické řády. Kromě zmíněných jezuitů je to ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenská provincie Kongregácia sestier Božského Vykupiteľa.

Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Tato byla v roce 1985 vyznamenaná Zlatou růží. Zlatá růže je drahocenná posvěcená dekorace z čistého zlata, kterou pro papeže po staletí vyrábějí nejlepší mistři ve zlatnickém oboru. Papež ji uděluje jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolického ducha a loajalitu Svatému stolci. Její udělení je považováno za obrovské ocenění a vyjádření mimořádné papežské přízně.

Na podnět Roberta, biskupa olomouckého, založil klášter moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován byl v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V lednu roku 1421 byl objekt kláštera vypálen moravními husity. K obnově došlo až ke konci 16. století. V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen hned dvakrát. V roce 1623 se o to postarala sedmihradská vojska, roku 1626 to byli pro změnu povstalci z Valašska. Naštěstí nedlouho poté, v letech 1629 až 1635 se uskutečnila raně barokní přestavba. O necelých padesát let později (rok 1681) došlo v klášteře ke zničujícímu požáru. Následovala rozsáhlá přestavba konventu a následně kostela, jež probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby působí kostel jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 získali klášter jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Nejprve vznikla v klášteře kolej a později (v roce 1916) řádové gymnázium, jež mělo za úkol vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium bylo na počátku jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl až rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej na Papežský ústav. Kolej poté přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské. Gymnázium se osamostatnilo na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě.

V roce 1942 bylo gymnázium zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. Po druhé světové válce byly oba ústavy obnoveny. Smutná doba však na sebe nenechala dlouho čekat. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v noci z 13. na 14. dubna roku 1950. Klášter byl přepaden Státní bezpečností v rámci Akce K, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a téhož roku Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Na památku této události byl na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho znakem. V roce 2004 zde zahájilo výuku církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.

My jsme tento slavný klášter a jedno z nejvýznamnějších poutních míst v zemi navštívili letos v červnu. Čas strávený v areálu nám odměřovaly krásné sluneční hodiny na fasádě církevního gymnázia. Právě byly dokončovány venkovní stavební práce, a tudíž některá místa byla nepřístupná. Výhodou však bylo, že se zde nacházelo málo lidí. Naštěstí dominanta klášterního komplexu, bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, byla otevřena. Tuto největší církevní stavbu na Moravě sice zdobilo uvnitř lešení, ale polovina vnitřních prací již byla hotova. A tak vcházíme dovnitř a prohlížíme si zajímavou výzdobu, na níž se podílelo mnoho významných umělců. Vstup je návštěvníkům umožněn denně, vstupné se neplatí. V interiéru se například dochoval tzv. klenot moravského baroka - vyřezávané chórové lavice ze 17. století. Sice ještě chybí některé práce v interiéru i venku dokončit, ale již nyní je jasné, že stamilióny opravovanému Velehradu pomohly získat jeho původní lesk.

Když se člověk prochází okolím Velehradu, pohybuje se v místech, kde možná kráčeli cestou víry, pokory, lásky a naděje Cyril a Metoděj či slovanští poutníci do Říma a může tak čerpat něco z jejich energie, která je zde otištěna.

Kdo by měl více času na návštěvu zdejšího kraje, může se vydat do Velehradu po trase nově otevřené poutní stezky ze Svatého Hostýna.