Moravský kras (Macocha, Punkevní jeskyně a jeskyně Balcarka)

Moravský kras je poměrně úzká, několik kilometrů široká část krajiny, která měří na délku něco přes 20 kilometrů. Leží severovýchodně od Brna a směřuje na sever. Moravský kras je sice kouzelná krajina, ale je to především země úžasných jeskynních systémů a podzemních řek i potůčků.

To, že je Moravský kras největší krasovou oblastí u nás, ví asi většina lidí. Údaj, že zde bylo doposud objeveno přes 1100 jeskyní, již není tak známý. Otázkou však je, co si má člověk pod tímto číslem a pod pojmem objevené jeskyně představit. Když se totiž poutník tímto krajem prochází, tak může vidět spoustu menších jeskyněk či větších otvorů do skály. A může si tedy klást otázku, zda tento tajemný svět skryté krásy je již jeskyní či nikoliv. Ale na počtech nezáleží, nýbrž na kouzlu daného místa. A toho je v Moravském krasu opravdu dost.

Obdivovat kouzlo krajiny a nahlédnout do zdejších jeskynních systémů lze na zpřístupněných místech. Nejvíce turistů směřuje k propasti Macocha, která je největší známou otevřenou suchou propastí svého druhu v České republice a ve střední Evropě. Horní část propasti dosahuje impozantních rozměrů, je dlouhá 174 metrů a široká 76 metrů. Také údaj o její hloubkce 138,7 metru, což je rozdíl mezi vrchní hranou propasti a hladinou Dolního jezírka, není bez zajímavosti. Mohutné rozměry propasti umožňují denní osvětlení celého jejího prostoru, a proto se v krasové klasifikaci řadí k propastem typu "light hole".

Propast Macocha je součástí systému Amatérská jeskyně, nejdelšího jeskynního systému Moravského krasu a České republiky (délka dosud známých chodeb je asi 35 km). Samotná propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu, protékaného ponornou říčkou Punkvou. Proto také její dno částečně pokrývá suť, zbytky zborceného stropu.

Výchozím bodem k návštěvě Macochy je placené parkoviště asi 200 metrů od propasti. Příjezd autem k velkému sběrnému placenému parkoviště (50,- Kč za den) není složitý. Značení od Vilémovic nebo od Ostrova u Macochy je dobré. Vlaková zastávka bude patrně nejbližší v Blansku. Ale tento druh dopravy, ani spojení autobusem (z Boskovic, Vyškova či Prostějova) nemám vyzkoušeno.

Nedaleko od parkoviště je horní stanice lanové dráhy, vedoucí ke vchodu do Punkevních jeskyní. V roce 1895 byla Klubem českých turistů postavena Útulna poblíž horního můstku, která později vyhořela a následně byla obnovena jako turistická Chata na Macoše. Ve zdejší restauraci či vedlejším občerstvení se lze najíst či zahnat žízeň. Dále se zde nachází informační středisko, kde je možno si zakoupit vstupenky do Punkevních jeskyní, pohledy či suvenýry.

Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. První z nich (Horní můstek) byl vybudován brněnskou sekcí Rakouského klubu turistů v roce 1882 v nejvyšším bodě. Druhý, ze kterého je dobře vidět na dno, pochází z roku 1899 a je umístěn 92 metrů nad spodní částí propasti. Dno propasti je nedílnou součástí prohlídky Punkevních jeskyní. Ani na jednom z vyhlídkových míst se neplatí vstupné. Otevírací doba je patrně také neomezená. Uzavřeno je tudíž pouze v okamžiku, kdy se nějaký sebevrah rozhodne ukončit svůj život skokem do Macochy.

První písemná zmínka o sestupu člověka do Macochy pochází z roku 1723, kdy se do propasti nechal spustit mnich minoritského kláštera v Brně Lazarus Schoper. Následovaly další sestupy, které se postupně začaly měnit v odborné expedice. Poprvé došlo ke zpřístupnění suché části Punkevních jeskyní v letech 1909 až 1914 a následně v letech 1920 až 1933 se podívali první návštěvníci do Macošských vodních dómů.

Propast Macocha dostala patrně jméno podle pověsti ze 17. století, která se vypráví v různých verzích. Ve vesnici Vílémovice žil sedlák, kterému zemřela žena a zanechala po sobě malého chlapce, sirotka Martina. Za nějaký čas se sedlák znovu oženil a než se sešel rok s rokem, nové hospodyni se narodil chlapeček. To bylo radosti! Zato na Martina přišly zlé časy. Ať dělal, co dělal, nic nebylo maceše po chuti, pořád jen hubovala. Jednou v létě jel hospodář do města na trh a mladšího synka vzal s sebou. Doma zůstala panímáma, která se rozhodla jít s Martinem na jahody. Chodili po lese, až se najednou se dostali do míst, kam si málokdo z vesnice troufl. Temná, studená a hluboká propast, na jejímž dnu se zelenalo jezero. Selka řekla Martinovi, aby natrhal jahody, které rostou na okraji propasti. Ten se sice bál, ale odepřít maceše si také netroufal. Když se naklonil nad okraj propasti, tak do něho macecha strčila, až zavrávoral a spadl do hlubiny. Macecha začala nejprve prchat, ale když si uvědomila, co provedla, tak se vrátila a skočila dolů. Sedlák po svém návratu našel prázdnou chalupu. Šel tedy do lesa, volal a poslouchal. Když přišel k propasti, uslyšel pláč. Naklonil se nad hlubinu a viděl pod sebou na větvi borovice viset Martina. Běžel zpátky do vesnice, přivedl sousedy s provazy i žebříky a vytáhli nahoru Martina, od kterého se dozvěděli, jak se vše událo. Následně našli na srázu propasti šátek a bylo jim jasné, co se stalo s Macechou. Od těch dob se propasti říká Macocha, jejíž naříkání je občas z propasti slyšet.

Pěšky se k propasti Macocha lze dostat od Skalního mlýna po modré turistické značce. Stezka žluté barvy vede k Macoše ze Sloupu a od Skalního mlýna, červená z Vilémovic či také ze Sloupu. Díku tomuto hustému turistickému značení je možno si naplánovat v okolí mnoho zajímavých procházek.

Jedno z možných putování lze uskutečnit po trase Naučné stezky Macocha. Je dlouhá 6 km a má 13 zastávek. Kdo by při putování po ní byl unaven, může si cestu usnadnit jízdou ekologickým vláčkem (Skalní mlýn - Punkevní jeskyně) nebo lanovkou (Punkevní jeskyně - Horní můstek). Osobně bych však doporučil si naplánovat dostatek času a v klidu se projít zdejší krásnou krajinou.

Moravský kras, to nejsou pouze jeskyně, ale také podzemní řeky. Nejznámější z nich je říčka Punkva, která vzniká soutokem celé řady ponorných zdrojnic. Tyto protékají na území vápenců od severu i východu a spojují se v komplexu jeskyně Amatérské. Vody Punkvy se poprvé objevují na denním světle na dně Macochy, kam vtékají tzv. Jalovým korytem. Nejprve zčásti napájejí Horní jezírko (hloubka asi 13 metrů), které lze zahlédnout z horního vyhlídkového místa. Poté voda přetéká do Dolního jezírka, ukrytého mezi skalami (hloubka se zatím předpokládá přes 40 metrů - doposud nebylo dosaženo dna), aby následně znovu mizela v podzemí a protékala Punkevními jeskyněmi. A právě za plavbou v Punkevních jeskyních se denně vydává množství návštěvníků zdejší oblasti.

Punkevní jeskyně, nejznámější a tudíž také nejnavštěvovanější zpřístupněné prostory v Moravském krasu, se nacházejí v Pustém žlebu, asi 2 km od informačního centra Skalní mlýn proti proudu říčky Punkvy.

Punkevní jeskyně byly postupně objevovány v letech 1909-1933 (1909-1914 suchá část jeskyně, 1920-1933 vodní plavba) výzkumnou skupinou pod vedením profesora Karla Absolona. Dnes jsou Punkevní jeskyně součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice - Amatérské jeskyně, jejíž délka dosud známých chodeb je více než 35 kilometrů.

Do Punkevních jeskyň se vchází upraveným vchodem a postupuje se na severovýchod k Macoše. V Předním dómu visí v místech, kudy sem kdysi objevitelé vstoupili, stalaktit "Strážce" a mohutná kaskáda "Vodopád". Všude kolem jsou půvabné stalaktity, stalagmity, stalagnáty, sintrová jezírka na dně i sintrové kaskády na stěnách. V jedné z částí jeskyně lze vidět tabulky, které ukazují, kam až dosáhly vody při povodních. Při prohlídce se stoupá či klesá v prostorách různých dómů či chodeb a tunelů. Většina z toho je dílem přírody a především vodního živlu, který si pod tlakem hledá kdejakou skulinu, aby ji prorazil či provrtal do hloubky. Vápencové stropy i stěny jsou plné do hladka vymletých jamek, hrnců a kotlů.

A tak se dostane člověk postupně k další části návštěvní trasy, kterou je projížďka na člunech po podzemní říčce Punkvě, jejíž vody přitékají od Spodního jezírka v Macoše. Plavba vede podivnou soustavou svislých jeskyní. Člověk neví, kam se dívat dříve. Ze spodu osvětlená, zelenavě prozařující vodní hladina dotváří kouzlo vodního krasového podsvětí. Nad vodou jsou neméně zajímavé stěny a nahoře se rozevírá komín za komínem. Součástí plavby je také prohlídka Masarykova dómu, údajně nejkrásnější prostory Punkevních jeskyní. Za účelem prohlídky se u přístaviště musí na chvíli vystoupit. Vzhledem k tomu, že se po návratu k přístavišti pokračuje většinou jinou loďkou, je potřeba si vzít všechny věci s sebou. Tvrdí se, že pohádkový (Masarykův) dóm je vyvrcholením podzemních krás, ale té je tady podle mne tolik, že si netroufám říct, co je hezčí. Záleží na momentálním úhlu pohledu - mohutné stalagmity, stalaktity a stalagnáty, záclony, kaskády, hvězdice, brčka či výrůstky všemožných tvarů.

Prohlídka trvá přibližně 1 hodinu a návštěvnický okruh je dlouhý 800 metrů a plavba 450 metrů. Provozní doba se liší podle ročního období. Základní vstupné činilo v letošním roce 170,- Kč, přičemž existují samozřejmě slevy. Také v této v jeskyni požadují za fotografování či natáčení poplatek 40,- Kč. Před návštěvou je vhodné se podívat na internetové stránky (http://www.cavemk.cz/jeskyne-balcarka/) a zjistit si aktuální údaje. Stává se totiž, že z důvodu zvýšeného vodního stavu musí být vodní plavba zkrácena nebo dokonce zastavena. A především bývá hlavně v sezóně obsazeno.

Pěšky se k Punkevním jeskyním lze dostat od parkoviště a infocentrum u Skalního mlýna po modré turistické značce nebo po stezce žluté barvy od Macochy, kde je také parkoviště a infocentrum s prodejem vstupenek. Putování okolo jeskyní lze uskutečnit po trase Naučné stezky Macocha, která je dlouhá 6 km a má 13 zastávek. Kdo by byl před nebo po návštěvě jeskyní unaven, může si cestu usnadnit jízdou ekologickým vláčkem (Skalní mlýn - Punkevní jeskyně) nebo lanovkou (Punkevní jeskyně - Horní můstek Macochy).

Jeskyně Balcarka

V současnosti jsou pouze čtyři velké jeskyně přístupné veřejnosti. Patří mezi ně také Jeskyně Balcarka. Tento tajemný svět skryté podzemní krásy se nachází jižně od městyse Ostrov u Macochy, při východním okraji vápenců Moravského krasu. Jedná se o malebný úsek v jádru skalnatého meandru Suchého žlebu v přírodní rezervaci Balcarova skála - Vintoky.

Na vzniku jeskyně se kdysi podílely vody Lopače a Krasovského potoka. Její přední část byla patrně známa odedávna. Balcarka totiž zaujímá významné místo v historii Moravského krasu. Přibližně před 15 000 lety v ní sídlila početná skupina lidí, lovců sobů a koní z údobí Magdalénienu (Magdalénien zkráceně magdalén či madlén se objevuje po největším ochlazení poslední doby ledové na začátku předposledního desetitisíciletí v západní Evropě a stává dominantní kulturou). Lidé zanechali po sobě několik ohnišť, pazourkové nástroje i hrotů kopí, vyřezaných ze sobích parohů. Také množství zvířecích kostí svědčí o tom, že byli úspěšnými lovci. Většinu informací o využívání jeskyně lidmi s kulturou Magdalénienu získal v letech 1898-1900 svou neúnavnou a pečlivou prací učitel Jan Knies z nedalekého Rogendorfu (dnes obec Krasová). Jím shromážděná archeologická i paleontologická sbírka představuje významnou součást nejstarší historie osídlení Moravy a je dnes uložena v ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně.

Tajemství jeskyně byla od roku 1923 postupně objevována občany Ostrova u Macochy pod vedením poslance Josefa Šamalíka a v roce 1936 byly jednotlivé části jeskyně spojeny v jeden celek. Balcarka je pro návštěvníky zvlášť přitažlivá velkou pestrostí krápníkové výzdoby na poměrně malé rozloze. Uvádí se, že svým mimořádné bohatství krápníků i dalšími povrchovými krasovými jevy představuje snad nejbohatší jeskyni Moravského krasu a patří tudíž právem k vyhledávaným cílům turistických návštěv.

Jeskyně je tvořena složitým systém, vystupujícím ve dvou výškových úrovních spojených vysokými dómy s velmi bohatou, mnohotvárnou a barevnou krápníkovou výzdobou. Návštěva jeskyně začíná v mohutném vstupním portálu, odkud návštěvníci sestoupí uměle uvolňovanou chodbou do nevelkých prostor s první barevnou krápníkovou výzdobou. Následuje asi 10 metrů vysoká, kruhově modelovaná propast Rotunda, která propojuje spodní a horní patro jeskyně. Prohlídková trasa pokračuje do největších prostor jeskyně Balcarky - Fochova (Velkého) dómu. Jedná se o podlouhlý prostor o přibližných rozměrech 65 × 20 × 15 metrů, které získaly své jméno po francouzském maršálovi z 1. světové války. Při poslední rekonstrukci bylo v celé jeskyni nainstalováno nové osvětlení, přičemž ve Velkém dómu bylo poprvé ve východní Evropě použito osvětlení LED diodami, které vytváří zvláštní světelné efekty, mají nižší spotřebu energie a nezatěžují prostředí vydávaným teplem. Osvětlení bylo doplněno zařízením pro hudební produkci, při které se automaticky osvětlují nejrůznější scenérie Velkého dómu. Následuje strmý výstup na Galerii a odtud do Přírodní chodby. Od počátku prohlídky až do jejího konce může člověk na stěnách a stropech obdivovat zachovalou krápníkovou výzdobu, která je velmi bohatá jak množstvím a rozmanitostí tvarů, tak i barevností. Chodby průkopem ústí do Dómu Zkázy, který vznikl zřícením stropů jeskynních pater. Dále obchází prohlídková trasa strop Rotund a směřuje do Objevitelského dómu (Stojanova kaple). V závěru prohlídky se přichází do prostor nazvaných Popeluška.

Do turistického okruhu byla nově zahrnuta i část jeskyně s bývalým muzeem, kde byla instalována expozice představující Balcarku jako jeskyni lovců sobů a koní či zimoviště jeskynního medvěda. Trasa se tak prodloužila o 150 metrů a ven se vychází novým východem přímo u provozní budovy.

Prohlídka trvá přibližně 1 hodinu a návštěvnický okruh je dlouhý 720 metrů. Provozní doba se liší podle ročního období. Základní vstupné činilo v letošním roce 100,- Kč, přičemž existují samozřejmě slevy. Také v této v jeskyni požadují za fotografování či natáčení poplatek 40,- Kč. Před návštěvou je vhodné se podívat na internetové stránky (http://www.cavemk.cz/jeskyne-balcarka/) a zjistit si aktuální údaje.