Adventní procházka

K slavnostní adventní neděli patří návštěva vyzdobeného města. Věc, na kterou se vždy dopředu těším. Také letos v prosinci konečně nastal ten čas, kdy rozsvítili naparáděný vánoční strom. Vydávám se na procházku. Na hlavní ulici se rozhlížím a pečlivě hodnotím nabídku příjemně vyzdobených stánků. Většinu věcí znám, ale i tak se dívám, abych se přesvědčil, jestli se něco nezměnilo, jestli tady náhodou nejsou přesně ty věci, které bych chtěl zakoupit.

Nespěchám.

Zatažená obloha a mrazivé počasí mě nabádá ochutnat teplý voňavý punč i griotku. Pokračuji v toulkách po městě a po čase zjišťuji, že potřebuji celkem naléhavě řešit jistou situaci. Chce se mi a to tak, že dost.

Nedávno vybudovali naproti v městském parku nové moderní záchodky, tak proč je nevyzkoušet. Vstupní dveře jsou ale zavřené. Chápu nezbytné opatření proti vandalům a čtu návod. Je potřeba zaplatit. Nemám sice drobné mince, ale nevadí. Do peněženky jsem si ráno připravil městskou kartu, kterou jsem si předevčírem vyzvedl na úřadě.

Vkládám ji tedy přesně podle doporučení a sahám po nerezovém madlu dveří. K mému překvapení se ale ozval z malého reproduktoru příjemný dámský hlas: "Děkujeme vám, že jste se rozhodl použit městskou kartu. Jedná se o moderní platební instrument, který vám zpříjemní život, jelikož má mnohostranné použití. Vzhledem k tomu, že jste tak učinil poprvé, je potřeba kartu aktivovat. Prosím zadejte číselný kód nebo heslo a přibližně minutu vyčkejte."

"Cože?" Doposud jsem netušil, že při návštěvě toalety budu potřebovat PIN. Ale dobrá. Vyťukávám čísla a čekám. Přešlapuji. Nohy si dávám křížem. Stoupá ve mně mírné napětí.

"Vámi zvolená číselná kombinace je špatná! Prosím zkuste ji zadat znovu. Při dalším nezdařeném pokusu bude správce systému informován o možném pokusu nezákonného vniknutí do objektu!"

Protočily se mi oči v sloup a hledám nejprve ve své paměti a poté v dokladech správný číselný kód. Vyťukávám a začínám se skoro modlit.

"Karta byla aktivována, můžete jí vyjmout a použít dle vaší potřeby."

"Potřebu mám, to ano. A spěchá to" říkám si polohlasně a vyjímám kartu a opětovně ji tam vkládám.

"Dobrý den, vítá vás společnost provozující toalety ve vašem městě stejně jako na desítkách dalších míst v Česku i Evropě. Pro komunikaci s námi v češtině stiskněte prosím jedničku. Následují ještě další upozornění na možnosti komunikace v angličtině, němčině i ruštině a nakonec se dozvídám, že pro ukončení rozhovoru a vyjmutí karty je možné stisknout hvězdičku. Já však mačkám jedničku a znovu sahám po nerezovém madlu dveří. Neúspěšně.

"Chtěli bychom vás upozornit, že z důvodů zkvalitňování našich služeb je tato komunikace nahrávána" ozývá se k mému údivu z reproduktoru a příjemný dámský hlas mi dále sděluje:

"Jestliže se chystáte použít kabinku a potřebujete toaletní papír, stiskněte jedničku. V případě že nikoliv, stiskněte dvojku. Pro návrat do hlavní nabídky, stiskněte trojku, pro vyjmutí karty čtyřku."

Mačkám tedy dvojku a opět neúspěšně zkouším otevřít dveře. Patrně jsem při tom použil moc síly, jelikož se na displeji objevuje nápis "error" a osvětlení zhaslo. Mačkám tedy různá čísla i jejich kombinace, ale až skoro za jednu minutu se objeví moje karta. Prohlížím si ji z obou stran. Zdá se, že je v pořádku. Vkládám ji tam tedy opětovně, přešlapuji a začínám se potit.

"Dobrý den, vítá vás…" ozývá se známý hlas.

Třesoucí se rukou nervózně mačkám znovu dvojku. Na chladném bledém obličeji se mi objevují vrásky.

"Vzhledem k tomu, že naše společnost se snaží o neustálé zlepšování služeb pro své zákazníky, tak bychom chtěli také vás požádat o dodržování čistoty a hygieny v prostorách toalet" pokračuje hlas z reproduktoru. "V případě, že byste shledal vnitřní prostory za nevyhovující, žádáme vás o nahlášení této skutečnosti s přesným popisem závad."

"Máte li zájem dozvědět se další informace o firmě provozující toalety, zmáčkněte pětku. Pro otevření hlavních dveří je potřeba zmáčknout křížek a nulu".

"Konečně," by možná někdo řekl. Já však dodávám zkroušeně: "Nic není potřeba. Vše je vyřešeno." Snažil jsem se, ale přešlapování ani zkřížené nohy nepomohly. Igelitovou taškou si zakrývám flek na kalhotách a odcházím domů z procházky krásným adventním časem.