Ani krok bez úředního zakazování aneb zákazů se nelekejte

Já pořád, kdo mi to klepe na dveře, a on to ZÁKAZ. Žiji totiž v Evropě a dokonalým rájem z pohledu vymýšlení zákazů na zemi je Evropská unie. Její úředníci, kteří patrně zastávají názor: "Čím více zákazů, tím se bude lidem žít lépe a radostněji," odvádí práci více než znamenitou, leckým však nedoceněnou. Najdou se i tací Evropané, kterým bruselské úřednické zákazy vadí nebo si z nich dokonce tropí šprťouchlata. Většinou se tak stane, když si přečtou nějaký neuvěřitelný zákaz, který jim navodí na tváři němý úžas.

Zákaz namontovat si do světla klasickou žárovku, zákaz uspořádat si domácí zabijačku, zákaz dovážet abnormálně zakřivené či tvarované banány, okurky, fazolové lusky či mrkev, zákaz výroby čokoládových cukrovinek ve tvaru cigarety, zákaz používání některých druhů vysavačů, zákaz pěstovat si, rozmnožovat a prodávat semena z vlastní zahrádky, která nebyla otestována a schválena, zákaz používání plastových sáčků, zákaz nafukování balónků a používání "frkaček" dětem mladším 14 let, zákaz názvů některých výrobků (pomazánkové máslo, klasický rum, marmeláda,…), zákaz používat při splachování WC více vody než je úředně dovolené a stovky dalších kontroverzních rozhodnutí. Čeho je vlastně víc, a který seznam je delší? Zakázaný nebo povolený?

Evropská unie je patrně přesvědčena, že jejími úředníky vymyšlené zákazy prospívají tělesnému i duševnímu zdraví 500 milionů Evropanů a jsou nutné ke zvýšení úspor energií či šetření životního prostředí.

Děs a hrůza, které se zračí v očích úředníků z Bruselu, kteří dlouho nic podobného nevymysleli. Nechápou, jak někdo může mít něco proti zákazům. Názor, že by lidé měli mít občas možnost sami rozhodovat o tom, jak žijí, si nepřipouští. Člověk je tvor chybující a je potřeba mu čas od času něco zakazovat. Jak by to na světě vypadalo, kdyby si každý volnomyšlenkář dělal, co ho právě napadne. Pravda, některé zákazy, které doputují z bruselských lavic a možná i mozků, by potřebovaly podrobnější vysvětlení, nebo také návod, jak vlastně konat povolené a nečinit zakázané. Někdy si říkám, zda je vymýšlení zákazů ještě pro úředníky práce nebo nebezpečná milenka.

Že zakázané ovoce chutná nejlépe? To na úředníky neplatí, stejně jako odkaz na hřešícího Adama s Evou, kteří snědli zakázané ovoce a za to je vyhnali z ráje. A co čeká nás, obyčejné smrtelníky? Že by vyhnání z Evropské unie? Tolik štěstí nás nepotká. To nás raději nechají jíst celé dny zakázané ovoce a budou chystat ten nejdokonalejší zákaz, který nás zbaví lidskosti.

A co asi začne diktatura byrokratů vymýšlet, až zjistí, že již skoro nic není povolené? Zamyslí se a zjistí, že pomalu nastal čas začít zakazovat zakázané. A třeba se pak dozvíme, že nařízení z Bruselu činí nejenom Evropskou unii, ale i celý vesmír útulnějším, krásnějším a bezpečnějším. A možná nás ochrání i před mimozemšťany nebo jinými všetečnými návštěvníky z budoucnosti.

Avšak hlavu vzhůru! Šťastné zítřky bez nesmyslného zakazování jsou sice v nedohlednu, ale občas to, co je zakázané, je v "českém překladu" daleko víc zajímavé, než co je Bruselem povolené. Tak si to užívejme.