Galerie plastik „Betlém“

Poté, co jsme si prohlédli areálu Kuks a sochy v jeho okolí, jsme se vydali autem po silnici k řece. Labe jsme přejeli v obci Stanovice po zajímavém silničním mostě, který byl patrně zkonstruován pro naše auto (širší by se tam nevešlo). Jedná se o technickou zajímavost starou asi sto let. Nýtovaný ocelový obloukový most má dolní mostovku a dva oblouky různého vzepětí. Přes most, který spojuje Kuks a Betlém, vede červená turistická značka a Labská cyklotrasa.

Následovala cesta okolo obce Žíreč ke stejnojmenné železniční zastávce, odkud je možno pokračovat pěšky, v případě že člověk přijede vlakem. To však není náš případ a tudíž jedeme na parkoviště u obce Hřibojedy. Odtud se vydáváme po značené cestě k cíli našeho výletu. Cesta je to snadná, přístup je možný i v zimě.

Unikátní přírodní galerie plastik Matyáše Bernarda Brauna "Betlém" je sice za hranicemi Kuksu, ale neodmyslitelně k němu patří. Nachází se necelých pět kilometrů jihovýchodně od Dvora Králového. Název je odvozen od ústředního díla souboru, kterým je Betlémská jeskyně s výjevy Narození Páně, Příchod Tří králů a dalšími reliéfy.

Roku 1726 pověřuje František Antonín Špork Matyáše Brauna zajímavým úkolem, zaplnit les nad obcí Žíreč plastikami z kamene. A tak se zde začala rodit rukou tohoto sochaře a jeho žáků pozoruhodná přírodní galerie barokních soch a dalších plastik. Kromě jména slavného autora jsou plastiky zajímavé i tím, že vznikly ve 20. až 30. letech osmnáctého století přímo na místě objevu kamene. Většina soch byla zlacena nebo zdobena barvami, což muselo působit určitě velice efektně.

Proč si šlechtic Špork vybral právě uvedené místo pro vytvoření takového monumentálního a určitě také trochu tajemného místa je záhadou. Má snad toto dílo nějaký utajený vyšší smysl?

Betlém je veden jako kulturní památka a sochy jsou zařazeny mezi 100 nejohroženějších památek světa. Tato díla, vytesaná do holé skály, nemohou být nahrazena replikami obdobně jako jiné sochy. Bohužel sochy rychle zvětrávají a voda poškozuje jejich povrch. Proto jsou některé dočasně zastřešeny. Není to sice moc působivé, ale zřejmě nezbytné.

Přestože z původně rozsáhlého areálu se dochovala jen část a některé plastiky jsou částečně poškozené, jedná se o krásný zážitek, který stojí za zhlédnutí. Kromě ústředního díla se nám ještě líbila Jakobova studnice, Jan Křtitel s ovečkou, Máří Magdaléna, Onufrius s lebkou a také poustevník Garinus před jeskyní, opředený chmurnou pověstí. Za nevydařenou léčbu dívky byl prý proklet a zbytek života strávil na kolenou, aniž spatřil slunce.