Prášilské jezero na Šumavě

Prášilské jezero je jedním z úžasných šumavských ledovcových jezer. Většinou se uvádí, že se nachází v I. zóně národního parku Šumava nedaleko obce Prášily. První pojem je nezpochybnitelný, avšak výraz "nedaleko" může být každým pochopen jinak. Rozhodně to neznamená, že jezero člověk zahlédne, jakmile opustí obec.

Jezero je přístupné například po červeně značené turistické cestě. Po této trase dlouhé pět kilometrů jsme šli také jednoho květnového dne my a mohu pouze doporučit. Krásné prostředí, občas zajímavé výhledy, prostě pohoda. To si asi ale neříkala jedna dáma, které se vydala po této cestě na kole. Myslím, že jejího manžela, který jí sem vzal, čekala k večeři dršťková. Závěr této trasy je trošku kamenitý a náročnější a po deštích i bahnitější.

Další možná a pro běžné cyklisty lepší cesta se nabízí z Prášil po žluté a následně zelené trase. Od rozcestí Liščí díry je to sice krkolomnější, ale pouze v délce jednoho kilometru. V případě dobrého času, dostatečné chuti a ideálního počasí je možné si výlet protáhnout na báječný vrch Poledník s úžasnou rozhlednou.

Prášilské jezero se nachází v nadmořské výšce 1.080 metrů. Je tak akorát velké, aby při jeho prohlížení stačil žíznivý výletník vypít jedno vrcholové pivo, které si však musí donést v batohu, jelikož se zde žádné občerstvovací zařízení nenachází. Kdyby snad někdo potřeboval přesnější údaje, tak jezero zaujímá rozlohu 3,91 ha, je 280 dlouhé, 180 metrů široké a maximálně 15 metrů hluboké. Nad jezerem ční do výšky 150 metrů ledovcový kar, ale ledovec tady dnes již člověk nenajde (možná kdyby těch piv bylo víc). Jezero je hrazeno přírodním valem z žulových balvanů devět metrů vysokým.

Z cípu Prášilského jezera odtéká Jezerní potok, který následně předává své vody do Prášilského potoka a do říčky Křemelné. Jezero má vysokou kyselost vody a proto je patrně od 70. let bez ryb. Voda se však patrně líbí kachničkám, přesněji řečeno jedné kachničce, kterou jsme tam viděli, a jež mají všichni na fotografiích.

Na hrázi jezera je kamenný pomník Ottokara Karla Kareise, který zde roku 1927 tragicky utonul. Jeho tělo se našlo 18. července 1927. Dvacetijednaletý student pražské přírodovědné fakulty měl zálibu v mineralogii a to se mu patrně stalo osudné. Jehootec, ředitel České státní odborné školy v Schoenbachu u Chebu mu dal zbudovat pomník s mramorovou deskou, na níž stojí latinský nápis: "In memoriam cand. rer. nat. Ottokar Kareis, qui in undis huius lacus julio mense anni 1927 in flore iuventutis animam exspiravit. Vita tua erat omnis spes nostra, mors tua immensis dolor". Česky to znamená: "Na paměť kandidáta přírodních věd Ottokara Kareise, který ve vlnách tohoto jezera v červenci roku 1927 duši vydechl. Tvůj život byl veškerou naší nadějí, tvoje smrt nesmírná bolest".

Jdu se kousek projít podél břehu po vyšlapané pěšince. Jsem tady sám a krajina okolo jezera mi připadá obrovská a tichá. Rozhlížím se a nemám slov. Prostě něco úžasného, co stvořila kdysi příroda. Člověk nemusí být znalcem odborných pojmů a výrazů, aby to tu mohl milovat. Krása se zde snoubí s věčností. Myslím, že když se tady člověk pohybuje opatrně a nesbírá kameny nad karovou stěnou jezera nebo moc nebumbá na břehu, je dobře obut a oblečen, tak by měla být pro něho návštěva Prášilského jezera úžasným zážitkem.