Rozhledna na bájném vrchu Krudum

Původní rozhledna vysoká 10 metrů byla slavnostně otevřena v neděli 11. září 1932 ve 14 hodin. Její stavbu vyprojektoval a osobně řídil sokolovský stavitel Adolf Marsch. Již během stavby si získala značnou popularitu, a proto na její otevření proudily po cestách od obcí Hrušková, Milíře, Nadlesí či Třídomí davy lidí. Přicházeli z širokého kraje jednotlivci i celé spolky. Vyhlášenározhledna se těšila všeobecnému zájmu a byla také často publikovaná v různých časopisech. Její sláva však vydržela pouze do konce II. světové války. Po odsunu původního obyvatelstva okolí osiřelo, rozhledna pustla a postupně se rozpadala. Československý stát se o ni nestaral a nakonec ji jako chátrající předal do majetku podniku Státní statky Rovná. Vedení podniku zvolilo řešení problémů s rozhlednou socialistickým způsobem. V roce 1981 ji nechalo srovnat buldozerem se zemí.

Dlouhou dobu se na místě původní rozhledny nacházela hromada kamení obklopená kolem dokola hustým, těžko prostupným lesem. V průběhu devadesátých let si lidé vybudovali na vrcholu Krudum kempové místo, které dokola obehnali kameny z rozhledny. Uprostřed kruhu pak vzniklo ohniště, kde často hořel oheň. Objevila se zde také ke stromu připevněná kniha, do které mohli návštěvníci napsat své pocity. Většina z nich vyjadřovala lítost nad bývalým režimem zničenou rozhlednou a byla nadšena nádherou místní přírody. U zbytků rozhledny se každý rok scházeli 25. prosince místní nadšenci k oslavě letního slunovratu.

V období devadesátých let založili lidé z Horního Slavkova obecně prospěšnou společnost KRUDUM, která si vytkla za cíl obnovení rozhledny. Vzhledem k potřebě velkých finančních prostředků vypadala situace zpočátku beznadějně, ale nakonec se do akce zapojilo město Loket se svou společností Loketské městské lesy. Za jejich pomoci se podařilo ve spojení s firmou Český Telecom postavit od jara do léta roku 2008 rozhlednu novou.

Železná rozhledna na vrchu Krudum je vysoká 50 metrů s vyhlídkovou plošinou umístěnou na výši 29,5 metru. Slavnostně byla otevřena 15. října 2008.

Stoupám nahoru po 152 schodech. Po cestě si oblékám větrovku, jelikož na vrcholku hory prakticky nepřetržitě fouká vítr různé síly. Ale má to i své pozitivum. Vítr totiž při průletu tenkými kovovými nosníky vytváří mnoho různých tónů, takže během výstupu mám zajímavý hudební zážitek. Užívám si krásný výhled na Krušné a Doupovské hory, Slavkovský les, sokolovskou pánev či část Karlových Varů.

Rozhledna je volně přístupná od 1. dubna do 31. října. Pro bezpečnost návštěvníků je však při silném větru, bouřce či náledí vstup na ni zakázaný.

Hora Krudum (dříve Chrudim) se nachází asi 8km západně od Horního Slavkova a 10km jihovýchodně od Sokolova v nadmořské výšce 835 metrů. Přístup na rozhlednu je možný z konce obce Hrušková ve směru šipek místního značení. Cesta vede zčásti po žluté turistické značce a cyklostezce č. 2017 a je dlouhá cca 3km. Já jsem zvolil jinou variantu. Zaparkoval jsem auto u silnice č. 210 vedoucí z Vítkova (od Sokola) do obce Podstrání. U odbočky na Milíře je turistický ukazatel "Pod Stolcem". Dále jsem pokračoval pohodlnou cestou po zelené turistické značce k zaniklé osadě Milíře. Zde jsem opustil značenou stezku a stoupal do mírného kopce po široké cestě. Žádné značení tam sice nebylo, ale myslím, že se při rozumných orientačních schopnostech zabloudit nedá. Celkem jsou to asi 3,5 kilometru.

Na první pohled to může vypadat jako obyčejný a zalesněný kopec, jakých je v okolí spousta. Ale lidé sem nechodí jenom kvůli rozhledně. Zajímavá je také návštěva mystické hory Krudum, která je opředena mnoha pověstmi a bájemi. Celá tato oblast v okolí Horního Slavkova, Krásna a Lokte byla s touto horou i jejím okolím úzce spjata. Původní obyvatelstvo si vyprávělo mnoho bájí, jejichž původ je velmi starý. Moc nad horami, skalami a podzemím přisoudili trpaslíkům a permoníkům. Řeku Ohři a tůně zabydlili vodníky a překrásnými vílami. V temných hvozdech a močálech spatřovali rejdiště čertů, divoženek, bludiček a hejkalů. O těchto bájných stvořeních, ale také o zlých rytířích, tajuplných Benátčanech, hoře Krudum a úžasných pokladech si vyprávěly celé generace.

O hoře Krudum se říká, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (na úpatí se kdysi rýžovalo zlato).